Rozbita TRUMPOLÍNA

Ronald Reagan. George H. Bush. Dvakrát Bill Clinton. Dvakrát George W. Bush.

Dvakrát Barack Obama. Donald Trump. Od roku 1984 se ještě nikdy nespletl. Vždy dokázal předpovědět, kdo vyhraje nejdůležitější americké volby a stane se prezidentem. I v roce 2016 se dnes třiasedmdesátiletý politický historik z Americké univerzity ve Washingtonu Allan Lichtman trefil. Přestože všechny průzkumy ve volbách tehdy favorizovaly Hillary Clintonovou, Lichtman označil za budoucího prezidenta Donalda Trumpa.

Jak to Lichtman dělá, že se nikdy nemýlí, je jeho osobní tajemství. Sám ovšem tvrdí, že má třináct různých charakteristik, jejichž váhu vzájemně porovná, a nakonec ve složitém algoritmu vyřkne svůj verdikt. Kromě vývoje ekonomiky zohledňuje i vztah kandidátů k americkým hodnotám, nálady ve světě a spoustu jiných okolností. I letos už se vyjádřil: vyhraje Joe Biden, a to navzdory tomu, že ve hře jsou podle Lichtmana opět Rusové, kteří se snaží aktivně ovlivnit výsledky voleb. Pro Donalda Trumpa, dodává Lichtman, to bude „nejdrtivějšíporážka prezidenta obhajujícího první mandát, jakou Amerika kdy zažila“.

Popírač s covidem

Až donedávna to tak nevypadalo.

Navzdory všem prezidentovým lapsům držel Donald Trump v průzkumech s demokratickým kandidátem krok. Na celostátní úrovni mírně prohrával, ale v důležitých státech, které rozhodnou volby, jako jsou Pensylvánie či Florida, hrál s Joem Bidenem, bývalým Obamovým viceprezidentem, velmi vyrovnanou předvolební partii. Všechno se začalo lámat až v létě, kdy koronavirová pandemie tvrdě dopadla na zaměstnanost a spousta Američanů pochopila, že Trump nebude tím, kdo jim z krize pomůže ven.

Ještě prudší sešup v preferencích nastal ve chvíli, kdy se nemocí covid-19 nakazil sám prezident, zpočátku dokonce popírající existenci viru, pak už jen jeho sílu. Trumpův hazardní exhibicionismus a nezodpovědnost odradily mnoho z těch, kteří by jej volili jenom proto, že stojí na republikánské straně a nesnáší starou demokratickou elitu, jejímž je Biden typickým představitelem, podobně jako před ním Hillary Clintonová. I tradiční republikáni najednou dávají přednost Bidenovi, protože se bojí extremismu a ústavní neloajality, kterou Trump ve snaze aktivizovat nespokojené radikální, nábožensky i jinak konzervativní Američany prezentuje.

Trump sice na této agresivitě ubral -ve druhé prezidentské debatě, která místo přímého televizního střetu probíhala konkurenční formou oddělených sólových debat obou kandidátů, dokonce slíbil, že v případě prohry nebude zpochybňovat výsledky a porážku uzná. Ani to ale zlepšit průzkumy nepomohlo a dnes se zdá, že Biden má šanci vyhrát prakticky ve všech státech, o které se s Trumpem přetahuje. Náskok, který momentálně má, už mnohde dosahuje osmi procent, a výrazně tak přesahuje sílu výhody, kterou před volbami v roce 2016 měla Clintonová. Bývalá ministryně zahraničí sice celostátní plebiscit vyhrála, volby postavené na starodávném volebním systému po státech a se shromážděním volitelů, který většinou rozhoduje, nakonec prohrála.

Pokud Trump vyhraje, bude to obrovské překvapení způsobené buď mohutným finišem prezidenta, nebo totálním selháním agentur zkoumajících veřejné mínění, které dnes unisono naznačují: vítězství je mnohem blíže Joe Biden.

Progresivně středový socialismus

O co se nyní v Americe hraje, ostře a vyhraněně shrnul publicista Dušan Neumann dlouhodobě žijící v Americe.

Podle něho je volba, která se rozhodne v noci ze třetího na čtvrtého listopadu, naprosto výjimečná, protože „mezi tradiční podnikatelskou, individualistickou, konzervativní Amerikou a tou budoucí vizionářskou, trockisticko-jakobínskou stojí jeden magor a jeden senilní člověk“.

Sedmasedmdesátiletý Biden skutečně během kampaně nedělá dojem někoho, kdo by byl schopen svou energií Ameriku znovu nastartovat. Ve vysoké politice strávil skoro padesát let v různých funkcích od senátora po viceprezidenta a je v tomto smyslu další „stará struktura“, což pochopitelně Trump v kampani intenzivně využívá. „Je to typický produkt elitářského korupčního stylu politiky,“ opakuje v různých variantách prezident.

Programově je Biden kdesi uprostřed tradičního, liberálně-konzervativního spektra.

