O křeslo rektora VŠE soupeří Richard Hindls s Jiřím Schwarzem
Jak čas oponou trhnul, stal se ze 7. listopadu běžný den. I mírně dříve narození si však pamatují, že se v ten den slavila Velká říjnová socialistická revoluce. K té sice došlo v Rusku v říjnu, ale v Evropě už byl tou dobou listopad, protože gregoriánský kalendář má oproti juliánskému pravoslavnému náskok. O nových poměrech svědčí fakt, že si akademický senát pražské Vysoké školy ekonomické (VŠE) dovolil uspořádat v tento den volbu rektora a nemusel si lámat hlavu s historickými reminiscencemi.
Významné datum to však nepochybně je, protože výsledek hlasování silně ovlivní směřování žižkovské ekonomické univerzity v příštích třech, možná čtyřech letech. V Senátu Parlamentu ČR je totiž sněmovnou schválený poslanecký návrh novely zákona o vysokých školách, který prodlužuje mandát rektorů ze tří na čtyři roky. Půjde-li zákonodárná procedura hladce, vstoupí novela v platnost 1. ledna 2006. A protože nový rektor VŠE by se měl ujmout úřadu 1. února, měl by už být ve funkci čtyři roky.
Čtyři minus dva.
Dosavadní rektorka VŠE docentka Jaroslava Durčáková stojí v čele školy druhé funkční období a potřetí už se o funkci ucházet nemůže. Nahradit by ji měl jeden ze čtyř kandidátů, kterými jsou docentka Bojka Hamerníková, děkanka fakulty financí a účetnictví, profesor Richard Hindls, děkan fakulty informatiky a statistiky, docent Mikuláš Pichanič z katedry managementu podnikohospodářské fakulty a docent Jiří Schwarz, děkan národohospodářské fakulty VŠE.
Největší kandidátské zkušenosti má Mikuláš Pichanič, který kandidoval na rektora ve všech čtyřech volbách po roce 1990. Je současně předsedou akademického senátu VŠE, ale nenásledoval příkladu nově zvoleného rektora Univerzity Karlovy profesora Václava Hampla, který před volbami místo v čele akademického senátu UK opustil. Je to totiž trochu zapeklitá věc, protože rektora volí právě senát. Docent Pichanič má tedy svůj hlas jistý. Po pravdě řečeno ale jeho šance na zvolení nejsou velké. Stejně jako Bojky Hamerníkové. O novém, za dvaapadesátiletou existenci školy desátém rektorovi se s největší pravděpodobností rozhodne mezi Richardem Hindlsem a Jiřím Schwarzem.
Třináct plus osm.
Volební zasedání začíná v pondělí 7. listopadu ve třináct hodin v budově VŠE. Je veřejné. Rektora volí jednadvacetičlenný akademický senát. Každý jeho člen může položit každému kandidátovi maximálně dvě otázky, jednotlivé odpovědi nesmí být delší než dvě minuty. Veřejnost už v této fázi možnost dotazovat se kandidátů nemá. V senátu VŠE zasedá třináct učitelů a osm studentů. Každá ze šesti fakult má mezi senátory dva učitele a jednoho studenta. Dvě vylosované fakulty pak mají o studenta navíc. Jeden senátor je v současné době z Centra tělesné výchovy a sportu a zastupuje mimofakultní pracoviště.
Akademická noblesa.
Richard Hindls ve svém programu akcentuje „obnovení pocitu důvěry mezi jednotlivými subjekty VŠE“, „ukončení údajné letité neadresnosti a alibismu v přístupu ke studentům“. Vyzdvihuje takové principy, jako akademická velkorysost, neformální autorita, akademická noblesa. Hovoří o posílení postavení fakult, o trpělivém zlepšování image školy u veřejnosti i v odborných kruzích, o posílení ekonomického výzkumu. „I přes negativní zkušenosti s výzkumnými záměry v loňském roce nelze se spokojit s chatrnou argumentací, že se málo lobbovalo,“ komentuje současné slabé postavení ekonomického výzkumu v Česku.
Elektronický index.
