Menu Zavřít

Rok minus první

16. 3. 2007
Autor: Euro.cz

Chuť postavit se Klausovi má Jiří Dienstbier, rozhodnuto má být na jaře

Vypadá to, jako by se politici poučili. Zatímco o nástupci Václava Havla ve funkci prezidenta republiky se začalo vážně mluvit až koncem roku 2002, tedy zhruba čtvrt roku před termínem volby, hradní střídání v roce 2008 je tématem číslo jedna už teď. Teoreticky by se tedy nemuselo opakovat trapné trojnásobné klání, plné improvizací a podpor dojednávaných na poslední chvíli. Jenže zdání klame. Úmysl zastávat nejvyšší funkci ve státě zatím zřetelně oznámil pouze dosavadní prezident Václav Klaus. Sociální demokraté, lidovci, zelení i komunisté museli minulý týden v reakci na Klausův impulz alespoň naznačit své představy, jejich cesta ke konkrétním kandidátům, nebo dokonce k tomu společnému však bude trnitá. Klausovi zatím nevyslovila jasnou podporu ani „jeho“ ODS.

Rozhodne kauza Čunek?

ČSSD slíbila svého favorita oznámit nejpozději v květnu, lidovci v červnu. Jednak si Jiří Paroubek potřebuje ještě na březnovém sjezdu strany zavázat svých 84 poslanců a senátorů, že v žádném případě nezvednou ruku pro Václava Klause, jednak musí „doběhnout“ korupční kauza předsedy lidovců Jiřího Čunka. Její konec totiž napoví, jaké šance má Paroubek se svým plánem najít společného prezidentského kandidáta všech protiklausovců v Parlamentu. Počítá se se spoluprací ČSSD, zelených, lidovců i KSČM. Padne-li Čunek, jemuž na Klausovi vadí jeho euroskepticismus, a který proto chce, aby KDU-ČSL minimálně postavila vlastního kandidáta (mezi lidovci se mluvilo o Petru Pithartovi), ochabla by i Paroubkova idea. V lidové straně by posílilo křídlo Miroslava Kalouska, který minulý týden zopakoval svůj dlouhodobý názor, že Klaus je kompetentní a úspěšnou hlavou státu. Klausovi přitom ke znovuzvolení ve třetím kole stačí hlasy občanskodemokratických a křesťanskodemokratických poslanců a senátorů, jejichž součet dnes přesahuje nezbytné číslo 141.
Kdyby ale nestálo za Čunkovou eventuální rezignací vlastní vicepremiérovo rozhodnutí, nýbrž tlak ODS nebo přímo ultimátum premiéra Mirka Topolánka, mohl by šéf KDU-ČSL jen stranu vyvést z koalice (a rozbít tak vládu) a dále zůstat předsedou. Tím by se lidovci vzdálili ODS a přiblížili by se Paroubkovi. Za výzvami předsedy ČSSD na adresu Topolánka, aby už Čunka konečně odvolal, může být i snaha přetáhnout lidovce do opozice.

Nebude to straník.

Paroubkův nápad najít a prosadit „antiklause“ není starý. „Pokud nebude nějaký vhodný vlastní kandidát - a zatím Miloš Zeman neprojevil o kandidaturu zájem, možná, že se to změní, možná, že ne, já nevím -, tak musíme zvážit všechny možnosti, které tady jsou,“ řekl Paroubek mlhavě týdeníku EURO ještě v říjnu loňského roku. „Aby seděl na prezidentském stolci nýmand, to by určitě nebylo dobré pro nikoho, a musíme ty věci velmi pečlivě zvážit z hlediska především zájmu země,“ dodal tehdy šéf ČSSD. Zeman je dnes pro vedení ČSSD passé a dvířka tehdy pootevřená Klausovi pro případ vzniku velké koalice nebo jmenování Paroubka premiérem se definitivně zavřela. Minulý týden šéf sociálních demokratů rovnou upozornil, že strana bude hledat kandidáta nadstranického. „To znamená, že to nebude primárně kandidát, který má stranickou legitimaci sociální demokracie,“ varoval spolustraníky před rozčarováním.

Benešová ze stínové vlády.