Prosazuje ekologickou agendu, návrat USA k Pařížské smlouvě, větší globální politické zapojení Ameriky, ale i podporu pro menší podnikatele a sociální pomoc Afroameričanům, která mimo jiné zahrnuje sociální bydlení.

Aby si Biden udržel radikálnější příznivce Demokratické strany, kteří by raději dali přednost ostrému levičákovi Berniemu Sandersovi a z konce jeho kandidatury byli zklamáni, vybral si za viceprezidentku pětapadesátiletou Kamalu Harrisovou. Jejich tandem je teď proto označován za progresivně levicový až středový. Trump, který chce dokončit svou misi a během případného druhého mandátu dokončit svůj projekt, v němž se „Amerika stane opět velkou“, mluví prostě o socialismu. Rétorika je to tradiční - Trump se snaží vystrašit konzervativní Američany tím, že jim za případné vlády Joea Bidena před očima může vyrůst tvrdý socialismus tak, jako kdysi Ronald Reagan strašil komunismem, který pronikal do americké společnosti třeba tím, že se demokraté snažili prosadit povinné plošné zdravotní pojištění pro všechny. Trump žádný takový konkrétní odstrašující příklad „děsivého socialismu“ nepoužívá. Stačí, když říká, že Amerika by za Bidena přišla o svou svobodu ve všech směrech, primárně pak o svobodu podnikat a libovolně spotřebovávat.

Byznys s důchodci

V minulých volbách podle mnoha analytiků Trumpovi nejvíce pomohlo, že kritizoval starou korupční politiku, která přináší dobro jen samotným politikům, kteří sedí daleko kdesi ve Washingtonu a starají se jen sami o sebe. Na obyčejné lidi demokraté vůbec nemyslí, slyšeli „obyčejní lidé“ od Trumpa, který na ně naopak myslí pořád, a tak ho šli volit. Demokraté nyní Trumpovi vracejí stejnou kartou v jednom z nejdůležitějších míst, na Floridě. Trump tam v minulých volbách sebral své soupeřce o sedmnáct procent více důchodců, což mu pravděpodobně vyhrálo volby ve státě, který do rozhodujícího sboru volitelů (Electoral College) dodává důležitých 29 hlasů. Podle posledních průzkumů má na Floridě navrch už Biden, přestože Trump na Floridu koncentroval volební úsilí, a vysílal odtud dokonce svou televizní diskusi s novináři. Ba co víc, z celostátních průzkumů vyplývá, že Bidena by dnes volily skoro dvě třetiny amerických seniorů.

Jako by většina důchodců uvěřila Bidenovu výroku, že „jediný důchodce, o kterého se Donald Trump skutečně stará a zajímá, je důchodce Donald Trump“.

Odklon starších amerických občanů od současného prezidenta se vysvětluje právě Trumpovým špatným vystupováním během nejprudší koronavirové krize. Důchodci se cítí nejvíce ohroženi a prezident jim v době největšího šíření nemoci nenabídl nic, čím by jim dodal nějakou jistotu. Trump to opět dohání se zpožděním, když na poslední chvíli rozešle seniorům poukázky na léky. Projevuje se tu nejen Trumpovo přehlížení různých důležitých sociálních témat, ale i jeho obchodní duch. Prezident pořád věří tomu, že hlasy voličů se dají koupit stejně jako hotel nebo lukrativní pozemek. Tentokrát by mu to u seniorů opravdu nemuselo vyjít.

Odpovědně negativně

Podobně marný bude zřejmě Trumpův boj mezi voličkami. Průzkumy potvrzují dlouhodobý trend, podle něhož dvě třetiny amerických žen, které chtějí jít k volbám, dají před excentrickým Trumpem přednost klidnému staříkovi Bidenovi, který se snaží prezentovat jako propagátor zdravého životního stylu, jemuž není cizí neotřelá galantnost a empatie. V americkém politickém divadle - zejména poté, kdy Biden křičel v debatě na Trumpa, že je klaun a že má sklapnout - ale nebere tuto líbivou tvář nikdo už příliš vážně.

Sociologické úvahy i politické komentáře se nakonec shodnou v tom, že míra přetvářky a stylizace nebude tím, co ve volbách rozhodne, tak jako to nebude volební program nebo konkrétní ekonomické či politické sliby. Co nejspíše rozhodne, bude míra únavy z Trumpa a z jeho narušování prezidentských zvyklostí a mantinelů, jež už lezou krkem i těm, kteří ho pro záchranu konzervativní Ameriky a proti nenáviděné Clintonové s gustem volili před čtyřmi roky.

Vybrat si mezi Trumpem a Bidenem pozitivně, tedy přihlásit se k jednomu či druhému jako k politikovi budoucnosti, není při nejlepší vůli možné. Zbývá odpovědná negativní volba jako v demokracii už tolikrát - volba menšího zla a vyřazení toho, kdo společnosti a politice více škodí. Allan Lichtman, který pokaždé trefil výsledky voleb, má letos více než jasno. Uvidíme, zda tipem na Bidena i pro tentokrát své Američany dobře odhadl.