Spojení Chrysleru a Opelu pod koncern Fiat je blízko
Světová finanční krize se podepsala pod výraznou změnu tváře automobilového průmyslu. Z obrovských dluhů, které za sebou táhnou americké automobilky, se chystá zrod pravděpodobně největšího automobilového koncernu světa pod taktovkou italského Fiatu a jeho šéfa Sergia Marchionneho. Pod italská křídla táhne zkušený manažer kromě Chrysleru také evropskou část koncernu GM – automobilky Opel a Saab. „Společně vytvoříme gigant složený z Fiatu, Chrysleru a Opelu. Vznikne nová veřejně obchodovaná firma, jejíž roční tržby přesáhnou osmdesát miliard eur a prodeje překročí sedm milionů vozů za rok,“ vysvětlil své záměry Marchionne.
Pád gigantu Příběh začíná problémy amerického Chrysleru. Už před dvěma lety započal proces rozchodu transatlantického partnerství americké automobilky s německým koncernem Daimler, vlastníkem špičkové značky Mercedes Benz. Tato nepovedená akvizice přišla Němce na desítky miliard eur ztráty – čistě účetně šlo o dvacet miliard, při započítání časové hodnoty peněz však prodělek dosáhl několikanásobku této sumy. Němcům se nepodařilo obrátit Chrysler k ziskovosti z několika důvodů. Nejvýznamnějším z nich bylo špatné rozhodnutí nerespektovat rodící se změnu preferencí zákazníků směrem k menším a úspornějším vozům. Téměř stejně důležitou roli sehrála neschopnost managementu osekat mohutnou sociální síť pro americké zaměstnance (vysoké mzdy ve srovnání s japonskými konkurenty vyrábějícími na právně liberálnějším jihu USA), vysoké a nadstandardní zdravotní pojištění a také důchodový program. Prakticky totéž stáhlo ke dnu i násobně větší koncern GM. Nynější krize a pokles odbytu daly americkému automobilovému průmyslu už jen poslední ránu do vazu, jíž se díky extrémní úspěšnosti na evropském trhu a výprodeji divize luxusních značek dokázal vyhnout jen koncern Ford.
Námluvy s otazníkem
Marchionneho plán má svou logiku. Jím vedený koncern Fiat, sdružující ještě značky Alfa Romeo, Lancia, Ferrari a Maserati, se před pár lety potýkal s finančními těžkostmi a problémy s kvalitou. V Americe si dokonce název koncernu překládali jako zkratku znamenající „fix it again, Toni“ (Znovu to oprav, Toni). Marchionne sice potíže úspěšně vyřešil cestou kapitálových injekcí od bank, nicméně Fiat je dnes poměrně hodně zadlužený. Cena dluhové služby by se rozmělněním mezi nové akvizice spolu se svým poměrem k tržbám snížila, navíc další prodejní kanály a synergie v oblasti designu, výroby motorů i převodovek a částečně sjednoceného vývoje by přispěly k vyšší ziskovosti trojjediného celku. Navíc cena za Chrysler včetně továren a americké sítě tří tisíc dealerů v hodnotě dvou miliard a dvě stě padesáti milionů dolarů je mírně řečeno směšná. A v ní je také skrytý největší zádrhel prvního dějství hry „Fiat požírá Ameriku.“
„Máme nezpochybnitelnou odpovědnost vůči učitelům, penzistům, dělníkům a dalším, kteří nám svěřili své peníze. Musíme jejich prostředky bránit legálními cestami za každou cenu. Jakkoliv soucítíme s ostatními akcionáři Chrysleru, podíl, který v automobilce držíme, nereprezentuje náš vlastní kapitál, nýbrž nám svěřené prostředky, jež nemůžeme jednoduchým rozhodnutím hodit do koše,“ uvedla ve svém prohlášení skupina několika institucionálních investorů, která sama sebe označila jako Committee of Chrysler non-TARP lenders (Sdružení věřitelů Chrysleru, kteří nečerpali peníze z vládního záchranného programu TARP). A podali insolvenčnímu soudu návrh na zákaz převodu akcií na Fiat. Klíčovým v tomto sporu je poměr, v jakém se odepíší dluhy Chrysleru. Prezident Barack Obama zatlačil na čtyři hlavní věřitelské banky (JPMorgan Chase, Goldman Sachs, HSBC Bank America a Citigroup – všechny financované balíkem TARP), které dohromady vlastní sedmdesát procent dluhů koncernu, aby každý dlužný dolar přecenily na 29 centů. Non-TARP investoři požadovali čtyřicet centů. „V této věci je na nás vládou vyvíjen obrovský tlak. Někteří manažeři dokonce obdrželi výhrůžky smrtí,“ uvedl právník non-TARP investorů Thomas Lauria. Takové vyhrocení situace je pravděpodobně poněkud přehnané, avšak ilustruje důležitost současného dění.