První vlna jmen, která - možná jako pokusné balónky - unikla z kuloárů ČSSD na veřejnost, však měla k sociální demokracii ještě velmi blízko. Expremiér a současný eurokomisař Vladimír Špidla by byl možná přijatelný pro Stranu zelených nebo pro svobodovské křídlo lidovců, část ČSSD, komunisty ani kalouskovce však nikdy neoslňoval. Navíc sám prohlásil, že jeho euromandát končí až v roce 2009, přičemž se chce na jeho výkon plně soustředit. Bývalá ministryně školství a kdysi nejpopulárnější politička Petra Buzková tvrdí, že s ní nikdo o případné kandidatuře ani nemluvil. Otazníky se vznášejí nad bývalou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou. Ta nejenže ochotu kandidovat přímo nevyloučila, ale pro týdeník EURO uvedla, že má v úmyslu odejít z Paroubkovy stínové vlády, kde je dnes stínovou ministryní spravedlnosti. Nevidí prý žádné její jasné směřování. A v nadsázce dodala, že chce raději okopávat zahrádku. To trochu připomíná touhu Miloše Zemana objímat stromy na Vysočině před volbou prezidenta v roce 2003.

bitcoin_skoleni

Návrat Dienstbiera.

Jinou váhovou kategorií je jméno, které se objevilo naposledy. Bývalý československý vicepremiér a ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Kariéra sedmdesátiletého politika se sice zastavila před sedmi lety při neúspěšném pokusu stát se senátorem za ČSSD, ale Dienstbier by mohl být osobností přijatelnou pro všechny části antiklausovské koalice. Komunisté v něm mohou vidět někdejšího člena KSČ z šedesátých let, zelení zase liberálního chartistu, sociální demokraté sympatizanta své politiky a alespoň část lidovců eurooptimistického diplomata. „Musíme počkat, až se o tom budou bavit v politických kruzích. Když se potom bude chtít někdo bavit se mnou, tak já se budu bavit s ním, co a jak. Ale abych já říkal, jestli budu prezident, nebo ne, to je směšné,“ uvedl Dienstbier pro Právo. Zejména pro jeho šanci by byl důležitý postoj lidovců, a ten je zatím podle kuloárních ohlasů zdrženlivý.
Dienstbier by mohl být jedním ze dvou politiků, o nichž Paroubek tvrdí, že by byli schopni sjednotit Klausovy odpůrce. Kdo je tím druhým? Možná předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Tomu sice mandát končí až v srpnu 2013, ale prezidentská funkce se neodmítá, zvlášť když šance jsou tak vysoké. Rychetský má blízko k některým členům ODS (ve sporu o Klausovo odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové se neztotožnil s verdiktem ve prospěch Brožové), ale za přijatelného jej považují i komunisté.
Rozruch do debaty o příští hlavě státu vnesl minulé úterý exprezident Václav Havel, který v rozhovoru pro ČT zcela nevyloučil svoje angažmá. „Zaznívá to v konverzacích, které slýchám tu a onde, a usmívám se tomu, ale na druhé straně, kdyby někdo měl mít trošku strach z toho, že budu kandidovat, tak bych docela tu možnost připouštěl, abych někoho podráždil, ale jinak to opravdu nepřipadá v úvahu,“ řekl. Jestli šlo jen o provokaci, adresovanou mezi řádky Václavu Klausovi, pak se Havlovi povedla. Mezi některými politiky se skutečně začalo hovořit (jako už před volbou v roce 2003) o možné Havlově kandidatuře - je totiž pravděpodobné, že právě exprezident by v klání proti Klausovi mohl uspět. Chybějící hlasy komunistů by mohl získat od lidovců, bezpartijních senátorů a možná i od jedinců z ODS.

Tajemství uvnitř ODS.

Podobnou neznámou, jako byla počátkem roku 2003 podpora Miloše Zemana v ČSSD, je poměr příznivců a odpůrců Václava Klause v ODS. Loňské podzimní pošťuchování mezi Klausem a premiérem Mirkem Topolánkem o podobu příští koalice a vlády zanechalo v části ODS pachuť, která by se mohla projevit právě příští rok při volbě prezidenta. Bude lepší ponechat Klause vázaného na Hradě, nebo mu uvolnit ruce, aby měl více času a možností komentovat stranické dění? Eventuální kandidatura Dienstbiera by zřejmě zákonodárce ODS sjednotila za Václavem Klausem. „Truckandidatura“ šéfa Senátu Přemysla Sobotky by totiž mohla skončit jako burešovský pokus Vladimíra Špidly. Ale jak by se ODS zachovala třeba v případě, kdyby ČSSD vyslala do boje Rychetského?

  • Našli jste v článku chybu?