Ropou poháněná revoluce

Cílem prezidenta Cháveze je nastolit v zemi socialismus

Zdá se, že venezuelského prezidenta Huga Cháveze nic nezastaví. Už omezuje vliv velkých ropných společností působících ve Venezuele. V současnosti zintenzivňuje program vyvlastňování, který by mohl postihnout řadu podniků, které patří domácím i zahraničním majitelům. K těmto krokům dochází právě v době, kdy se Chávez zjevně chystá dál upevnit svou moc v prosincových zákonodárných volbách. Prochávezovská koalice doufá, že posílí svou většinu v Národním shromáždění se 167 poslanci o více než 20 křesel, tedy zhruba na 110. „Budeme o ně bojovat,“ připouští Gerardo Blyde, zákonodárce z opoziční strany První spravedlnost.
Opozice slíbila, že v souvislosti s volbami spojí síly, ale je stále zdiskreditovaná po loňské porážce v referendu, které se pokusilo vytlačit Cháveze z úřadu. Pokud voliči podle očekávání odmění Cháveze velkým vítězstvím, uvolní se cesta k novým radikálním krokům v jeho bolívarovské revoluci – populistickém úsilí využít ropné bohatství Venezuely k nastolení socialismu v zemi. „Chávez je pro revoluci naprosto rozhodnutý; neexistuje cesta zpátky,“ konstatuje Aníbal Romero, politolog z Univerzity Simóna Bolívara v Caracasu, „otázkou je, jak to půjde rychle a jak daleko to zajde.“

Boj o jídlo.

Chávez postupuje svižně. Od roku 1999, kdy se dostal k moci, zvyšoval výdaje na zdravotnictví a školství, ale teď k hrůze investorů posiluje vládní kontrolu nad ekonomikou. Ropným společnostem s provozními smlouvami ve Venezuele, jako jsou například Chevron a BP PLC., bylo nařízeno, aby založily společné podniky kontrolované státní ropnou společností Petróleos de Venezuela (PDVSA), a poplatky se zvýšily ze 16,7 procenta na 30 procent. Chávez si jako cíl možného vyvlastnění vybral přes 700 podniků, zvláště v potravinářském průmyslu, které leží ladem nebo nevyužívají svou kapacitu. Dne 26. září stát převzal kontrolu nad závodem provozovaným společností Alimentos Polar, nejvýznamnějším venezuelským soukromým výrobcem potravin. „Je to nespravedlivé a svévolné vyvlastnění,“ oznámil reportérům prezident Polaru Lorenzo Mendoza a dodal, že závod byl schopný provozu. Tento krok následoval po zabavení továrny společnosti H. J. Heinz na zpracování rajčat. Společnost jedná o prodeji továrny státu. Chávez tyto kroky hájí. „Vyvlastníme pouze to, co je třeba,“ prohlásil v nedávném projevu.
Prezident má na mušce také velkostatkáře. Úřady se nedávno pustily do kontroly 21 velkých farem rozprostírajících se na stovkách tisíc hektarů. Chávez pohrozil tím, že část půdy dá nemajetným Venezuelcům, pokud majitelé právně nedoloží své vlastnictví a nedokážou, že své rozsáhlé farmy užitečně využívají. Dalším šokem pro investory bylo, když Chávez oznámil plány na přezkoumání – a možné zrušení – těžebních koncesí a vytvoření národní těžařské společnosti. Tato zpráva způsobila, že se ceny akcií kanadské společnosti Crystallex International, která má podniky ve Venezuele, v období od 19. do 28. září propadly o 52 procent. „To, co se děje tady ve Venezuele, se nepochybně nějak odrazí v obchodních rozhodnutích společností nejen z USA, ale z celého světa,“ řekl reportérům v Caracasu americký velvyslanec ve Venezuele William Brownfield. „Znárodnění je krok zpět,“ dodává jeden vedoucí pracovník amerického ministerstva zahraničí ve Washingtonu.
Možná to vypadá riskantně, ale Venezuela si to může dovolit. Hrubý domácí produkt se v roce 2004 zvýšil o 17,9 procenta, když země překonala dvouletý hospodářský pokles po dlouhé stávce v národní ropné společnosti. Podle Efraína Velázqueze, prezidenta Národní hospodářské rady, se pro letošní a příští rok předpovídá růst ve výši 6,5 procenta. Díky novému zákonu může Chávez sáhnout na mezinárodní rezervy země v hodnotě 32,6 miliardy dolarů pro účely sociálních výdajů.

Jak získat přátele.

Zatímco se Chávez snaží, jak může, aby vyprovokoval prezidenta George W. Bushe – mimo jiné je blízkým přítelem Fidela Castra – využívá bohatství Venezuely k tomu, aby získal podporu svých sousedů. Jeho iniciativa zvaná Petrocaribe nabízí 196 000 barelů ropy denně třinácti karibským zemím včetně 98 000 Kubě samé, s možnostmi dlouhodobého splácení. Vytvořil alianci Petrosur, v níž mají Venezuela, Brazílie a Argentina spolupracovat na společném průzkumu a využívání ložisek ropy. Podobná aliance by mohla vzniknout s Kolumbií, Peru, Bolívií a Ekvádorem. Společnost PDVSA se chystá investovat do půl tuctu rafinerií ropy v regionu.
Jednapadesátiletý Chávez se bude ucházet o znovuzvolení v roce 2006 a prohlašuje, že zůstane u moci přinejmenším do roku 2021. Kritikové uvádějí, že jeho radikální reorganizace může přerozdělit příjmy tak, že je z bohatých a středních vrstev přesune na ty nejchudší. Výdaje však nebudou udržitelné, pokud se propadnou ceny ropy. „Při takhle vysokých cenách ropy Chávez nepotřebuje investovat,“ konstatuje Miguel Octavio, ředitel finanční poradenské firmy BBO Financial Services, „když se však sníží o patnáct nebo dvacet procent (za barel), nastanou problémy.” Z údajů Centrální banky vyplývá, že roční zahraniční přímé investice se snížily z pěti miliard dolarů v roce 1998 na 1,5 miliardy v loňském roce. Prezident sází na to, že zemi bude transformovat bez zahraničních investorů a ještě předtím, než dojde ke změně na trzích s ropou. Vzhledem k tomu, že venezuelská opozice je tak rozdělená, mohl by Chávezův experiment pokračovat celá léta.

Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek