Členům EU ve vztahu k Moskvě jednota chybět bude
Rusům je naprosto jasné, že někteří členové Evropské unie jsou vůči nim vstřícnější než jiní. Platí to ostatně i pro Čechy a zdejší politickou scénu. Část politiků přehnaně vidí za každým ruským krokem skrytou hrozbu, zatímco ti druzí zase možná kvůli výhodám hospodářské spolupráce s Ruskem pomíjejí širší bezpečnostní a geopolitické souvislosti. Ruské firmy v čele s Gazpromem razantně expandují do dalších zemí a bezpochyby je k tomu nevedou jen čistě ekonomické pohnutky. Stejně tak je možné spekulovat, proč vlastně Moskva zakázala dovoz polského masa. Na druhé straně je ale pravdou i to, že také hospodářské zájmy hrají v uvažování lidí z Kremlu důležitou roli. A průsečík společných zájmů se členy EU včetně Česka a Polska je rovněž hodně velký.
Máme se tedy radovat z toho, že Polsko prozatím zablokovalo jednání o nové dohodě mezi unií a Ruskem? Je otázka, pro koho bude takový krok nakonec výhodný. Současní polští představitelé v čele s dvojčaty Kaczyńskými mají v EU poměrně špatnou pověst. Jejich politika je označována za neprofesionální, populistickou a nacionalistickou. Nikdo z ostatních Evropanů Polákům neřekne, že by Brusel neměl hájit také jejich zájmy. Je tu ale pocit, že si Varšava příliš vymýšlí. Bratři Kaczyńští jsou v podezření, že si na úkor unie řeší své vnitropolitické problémy. Ruskými médii se přitom šíří přesvědčení, že Poláci nakonec ublíží sami sobě, protože je v Evropě nebude nikdo brát vážně. Tento názor bohužel není zase tak daleko od reálné situace, která vlastně Rusům vyhovuje. Unie se sice může navenek tvářit, že vystupuje vůči Rusku jednotně, ale vnitřní diskuse o postoji k největší zemi světa mohou být hodně bouřlivé.
Kritici Moskvy tvrdí, že právě Kreml se ze všech sil snaží Evropskou unii vnitřně rozdělit. Ve skutečnosti ale Evropané už rozděleni jsou. To vyplývá z přirozených zájmů jednotlivých členských zemí. Italové, Němci a další Západoevropané především usilují o dlouhodobé kontrakty s Gazpromem, aby se pojistili proti případným budoucím výpadkům v dodávkách plynu. Právě takto chápou energetickou bezpečnost. Střední Evropa má méně diverzifikované energetické zdroje a energetickou bezpečnost primárně chápe jako odstranění přílišné závislosti na ruském plynu a ropě.
Je tedy EU ve zcela beznadějné situaci? Nikoli. Ačkoli to tak na první pohled nevypadá, ani Rusové nedrží jen samé dobré karty. Potřebují přístup na západoevropské trhy, všechny hlavní ruské plynovody míří na Západ. Rusko se neobejde bez zahraničních investic. Jinak by totiž ještě více zastarala tamní energetická infrastruktura, což by mělo neblahé důsledky pro ruský velkostroj na shromažďování peněz - tedy těžbu a prodej strategických surovin. Zahraniční investice jsou důležité také k tomu, aby země dokázala využít ropné a plynové zisky při rozvoji jiných odvětví.
Rozdělená koneckonců není jen Evropská unie. Vnitřně rozdělené je i Rusko. V Kremlu mají stále silný vliv jak nacionalisté a zastánci tvrdého režimu, tak příznivci tržního hospodářství (byť možná trochu svázaného) a především spolupráce s okolním světem. Jistě, i v Rusku budou mnozí prosazovat zájmy Kremlu hlava-nehlava, byť by se tím země měla třeba zcela uzavřít před Západem. Tito lidé ovšem budou trochu připomínat tu část Poláků či ostatních Evropanů, kteří ze zásady nechtějí vycházet Rusům vstříc za žádných okolností.
Rusové se bezpochyby budou v EU obracet na ty, kteří k nim budou přátelštější. Je na tom něco nepřirozeného? Také Evropané se musejí v Moskvě orientovat na příznivce vzájemné spolupráce. Státy unie by pak měly pečlivě zvážit, čeho opravdu potřebují ve vztahu k Rusku dosáhnout. Bylo by hodně divné, kdyby výměnou za přístup Gazpromu na trhy EU nezískali zahraniční investoři podíl na těžbě ruských surovin. Zásadní shoda v tomto ohledu už nicméně existuje. Má ale unie trvat i na další podmínce - tedy přístupu k ruským plynovodům? To už je mnohem složitější otázka (více na straně 36).
Díky jednání o nové dohodě s Ruskem může EU ve vztahu k Moskvě leccos prosadit. Ačkoli je jasné, že Kreml nehodlá přistoupit na podmínky energetické charty, je ochoten se dohodnout na základních principech energetické spolupráce. Blokování samotných rozhovorů s Moskvou je riskantní a možná i výhodnější pro Rusy. Polsko je pro Čechy velmi blízkým spojencem a mělo by jím i zůstat. To ale neznamená, že musíme s nadšením přijímat vše, co přichází z Varšavy.