Setkání u soudu Obama se musel smířit s tím, že jeho původní plán ponechat většinu Chrysleru za výrazně výhodných podmínek odborové organizaci United Auto Workers (UAW) nevyšel a chtě nechtě nechal non-TARP investory poslat Chrysler pod 11. kapitolu bankrotového zákona. Tím svěřil osud firmy do rukou soudu. Celý boj však pravděpodobně nakonec dopadne spíše podle Obamových představ. Alespoň to tak vypadá poté, co soud akceptoval plán Chrysleru na restrukturalizaci. „Tento obchod zachrání 35 000 pracovních míst. Bez ohledu na ty, kteří očekávali, že ostatní obětují své investice, a oni ne,“ komentoval prezident výrok soudce Arthura Gonzalese, který nároky non-TARP investorů smetl ze stolu. Přestože management Fiatu začal oslavovat vítězství, ještě je nelze považovat za definitivní. „Do 20. května může přijít třetí strana s nabídkou na převzetí koncernu. Příležitost konkurenci nesmíme vzít,“ uvedl totiž soudce Gonzales při vynesení rozsudku. Po vypršení této lhůty, respektive 1. června, se Chrysler rozdělí na dvě firmy – nová firma, kromě vládních půjček bez dluhů, bude většinově patřit odborářům z UAW, malé podíly si ponechají americká a kanadská vláda a dvacet procent připadne Fiatu. Tento podíl, pokud budou Italové splácet vládní půjčky, vzroste na 35 procent a po jejich úplném uhrazení v roce 2013 dosáhne 51 procent. Fiat se zavázal, že Chrysler se bude orientovat na malé a úsporné vozy, přičemž na oplátku zaměstnanecký kmen přejde ze „starého“ do „nového“ Chrysleru s novými smlouvami a nesrovnatelně nižšími náklady na sociální vymoženosti. Starý Chrysler se i s dluhy zlikviduje – slovy prezidenta Obamy bude „wiped out“ - zcela vymazán.
Druhé dějství
Ještě nedozněla slova soudce Gonzalese a Sergio Marchionne už zvedal oponu druhého dějství své hry, tentokrát pro změnu euroatlantického. Třetím pilířem vznikajícího gigantu se mají stát automobilka Opel a malá švédská značka Saab, jež vlastní jiný americký koncern – GM. Manažeři GM bedlivě sledovali souboj menšinových akcionářů a americké administrativy o Chrysler, neboť pád Chrysleru do bankrotu ještě více přiblížil před časem nemyslitelné – bankrot General Motors.