Jiří Schwarz se v řadě věcí se svým konkurentem shoduje. O samostatných fakultách hovoří jako o pilíři univerzity. Klade důraz na výzkum a vývoj, na spolupráci s podnikatelským sektorem, na rozvíjení vztahů s českými centrálními institucemi, tuzemskými i zahraničními akademickými pracovišti. Konkrétně například počítá s tím, že by VŠE rozšířila svůj žižkovský areál o sousední budovu Českomoravských spotřebních družstev. Délku přednášek, cvičení a seminářů by omezil na osmdesát minut. Zavedl by elektronický index. Slíbil také, že se zasadí o zřízení tramvajové zastávky před VŠE, což by dle jeho výpočtů ušetřilo studentům přijíždějícím ze Žižkova čtyři minuty a ve směru od hlavního nádraží sedm minut času.
Napětí.
Volby nového rektora bohužel nezastihly VŠE v nejlepší kondici, zejména pokud jde o vztahy mezi fakultami, ale i o mezilidské vztahy. To je to, co profesor Hindls diplomaticky nazývá „nedůvěrou mezi jednotlivými subjekty VŠE“. Je otázkou, zda senátoři shledají, že nový rektor by měl prioritně řešit tento problém. Pokud ano, je favoritem profesor Hindls, osobnost s velkou odbornou i manažerskou autoritou. Objektivní výhodou Richarda Hindlse je i to, že má nejvyšší pedagogickou hodnost. Ta sice není formálně danou podmínkou pro funkci rektora, ale ve velkých a významných vysokých školách je na to brán zřetel, protože osobnost rektora je důležitou součástí prestiže celé školy. Jaroslava Durčáková je teprve druhým docentem v historii VŠE a současně jedním z pouze šesti docentů ve funkci rektora na čtyřiadvaceti civilních veřejných vysokých školách v Česku.
Liberální duch.
Jiří Schwarz je muž rázných, ba překotných změn. Po jeho nástupu do funkce děkana odešlo z národohospodářské fakulty čtyřiadvacet učitelů. Někteří nedobrovolně, jiní sami. Byl mezi nimi bývalý děkan Ivo Straka a několik profesorů (EURO 4/2004, 5/2004, 6/2004). Tři z propuštěných nedávno vyhráli pracovněprávní spor a VŠE jim bude muset neoprávněný vyhazov kompenzovat. Sestavu učitelů se dosud nepodařilo zcela doplnit, ačkoliv Jiří Schwarz hojně využívá lidí z Liberálního institutu, kde byl do nástupu do děkanské pozice prezidentem. Například docent Josef Šíma je vedoucím katedry hospodářské politiky na Národohospodářské fakultě VŠE a současně ředitelem Liberálního institutu pro publikační činnost. Hlavní ředitel Liberálního institutu a nejbližší spolupracovník Jiřího Schwarze Miroslav Ševčík je na národohospodářské fakultě předsedou akademického senátu.
Neúspěch.
Jiří Schwarz se dokázal prosadit do pozice děkana Národohospodářské fakulty VŠE poté, co uměl využít specifického systému voleb do fakultního senátu a jeho lidem se podařilo s pomocí studentských hlasů zvolit do senátu zastánce radikálních změn. V předvečer voleb rektora ale utrpěl v tomto směru nepříjemnou porážku, když Miroslav Ševčík junior, syn ředitele Liberálního institutu, doktorand na katedře veřejných financí fakulty financí a účetnictví, neuspěl v volbách studentského zástupce fakulty do akademického senátu VŠE. A to přesto, že vedl intenzívní volební kampaň, jejíž součástí byla i party pro sympatizanty.
Magické číslo.
Pokud má být nový rektor VŠE zvolen v prvním kole voleb, musí některý z kandidátů získat alespoň jedenáct hlasů senátorů. Pokud se to nepodaří, postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů plus další, kdo získal stejný počet hlasů jako druhý nejúspěšnější, do druhého kola voleb. To se koná tentýž den jako kolo první. Ke zvolení rektorem by bylo opět zapotřebí nejméně jedenácti hlasů. Tentýž den by se konalo i případné třetí kolo, do něhož postupují dva nejlepší z druhého kola. Ke zvolení nového rektora je opět zapotřebí nejméně jedenácti hlasů. Volba je ve všech kolech tajná. Pokud ani ze tří kol nevzejde nový rektor, vyhlásí se nové volby.
RektořiVŠE
- Vladimír Sedlák 1953 – 1966
- Vladimír Kadlec 1966 – 1968
- Ladislav Veltruský 1968 – 1970
- Stanislav Hradecký 1970 – 1985
- Antonín Brůžek 1985 – 1990
- Věnek Šilhán 1990 – 1991
- Štěpán Müller 1991 – 1994
- Jan Seger 1994 – 2000
- Jaroslava Durčáková od r. 2000
