Na počátku americké občanské války se Rockefellerové zabývali prodejem zemědělských produktů nedaleko Clevelandu. Brzy ale začali obchodovat s ropou a roku 1863 položili základ největšího naftového impéria na světě. Hlavou rodiny byl John Davison Rockefeller, jehož majetek se odhadoval na tehdy neuvěřitelných 1,4 miliardy dolarů.
Foto: Wikipedia.org
Ropa se začala ve Spojených státech poprvé průmyslově těžit v polovině 19. století. Do Pensylvánie, kde byl roku 1859 proveden první komerční vrt, se s vidinou bohatství začali sjíždět nadšenci ze širokého okolí. Chovali se často velmi živelně a traduje se například, že měli zvláštní techniku hledání ropy – vyhodili klobouk do vzduchu a začali kopat tam, kde dopadl.
Ropnou horečku povzbuzovala především výkupní cena, která se brzy vyšplhala až na osm dolarů za barel. Divocí těžaři však většinou nedosáhli velkých úspěchů a postupně je začali nahrazovat seriózní podnikatelé. Nejvýznamnějším byl John Davison Rockefeller, který sice sám ropu netěžil, ale dobře zvolenou strategií zanedlouho zcela ovládl její zpracování a distribuci. Jeho společnost Standard Oil Company, založená roku 1863, kontrolovala v dobách největší slávy až 95 procent ropné produkce USA.
Lekce od šarlatána
Průmyslník, obchodník a finančník John Davison Rockefeller se narodil 8. července 1839 v osadě Richford ve státě New York. Jeho otec William, obchodní cestující pochybné pověsti, který například nabízel léky na léčbu rakoviny, mu odmalička vysvětloval základy podnikání a učil ho praktické triky vychytralého byznysmena. „Často se mnou smlouval a kupoval u mě různé věci,“ vyprávěl Rockefeller roku 1917 a pyšně dodával: „Jednoduše mě naučil, jak obchodovat.“
Také na matku, horlivou baptistku, která ho v dětství vedla k železné kázni a neváhala ho třeba i přivázat ke sloupu, aby mu dala výprask, velice rád vzpomínal jako na ženu, která ho učila šetrnosti. „Často si připomínám slova své matky, že vědomé plýtvání plodí bídu s nouzí,“ říkával.
Mladý John začal s podnikáním už jako školák, když v místním obchodě kupoval bonbony, které pak se ziskem prodával známým. Také se rychle naučil chovat krocany na prodej a přivydělával si rovněž kopáním brambor. Podle otcových a matčiných rad ukládal všechny utržené peníze do porcelánové pokladničky. Bylo mu sotva 13 let, když poprvé poznal, jak chutná moc peněz. Na matčino doporučení si totiž z této pokladničky vyzvedl 50 dolarů, které pak půjčil jednomu farmáři na nákup osiva. A protože to bylo na úrok 7,5 procenta, rychle dospěl k poznání, že půjčováním lze vydělat víc peněz než samotnou prací.
Od obilí k ropě
Ačkoliv ve škole nikdy moc neprospíval, patřil od samého začátku k vynikajícím počtářům. To mu také otevřelo cestu k úspěšnému absolvování městské koleje v Clevelandu a tříměsíčního kursu účetnických prací. V 16 letech nastoupil jako pomocný účetní u firmy Hewitt & Tuttle, která obchodovala s obilím a zeleninou. John zde pracoval od půl sedmé ráno až do noci a večer ještě přemýšlel, jak svěřenou práci zefektivnit a zvýšit zisk. Vedl si dobře, když ovšem po čase požádal o zvýšení platu, jeho šéfové ho odmítli. S pocitem křivdy pak práci okamžitě opustil.
Ve 20 letech spolu s Mauricem Clarkem založili firmu zaměřenou na obchodování s obilím, masem, solí, senem a dalším zemědělským zbožím. Brzy své podnikání rozšířili i za hranice státu Ohio a protože právě začala občanská válka, prakticky všechno jejich zboží šlo velmi dobře na odbyt, zejména pro armádu Seveřanů. Zisky rychle rostly a jen za první měsíce dosáhly 17 tisíc dolarů. Johnovým osudem se ale nakonec stal jiný obor.
Roku 1859 se objevila zpráva o nalezení ropy v Pensylvánii. Rockefeller tuto novinu zaregistroval a velmi rychle si spočítal, že by se na nové surovině dalo rychle vydělat. Roku 1863 proto s dalšími dvěma partnery investovali čtyři tisíce dolarů do výstavby a provozu rafinérie s názvem Excelsior Works a o rok později do druhé s názvem Standard Works. Protože ostatní partneři brzy přestali sdílet jeho nadšení, vykoupil jejich podíly a začal podnikat sám. Byl totiž přesvědčen, že obchod s naftou se mu v budoucnu bohatě vyplatí.