O převzetí evropské části koncernu GM má zájem až šest různých skupin investorů. Od kanadského výrobce automobilových dílů Magna a automobilky Gaz, vlastněné Rusem Olegem Děripaskou, přes arabský suverénní fond Abu Dhabi Investment, fond Singapore Investment Corp až po další tři zájemce, kteří setrvali v anonymitě. „Samé podivné struktury,“ nechal se slyšet jeden z čelných německých politiků, kteří se obecně netají tím, že ani ruské, ani arabské investory doma příliš nevítají. Politická podpora tedy míří k Marchionneho Fiatu, jenž za GM Europe dle neoficiálních informací nabídl 750 milionů eur. Větší spory se však vedou o podíly ve výsledné superfirmě. Fiat nabízí koncernu GM dvacet procent, třicet si hodlá ponechat a zbytek chce vpustit na burzu. GM však požaduje podíl blížící se čtyřiceti procentům. Fiat rovněž navrhl, že nový koncern převezme čtyři miliardy eur penzijních závazků evropské části GM. Kromě toho Fiat zadluží nový koncern převodem tří miliard eur vnitrofiremních závazků.
Politici v akci Koncern GM požádal německou vládu o subvenci ve výši 3,3 miliardy eur, což do hry vtahuje i politiky, kteří si ihned začali klást podmínky. Opel se v Německu stal volebním tématem a v rámci boje o získání automobilky se už vynořily první zmatečné zprávy o rušení pracovních míst i zavírání továren. Tři miliardy eur pro Fiat jsou zajímavým bonusem. „Plán, který mi pan Marchionne představil, je velice zajímavý. Počítá se zachováním všech čtyř německých továren,“ uvedl německý ministr hospodářství Karl Theodor zu Guttenberg (CSU). Německá vláda však ještě počká, jaký scénář předloží další zájemce o Opel, kterým je rakousko-kanadský dodavatele autodílů Magna. Politici nelenili a stanovili čtrnáct podmínek, které musí zájemce o Opel dodržet, aby si v budoucnu mohl sáhnout na státní peníze (viz Něco za něco). Sám šéf Fiatu Marchionne vyčíslil náklady na restrukturalizaci Opelu až na sedm miliard eur, a to při zachování všech čtyř továren v Německu. Šetření by se přitom mělo odehrát v ostatních evropských lokacích Opelu, kde by o práci mohlo přijít devět tisíc lidí. Neoficiálně se také začalo hovořit o ceně, kterou Fiat za Opel nabídl. Člen představenstva Opelu a současně šéf odborů IG Metall Armin Schmidt řekl, že „Fiat připravil nabídku na méně než miliardu dolarů, což je málo na získání majority v automobilce.“ Ministr hospodářství zu Guttenberg poté prohlásil, že celý obchod bude nějaký čas trvat: „Nelze očekávat nějaké rychlé rozhodnutí.“ Marchionneho vize obří euroatlantické superautomobilky, která by objemem výroby konkurovala největšímu světovému výrobci vozidel Toyotě, je však stále blíž. O to blíž, o kolik se hlavní konkurent Fiatu v boji o Opel, koncern Magna, stále hlouběji noří do problémů s poklesem tržeb i objemu zakázek.
BOX
Něco za něco
Budoucí vlastník Opelu získá státní podporu, jen pokud splní následující podmínky.
- Jasný a udržitelný obchodní koncept.
- Vytvoření synergií a otevření nových trhů.
- Komplexní přístup.
- Vyjasnění, kdo bude vlastnit patenty a intelektuální majetek Opelu.
- Stanovit přesný počet míst ohrožených zrušením.
- Prokázat kredibilitu kupcovy globální strategie.
- Objasnit, kde bude sídlit vedení firmy a kde se budou platit daně.
- Vyjmenovat a vyčíslit dopady na německé subdodavatele Opelu.
- Zaručit schopnosti budoucího managementu Opelu.
- Podporují plán zaměstnanci a akcionáři?
- Prokázat zkušenosti kupujícího s podobnými transakcemi a řízením nadnárodních celků.
- Prokázat finanční zajištění operace.
- Uvést podmínky kontraktu.
- Prokázat kompatibilitu firemních kultur Opelu a kupujícího.
