Chcete-li dobře a pravidelně pravicově jíst, vstupte do Rotary a navštěvujte jeho kluby v cizině. Kromě pravicového pochutnání si taky ještě pravicově poplkáte, neboť rotariáni patří mezi nejupřímněji pravicově smýšlející lidi na této planetě. Říkají si tak, protože zastávají princip rotace, a to všeho možného včetně funkcí, takže nikomu neumožňují brát se dlouho vážně. V Česku je na Rotary klubech navíc sympatické ještě to, že si poměrně pilně hlídají, aby mezi ně – jako dnes do všeho pravicového – neproniklo příliš mnoho estébáků. Hlídají si to tím, že do žádného klubu nemůže být přijat někdo, proti komu má v tajném hlasování námitky třeba i jediný stálý člen, po jehož identitě se nepátrá.
Rotariáni se scházívají většinou k jídlu, za něž si mezi sebou vybírají trochu víc, než jídlo stojí, a zbytek věnují na dobročinné účely, které často sami organizují. Z londýnských klubů, které znám, se jeden (Finchley) schází v sedm ráno na kompletní anglickou snídani v malém hotýlku. Vybere za ni od každého deset liber. V půl deváté snídaně končí a všichni jdou do práce. Stejně početně malý, ale rozšafnější Hampstead se schází po práci v lahůdkové řecké restauraci v Belsize Lane, kde se členové královsky najedí za dvacku. Početnější, ale trochu méně rozšafný Golders Green jí jednotné a méně královské menu za dvanáct liber také v řecké restauraci, jen trochu méně rozšafné. St. Pancras obědvá štědrý hotelový self-service bufet obsahující husí játra a několik úprav ryb, kuřat a salátů za šestnáct. A nejstarší a nejpočetnější londýnský Rotary klub, do nějž chodí několik lordů, sirů a diplomatů, obědvá za pětadvacet liber jednotné, ale každý týden jiné klasické anglo-francouzské menu v jednom z prestižních klubů čtvrti Mayfair.
Kluby mají všelijaké zavedené pravicové rituálky. Zvonění paličkou na zvonec. Recitování rotariánských zásad na začátku setkání. Požehnání jídlu. Přípitek královně a hlavám států návštěvníků ze zahraničních klubů (ano, za mé návštěvy se připíjelo i Klausovi). Výměna klubových vlaječek. A podobné.
Francouzi jsou více laxní v rituálech organizačních, zato si ale potrpí na rituály kulinární. V St. Tropez se jeden klub schází v nejkrásnějším hotelu na aperitiv jen na hodinku, během níž tryskem probere všechny klubovní záležitosti a pak jede na večeři, každý týden jinam. Za mé návštěvy se jedlo asi patnáct kilometrů od St. Tropez v proslavené dřevěné chatrči na oblíbené pláži Brigitte Bardotové, která znemožnila developerům vedle dřevěné restaurace postavit cokoli jiného. Pláž i restaurace jsou dobře ukryty v několika kilometrech vysokého rákosí a na hlavní silnici nejsou nikde označeny. Jestliže ji přece jen sami někdy najdete nebo vás do ní zavezou místní přátelé, za jednotnou cenu dvaatřiceti eur v ní pořídíte varieté deseti předkrmů včetně obalovaných smažených cuketových květů a výběr hlavních jídel z mořských potvor, pečeného jehněte nebo velké porce smažených cuketových květů. A nekonečný příliv lahodného provensálského růžového. Z francouzské policie kontrolující obsah alkoholu v krvi večer strach mí nemusíte, když nezpůsobíte nehodu. Ona totiž ví, že by tím přivedla francouzské vinařství na mizinu.
Druhý klub večeřívá v místním golfovém klubu, který za padesátku eur s nekonečným přílivem růžového vína nabízí třeba takovouto pětichodovku:
Husí jatérka (foie gras) posazená na čatní z pomerančové kůry a papriček a zasazená do koláčku z lístkového těsta (mille-feuille).
Křupavý koláček (tarte) z nakládané zeleniny vedle čerstvě grilované červené parmice na omáčce z čerstvě drcených rajčat a tymiánových květů.
Telecí medajlonek na zeleném chřestu a pěnovité paštičce (mousseline) z hub.
Grilovaný sýr Brie na topince ze sladkého pikantního chlebíčka podobného perníku s provensálskou specialitkou zvanou „mesclun“, což je nahořklý, balzamikovým octem mírně proslazený salátek z mladých drobných travinek jako roketa či rukola, čekanka, pampeliška, endivie a tři další, pro něž snad ani česká jména neexistují: scarole, trévisse, feuilles de chene.
„Trilogie autour de l’abricot“, což jsou tři kopečky různobarevných ovocných a čokoládových pěn (mousse) okolo půlky meruňky zalité provensálským tekutým medem smíchaným s likérem chartreuse.
Toto menu se podávalo při předávání prezidentské funkce a oslavách dalšího úspěšného rotariánského roku, takže když tam budete při normálním pravidelném setkání klubu, dostanete možná něco jednoduššího a levnějšího.
Rotary samozřejmě není jenom o jídle. Je spíše o něčem, čemu se kdysi říkávalo i česky „služba“. Charitativní činnost, vzdělávací a humanitární projekty, pomoc strádajícím, ochrana slabých před tyranií, pěstování a vyučování etických standardů v podnikání, politice, mezinárodních vztazích a společenském životě. Jeho nejpopulárnějším heslem je: „Nejvíc získává ten, kdo nejlépe slouží.“
Samé takové nápady, které v Česku moc nezpopulárněly ani dvě desetiletí po pádu komunismu. Ale s poctivou pravicovou kuchařkou se možná i k nim projíte.
Rotary klub hoduje (pravicově)
