Klíčová úloha Saúdské Arábie
Válka proti terorismu má novou frontu – boj o ropu. Otevřeli ji sami teroristé, když vystupňovali své útoky na ropovody v Iráku, ale i na zahraniční pracovníky ropného komplexu v Saúdské Arábii. Čeho dosáhli? Cena ropy v minulých dnech překročila hranici 40 dolarů za barel. Analytici mluví o hrozbě nového ropného šoku a geopolitických rizicích. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj označila případný ropný šok za jedno z největších nebezpečí pro světovou ekonomiku v budoucnu.
Vše nasvědčuje tomu, že právě takového efektu chtěli teroristé spojení se sítí al-Káida dosáhnout. Sami by však nezmohli nic. Vždy potřebují někoho, kdo by šířil paniku dál. Nyní tuto roli sehrávají spekulanti, kteří sázejí na další růst cen a využívají obav z dalších atentátů. A opravdu nelze vyloučit, že ty přijdou. Začarovaný kruh se uzavírá.
Růstu cen ropy ovšem nahrávají i další faktory. Poptávka po černém zlatu roste nejen ve Spojených státech, ale zvláště v Číně. Výši zásob nepříznivě ovlivnily události minulého roku – nejen válka v Iráku, ale také stávka ve Venezuele a etnické nepokoje v Nigérii. Pro budoucnost však asi bude klíčová situace v jiné zemi – Saúdské Arábii.
Američané v minulosti dobře věděli, proč považují Saúdy za své klíčové spojence na Blízkém východě. Právě tato arabská monarchie může nejen sama ovlivnit cenu ropy tím, jaké množství této suroviny vrhne na světové trhy, ale také pomoci Američanům prostřednictvím Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Jenže časy se mění. Vztahy mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií nyní zdaleka nejsou tak srdečné. Ve Washingtonu se veřejně pochybuje o tom, zda je vůbec možné na arabskou monarchii spoléhat. Nedůvěru vzbudila i skutečnost, že právě Saúdové byli početně zastoupeni mezi útočníky z 11. září 2001, byť ti neměli nic společného s oficiální politikou monarchie. V zemi se šíří náboženský fundamentalismus. Nejistota kolem budoucnosti saúdských dodávek byla zřejmě jedním z důvodů, proč si Američané chtěli zajistit vliv v jiném státu bohatém na ropu – Iráku.
I nynější potíže jsou ovšem přece jen k něčemu dobré. Konečně budou zase více slyšet ti, kteří už dlouho zcela správně upozorňují, že bez energetických úspor a hledání nových zdrojů se prostě bezpečně cítit nebudeme.