Své společnosti ale vytýčil jasný cíl: zabývat se pouze zpracováním a dopravou ropy. Vlastní těžba ho příliš nezajímala, protože správně usoudil, že se pojí s menším ziskem a navíc vyžaduje velké investice. Věděl, že naftový průmysl stejně ovládne ten, komu se podaří dostat pod kontrolu zpracování a obchod. Této myšlence pak podřídil veškeré další úsilí.
Zlatý standard
Roku 1865 měla jeho firma dva petrolejářské závody, za další dva roky jich bylo už pět a roku 1870 byl jeho podnik vůbec největší v oboru, s kapitálem jeden milion dolarů. Pod kontrolou této společnosti již byla celá jedna desetina ropného průmyslu Spojených států. Nic přitom nebylo ponecháno náhodě, dokonce ani firemní jméno. Rockefeller podnik nazval Standard Oil Company, což mělo pragmatický důvod. Jméno poukazovalo na to, že firemní produkty odpovídají technickým a bezpečnostním standardům, tedy zákonem určeným normám. V podmínkách tehdejšího naftařském podnikání, kdy se většina bezpečnostních opatření nedodržovala, stále někde vypukaly požáry a množily se úrazy dělníků, to byl výborný tah. Není divu, že akcie společnosti produkující bezpečné výrobky, pak na burze raketově rostly.
Rockefeller se nemýlil. Nafta se velmi rychle stala strategickou surovinou a obchodním artiklem nejvyšší přitažlivosti. Její deriváty, používané ke svícení v továrnách, úřadech i domácnostech, patřily k nejžádanějšímu zboží. Tato tendence se navíc brzy přenesla také do Evropy, což bylo pro Ameriku dalším zdrojem zisků. Už během prvního roku po skončení občanské války se americký export ropy do Evropy zvýšil z 600 tisíc na 1,5 milionu barelů.
Rockefeller byl opět v čele, protože s předstihem vyslal mladšího bratra Williama do New Yorku, aby z tohoto největšího atlantického přístavu koordinoval dodávky petroleje společnosti Standard Oil evropským zákazníkům. S tím pak souvisel i další úkol – vytvářet nezávislou distribuční síť, výstavbu vlastních překladišť a skladů přímo v prostoru manhattanských přístavů.
Cesta k monopolu
John Davison Rockefeller byl vskutku výjimečným podnikatelem. Kdosi o něm prohlásil, že se „odlišoval od masy průmyslníků tak, jak se liší silný vůdce od smečky dravců“. Byla to v podstatě pravda, protože Rockefeller skutečně nejednal v rukavičkách, byl chladnokrevný, vypočítavý a nevyhýbal se ani úskokům. Své metody boje s konkurencí neustále zdokonaloval a rozvíjel až na samou hranici zákona. Uměl velmi promyšleně využívat hospodářské převahy svého podniku. Od počátku pracoval také tvrdě na eliminaci konkurence. Soupeřům strategickým způsobem snižoval hodnoty pozemků, takže je většina z nich musela dříve či později prodat.
Jednoho dne roku 1881 vydal zvláštní pokyny, o nichž tvrdil, že mají vést ke zmodernizování společnosti Standard Oil. Požadoval, aby všichni akcionáři v desítkách firem, které pod ni spadaly, vyměnili své akcie jednotlivých podniků za akcie nově vytvořeného seskupení za účelem jednotné výrobní, obchodní a cenové politiky. Tím vznikl první trust a také monopol, který v této formě usiloval o úplné anebo alespoň převážné ovládnutí amerického trhu s ropou. Když pak 2. ledna 1882 dohoda o tomto trustu vstoupila v platnost, Rockefeller již měl pod kontrolou 80 procent amerického naftového průmyslu, 90 procent ropovodů v celé zemi a v rukách držel i trumfy k ovládání dalších přidružených odvětví, jakými byla cisternová doprava či produkce kovových barelů.
Nechtěl se ovšem spokojit jen s pouhým růstem všech položek svého trustu. Chtěl být samostatným i v oblasti složitých peněžních procedur, proto se rozhodl získat akcie tehdejší největší americké banky National City Bank of New York. To se mu nakonec podařilo, a tak se tento přední peněžní dům stal na dlouhá léta jeho finanční oporou.
Exxon Mobile
Nadnárodní korporace se sídlem v Texasu, která zpracovává a těží ropu i zemní plyn a vyrábí maziva a petrochemické výrobky. V současné podobě vznikla 30. listopadu 1999 sloučením koncernů Exxon a Mobil, historicky se ale jedná o přímého nástupce Standard Oil Company Johna Davisona Rockefellera. Vlastní 38 ropných rafinérií ve 21 zemích, které dohromady denně vyprodukují 6,3 milionu barelů ropných produktů. Je jednou ze dvou největších korporací na světě podle výnosů a zisku. V roce 2009 se dostala na vrchol žebříčku Fortune 500, když porazila konkurenční Wal-Mart a zaznamenala roční obrat 442 miliard dolarů.
