VYBÍRÁME Z ARCHIVU Problémy s neplatiči měly firmy před deseti lety stejně jako dnes. V té době v této souvislosti začínaly objevovat důležitost referencí, jak to dokládá i zkušenost Vladislava Maříka, zveřejněná v Profitu č. 29/1994.
VYBÍRÁME Z ARCHIVU Problémy s neplatiči měly firmy před deseti lety stejně jako dnes. V té době v této souvislosti začínaly objevovat důležitost referencí, jak to dokládá i zkušenost Vladislava Maříka, zveřejněná v Profitu č. 29/1994.**
Začali jsme podnikat před třemi lety s prakticky nulovými znalostmi o problémech, které nás mohou potkat. Něco jsme nastudovali, ale protože na knihy nebyl čas, řídili jsme se většinou selským rozumem. Platilo to ipři platbách zákazníků za naše zboží. Od počátku jsme byli nedůvěřiví a řídili se zásadou z ruky do ruky. Zákazník dostal zboží, až když za ně zaplatil. Jak se však výroba rozvíjela, ukázal se tento způsob jako neefektivní. Mohli jsme přicházet o zákazníky, kteří sice měli o naše výrobky velký zájem, ale neměli vždy k okamžitému použití dostatečné množství volných peněz. Kromě toho by nám zboží zůstávalo delší dobu na skladu a blokovalo i náš rozpočet a také výrobní kapacitu, jelikož skladovací prostory byly poměrně malé. Vypracovali jsme určitý systém, jímž jsme si rozdělili zákazníky do několika kategorií. N ový zákazník platil podle objemu zboží buď celou částku při odběru, anebo při větším nákupu předem tolik, kolik nás stál materiál. Zákazníci, které jsme již znali, platili na fakturu. Když chtěli zboží uhradit předem, dostali slevu. Podnikatel však své zákazníky nikdy nezná tak dobře, aby se transakce obešly bez rizika. V několika případech se nám stalo, že zákazníci vzorně platili za menší dodávky. Jakmile jsme však přešli na dodatečné platby, udělali velkou objednávku - a nezaplatili. V některých případech vysvětlili, že se momentálně ocitli v nepříjemné situaci, na zaplacení prostě teď nemají, ale dohodli jsme se na náhradním termínu nebo na splátkách. Avšak pár jich se jen vymlouvalo a nechalo zapírat, takže jsme si rychle spočítali, že tady asi nemáme po dobrém šanci a dali věc k soudu. Jenomže soudní řízení trvá dlouho a nakonec ani jistotu zaplacení pohledávky nedává. Po trpkých zkušenostech jsme nakonec začali dělat to, co jsme měli dělat od začátku. U nových zákazníků jsme si ověřovali jejich celkové postavení, jakou zkušenost s nimi mají další výrobci, jaké jsou jejich skladové kapacity a podobně, abychom mohli s větší jistotou vytipovat ty nespolehlivé.
