Že bylo zavedení přímé volby prezidenta zcela zásadní chybou nejen politickou, ale i ústavně právní, není pochyb od samého počátku. Ironií pak je, že na aktuální důsledky tohoto deset let starého omylu nejvíce žehrají ti, kteří tenkrát přímou volbu vehementně prosazovali. Jestliže nyní předseda ODS Fiala požaduje návrat k původní parlamentní volbě, klepe sice u správných dveří, leč jejich otevření se sotva dočká.
Navíc ani nepřímá volba nemůže zaručit, že do nejvyšší ústavní funkce nebude zvolen člověk, jenž se bude místo jako prezident v parlamentní demokracii chovat jako říšský protektor, který je hluboce přesvědčen o tom, že rozhodovat s konečnou platností o tom, kdo má a nemá být členem vlády, je jeho osobní a výsostné právo, do něhož mu nikdo nemá co kecat. A nějaké parlamentní strany už vůbec ne. A nebude přesvědčen, že každý, kdo po něm žádá dodržování takového cáru papíru, jako je ústava českého státu, se dopouští nehorázné drzosti. Takže zhruba jako Miloš Zeman, sluníčko naše jasné.
Oni se totiž zákonodárci vedle chybného způsobu volby prezidenta dopustili i pozdějšího omylu, když zkomplikovali možnost volat prezidenta k odpovědnosti za činy v rozporu se zájmem státu, mezi něž ignorování ústavního pořádku bezesporu patří. Původně k podání ústavní žaloby na prezidenta stačila dvoutřetinové většina kterékoli komory parlamentu. V současnosti je třeba souhlasu obou komor, což je prakticky nedosažitelné.
Je podle vás ústavní žaloba na prezidenta Zemana oprávněná?
I když nikdy neříkejme nikdy. I Babišovi by mělo být jasné, že jde o hodně. Především o to, zda bude nadále premiérem skutečným, nebo jen stínovým, který ponese odpovědnost za konání ministrů řízených úplně odjinud, odkud se třeba řídily vyšetřované zakázky v lánské oboře.
Přečtěte si komentář: Zeman je zpět v ČSSD
Jestliže v Senátu projednávaná ústavní žaloba nakonec projde, bude jen na poslancích ANO, zda upřednostní krátkodobý zájem na udržení vlády, nebo alespoň jejich část pochopí, že v delším horizontu je pro ně působení pod říšským protektorem tak jako tak smrtící stejně jako pro český ústavní systém.
Pro ústavní soudce by byla rozkoš takovou žalobu řešit, jak nedávno naznačil šéf ústavního soudu Rychetský.
I když ono se o tom snadno řeční a samozřejmě těžko rozhoduje, když prezident drží v ruce nezpochybnitelnou kompetenci abolice a premiér má na hlavě tolik másla, že to v Olmě za rok neutlučou.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