Nejbohatší filantrop
Rockefeller se stal nekorunovaným králem kapitalismu. Standard Oil přinášela mimořádné zisky a jen mezi lety 1882 až 1906 vynesly její akcie 548 milionů dolarů. Podnik byl ovšem tak velký, bohatý a mocný, že začal ostatním vadit. Rockfeller byl při svých pravidelných návštěvách v baptistickém kostele napadán a v Kongresu se vedla plamenná diskuze o tom, že moc Standard Oilu musí být omezena. Nejvyšší soud Spojených států nakonec roku 1911 přikázal rozdělit společnost na několik desítek menších na sobě nezávislých firem. Paradoxem bylo, že ceny akcií těchto nových společností na burze okamžitě vyletěly nahoru. A protože Rockefeller vlastnil značné podíly i v těchto nových společnostech, vyšel z tohoto násilného rozdělení čtyřikrát bohatší.
Majetek ovšem jen samoúčelně nehromadil. Sám říkal, že „nezná nic opovrženíhodnějšího, než vydělávat peníze jen pro peníze“. Již ze svých prvních výdělků proto dával část peněz církvi a stál také za obrovským vzestupem Chicagské univerzity, které daroval 80 milionů dolarů. V New Yorku založil Rockefellerův institut pro medicínský výzkum a následně Rockeffelerovu nadaci, do níž přesunul čtvrtinu svého majetku. Ještě dnes existuje několik nadací, které jsou vedené Rockefellerovými dědici. Nejznámější je The Rockefeller Brothers Fund, která podporuje například programy Globální Filantropie, Míru a bezpečnosti či Nová generace vedení.
John Davison Rockeffeler zemřel 23. května 1937 v Ormond Brach na Floridě v úctyhodném věku 97 let. Jeho majetek se v době smrti odhadoval na 1,4 miliardy dolarů. V přepočtu na hrubý domácí produkt USA byl vůbec nejbohatším člověkem všech dob.
Johnovi nástupci
V den Rockefellerovy smrti přerušily všechny společnosti bývalé Standard Oil na pět minut práci, ropné podnikání se ale nezastavilo. Nově vzniklé firmy Esso (Standard Oil of New Jersey) a Mobil (Standard Oil of New York) podepsaly roku 1928 s francouzskými a britskými společnostmi takzvanou dohodu z Oostende, která jim umožnila společně těžit ropu na Středním východě. Po druhé světové válce je pak vystřídaly korporace Chevron (Standard Oil of California) a Texaco.
Když v 50. letech Írán zestátnil veškeré britské ropné společnosti na svém území, John Davison Rockefeller mladší nabídl, že zprostředkuje pomoc ze strany USA. Podmínkou bylo, že ropné společnosti Rockefellerů získají čtyřicetiprocentní podíl v dosud britských firmách. Londýn souhlasil a americká tajná služba se zasloužila o převzetí moci perským šáhem, který ihned vyhlásil opětovnou privatizaci ropného průmyslu.
Nelson Aldrich Rockefeller, syn Johna Davisona mladšího, se pak už obchodům s ropou nevěnoval a místo toho se vrhl do politiky. Roku 1944 se za vlády prezidenta Roosevelta stal expertem Bílého domu pro vztahy Spojených států s Jižní Amerikou a Harry Truman ho později jmenoval předsedou Komise pro mezinárodní vývoj. V letech 1958 až 1970 byl čtyřikrát za sebou guvernérem státu New York a od roku 1974 se až do ledna 1977 stal po abdikaci Richarda Nixona viceprezidentem Spojených států. Rockefellerové se tedy jeho zásluhou dostali až do Bílého domu.
Jméno s tradicí
Žádná z rodin nebyla tak bohatá, tak opěvovaná, zbožňovaná, ale také nenáviděná jako Rockefellerové. Kdysi nejbohatší dynastie světa, která vydělala miliony dolarů na obchodu s ropou, zůstává i dnes důležitým hráčem na poli podnikání. Její členové nadále vlastní majoritní podíly v několika naftařských společnostech, z nichž nejvýznamnější je ExxonMobil.
Jen v seznamu nejbohatších lidí světa už se jméno Rockefeller nevyskytuje. Důvodem je již zmíněná filantropie. Přes Rockefeller Foundation sponzoruje rodina dodnes prestižní americké univerzity, například Harvardskou, Stanfordskou, Yalovu, Chicago School of Economics, London School of Economics a desítku dalších. Roku 1991 dokonce založila i vlastní Rockefeller University. Dynastie má po Johnu Rockefellerovi 150 přímých pokrevních příbuzných. Čtvrtá generace má v současnosti 21 členů, mnozí Rockefellerové se přitom nevěnují už pouze byznysu a často se objevují i v politice. Kromě zmíněného Nelsona Aldriche a jeho bratra Winthropa, který byl guvernérem státu Arkansas, je v současnosti nejznámější senátor Jay Rockefeller. Na rozdíl od všech republikánských předků je členem Demokratické strany a horlivým podporovatelem Baracka Obamy.
