Je to poslední místo na světě, kde ještě přežívají dinosauři. Kdo na onu horu vystoupí, zří pravěk na vlastní oči. To alespoň napsal ve svém slavném románu Ztracený svět britský prozaik Arthur Conan Doyle. Inspirovala ho tajemná stolová hora Roraima v nejodlehlejším koutě jihoamerické Venezuely. Cesta na ní je skutečně fascinujícím zážitkem.
Foto: Profimedia.cz
Člověk by tomu skoro začal věřit. Ta podivná stolová hora má v sobě opravdu něco magického. Už na pohled. Pochodujete k ní již druhý den a pořád jako by se skoro nepřibližovala. V okolní rovinaté savaně je těžké odhadnout, jak je vlastně velká. Tyčí se majestátně nad okolí jak obří kamenný stůl pro bohy.
Cesta k ní připomíná skutečně cestu do pravěku. Jste tu na konci světa. Stovky kilometrů jste jeli liduprázdnou vysočinou zvanou Gran Sabana. Další desítky kilometrů teď jdete po svých od jediné malé osady široko daleko, kterou tvoří jen pár chatrčí, ačkoli nese honosné jméno San Francisco de Yuruaní. Zbývá ještě samotný namáhavý výstup po strmém úbočí hory, jejíž tabule je 2 800 metrů nad hladinou moře. Fascinováni prehistorickým rázem krajiny pomalu začínáte věřit, že nahoře snad opravdu čeká nějaké pravěké zvíře.
Nejvyšší vodopád světa
Mezi nejslavnější stolové hory ve Venezuele patří také Auyantepui. Z její příkré stěny padá do hlubin nejvyšší vodopád světa zvaný Salto Ángel. Jeho celková výška je 979 metrů. Mocnost vodopádu závisí na ročním období. Během deštivé sezony se mění v impozantní vodní oblouk, který je vděčným terčem fotografů kroužících nad neprostupným terénem lehkými letadly. V době sucha se naopak Salto Ángel téměř vytrácí.
Domov bohů
Stolové hory můžete sice najít ledaskde na světě, nikde ale nejsou tak impozantní jako ve Venezuele. Tady je jich k vidění asi 80 a říká se jim indiánským slovem Tepui neboli „domov bohů“. Eroze ohlodává tyto hory na kamennou dřeň. Jejich svrchní tabule mají často obrovskou plochu a jsou světem samy pro sebe. Například stolová hora Auyantepui má plochu 700 kilometrů čtverečních.
Britský spisovatel Arthur Conan Doyle až tolik nefantazíroval, když ve svém románu Ztracený svět napsal, že na stolové hoře žijí ještě dinosauři a další pravěká zvířata. Tepuis totiž mají specifické klima a sráz hory mnoha zvířatům neumožňuje opustit je – proto se zde vyvinuly různé endemické druhy živočichů. Bizarní skalní útvary z temného křemence, které zdobí tabule těchto hor, zase evokují představu divoké pravěké krajiny.
Roraima
Stolové hory jsou koncentrovány v jihovýchodní části Venezuely na Guyanské vysočině. Některé z nich jsou prakticky nedostupné. K Roraimě či Auyantepui se ovšem běžně podnikají treky. Bez místního průvodce se neobejdete.
Jak se sem dostanete
Pro turistickou návštěvu Venezuely na dobu kratší než 90 dní v současnosti nepotřebují čeští občané vízum. Do hlavního města Caracasu létají běžně evropské letecké spoje, nejčastěji s přestupem v Itálii nebo Madridu. Z Caracasu jeďte autobusem do města Cuidad Bolívar. Zde přestupte na další dálkový autobus, který jede přes Gran Sabanu na hranici Brazílie. Vystupte ve vesničce San Francisco de Yuruaní. Zde si najměte průvodce a pokračujte k Roraimě pěšky. Cestu z vesnice můžete urychlit tím, že si na její úvodní část pronajmete terénní vůz, který vás přiblíží přímo k úpatí hory.
Existuje ještě alternativní, letecké přiblížení k Roraimě. V Cuidad Bolívar si kupte letenku do malého letadla, které létá do pohraničního městečka Santa Elena. Let je nádherný, protože vede přímo nad stolovými horami i vodopádem Salto Ángel. Ze Santa Eleny pak dojedete autobusem do San Francisca z opačné strany, tedy od jihu.
Kde se můžete ubytovat?
Jedinou možnost k ubytování skýtá několik jednoduchých domků v osadě San Francisco de Yuruaní. Dále už musíte přespávat ve svých stanech nebo pod širým nebem. Nahoře na samotné Roraimě skýtají azyl skalní převisy.
Pouť proti proudu času
Nejslavnější stolová hora Roraima stojí v nejodlehlejší části Venezuely na hranici s Guyanou a Brazílií. Už přesun ze severních zalidněných oblastí ve vás začne posilovat pocit, že se pozvolna loučíte s civilizací, jak budou ubývat obydlí kolem jediné spektakulární silnice, která protíná celou Gran Sabanu. I tuto silnici budete muset nakonec opustit a vydat se na několikadenní trek už jen pěšky s batohem na zádech.
Místní průvodce je nezbytností. Naivnímu Evropanovi sice bude z dálky připadat, že se může vydat k hoře na vlastní pěst, protože monotónní savana vypadá relativně přehledně. Ale najít tu správnou cestu a pak kamenitou stezku po úbočí sami nezvládnete. A co teprve nahoře, až v potu tváře konečně vystoupíte na plochý vrchol hory. Krajina tam je matoucí a často ji zahalí mračna a mlha, takže nevidíte dál než na 50 metrů.
To, co uvidíte, je ale balzám na duši. Zejména pro fanoušky knih Eduarda Štorcha či filmu Cesta do pravěku režiséra Karla Zemana. Spatříte přízračnou kombinaci černých skal, podivných vysokých rostlin a bahnitých jezírek, u kterých se skrývají žabky či pavouci. Pravěk in natura. Dech bere také výhled z hory na okolní krajinu, která vám leží u nohou. Na Roraimě je místo, jež je přesným průsečíkem hranic tří států, takže můžete dohlédnout i na pralesy sousední Guyany a Brazílie. Savana se táhne do dálky, křižují ji žilky řek a remízky tropického pralesa.
Na vrcholu Roraimy můžete fascinovaně rozjímat několik dní, takže společně s cestou k hoře vám celá túra zabere týden. Přesto byste Roraimu neměli při návštěvě Venezuely opomenout. Patří k tomu nejlepšímu, co zde lze vidět.
