PETR GANDALOVIČ, MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ: Struktura dotací v rámci programu rozvoje venkova je odborníky často kritizována. Například na prosté udržování travních porostů na horách jsou vyčleněny značné peníze, aniž by to přitom podnikatele motivovalo ke zvyšování zaměstnanosti.
PETR GANDALOVIČ, MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ: Struktura dotací v rámci programu rozvoje venkova je odborníky často kritizována. Například na prosté udržování travních porostů na horách jsou vyčleněny značné peníze, aniž by to přitom podnikatele motivovalo ke zvyšování zaměstnanosti. Bývalá ministryně zemědělství Milena Vicenová to chtěla změnit, avšak současný šéf rezortu se vrátil k původnímu modelu, který prosadila ještě sociální demokracie. Proč jste se vrátil k původnímu modelu sociální demokracie na rozdělování dotací pro venkov? Vaše předchůdkyně Vicenová už přec připravovala změnu.
To je jednoduchý důvod - dvě nová krajinotvorná opatření, které předkládalo předchozí vedení ministerstva zemědělství, nebyla dostatečně připravena a zpracována. To by mohlo vést ke zpoždění výplat finančních prostředků. To ale neznamená, že bych s filozofií těchto programů nesouhlasil. Pokud totiž máme investovat peníze do rozvoje nějakých pozitivních činností, měly by být jejich výsledky v souladu s tím, co si od nich slibujeme - například zaměstnanost, a ne aby někdo dostával dotace na nějakou pasivitu. To znamená, že obecně obě opatření podporuji, ale ve fázi, v níž se schvalování programu nachází, je již nemůžeme do něho zapracovat.
Dá se tedy předpokládat, že současný program bude ještě v budoucnosti modifikován?
Určitě ano. Je to živý dokument, který se bude v průběhu sedmi let své platnosti v každém případě upravovat. Podle potřeby budeme přesouvat důraz z jedné oblasti na druhou. Takže příležitost zařadit tam především krajinotvorné prvky bude zcela určitě.
Jenže krajinotvorné prvky jsou jen určitým vrcholem ledovce - v programu rozvoje venkova, který nyní schvaluje Brusel, není například příliš mnoho opatření podporujících takzvaný veřejný zájem, právě třeba zvyšování zaměstnanosti nebo rozšíření okruhu zemědělských činností.
My ale můžeme do tohoto dokumentu zapracovat jen taková opatření, která jsou v souladu s vodítky Evropské komise, nemůžeme si je jen tak vymýšlet. Každopádně ale současnou podobu programu rozvoje venkova přehodnocujeme. Budeme například ještě přepočítávat stávající objemy nárokových plateb na plochu. Chceme se také zabývat opatřením na podporu odbytových družstev, protože máme pocit, že se některé organizace formálně zakládají s tím, že je to jen další metoda, jak čerpat dotace bez dalších pozitivních efektů.
NEBOJTE SE, PENÍZE PRO MLADÉ BUDOU
Právě podpora odbytových družstev je v přímé finanční konkurenci s podporou mladých zemědělců, z níž fakticky ubírá peníze. A to za situace, kdy podle analýzy Centra pro studium demokracie a kultury je podpora mladých farmářů nejnižší v Unii. Budete s tím něco dělat?
Naším cílem je podpůrný program pro mladé začínající farmáře posílit a navíc ho provázat s dalším programem - předčasným ukončením zemědělské činnosti. To je v praxi také podpora mladých, neboť jim to umožňuje rychlejší nástup do zemědělské praxe.
Myslíte, že to stačí? Já se domnívám, že to není jen o penězích pro zemědělskou činnost, ale zejména o obecně vyšší kvalitě života na venkově. Rozhodování o tom, zda někdo na venkově zůstane a bude se zabývat zemědělskou nebo i jinou činností, se neodvíjí jen od toho, kolik peněz dostane na dotacích. Stejně jako se například nezvýší porodnost jen proto, že stát zvýší přídavky na děti. Stát musí vytvářet celou řadu jiných podmínek k tomu, aby mladí na venkově zůstávali a zakládali tam rodiny. Například musí rozvíjet životní standardy lidí na venkově, infrastrukturu, což jsou věci, které lidi obecně ovlivňují v tom, zda na venkově zůstanou, nebo se odstěhují do města. V tuzemském zemědělství je v porovnání s Unií velmi nízká přidaná hodnota na hlavu. Připravuje ministerstvo nějaké nástroje, které by k tvorbě vyšší přidané hodnoty zemědělce motivovaly? K tvorbě vyšší přidané hodnoty podporujeme zemědělce prostřednictvím některých bodovacích kritérií v opatření „Přidávání hodnoty potravinářským a zemědělským produktům“. V rámci těchto kritérií jsou zvýhodňováni například žadatelé, kteří mají registrovánu značku domácí kvality Klasa, ekologičtí zemědělci a žadatelé vyrábějící biopotraviny, žadatelé vyrábějící produkty s chráněným zeměpisným označením nebo takzvané „zaručené tradiční speciality“. Jako bývalý ministr pro místní rozvoj máte možná určitou výhodu, že problematiku venkova můžete vnímat komplexněji. Jak se v této souvislosti díváte na určitou nevraživost mezi starosty obcí a některými zemědělskými podniky? Určitě to jako problém cítím, a proto chceme i jako ministerstvo zemědělství tuto komunikaci vylepšit. Například tím, že do Programu obnovy venkova a související soutěže Vesnice roku letos poprvé zavedeme novou kategorii spolupráce samosprávy a zemědělského podnikání. Dnes skutečně obě sféry působí jakoby odděleně, což nepřináší žádoucí efekt. STO MILIARD PRO VENKOV
Na Program rozvoje venkova je po dobu sedmi let vyčleněno značné množství prostředků - prakticky 100 miliard korun. Domníváte se, že je to dostatečná částka k tomu, aby český venkov skutečně ožil? Ono to má několik aspektů - například financování obcí z pohledu zákona o rozpočtovém určení daní. Přivítal byste novelu tohoto zákona?
To je téma, které musíme v současné době skutečně diskutovat. Vzhledem k tomu, že budeme navrhovat obecnou reformu daňového systému, budeme snižovat daně, měnit daňové zátěže. Z toho logicky vyplyne nutnost upravit i stávající určení daní obcím, protože od jednotlivých daňových sazeb se nakonec odvíjí to, kolik peněz dostane starosta na provoz té své obce. Takže my se sice bavíme o tom, kolik peněž se snažíme přidat do života na venkově z evropských fondů, což jsou samozřejmě peníze ve výši, v jaké tady na tyto účely nikdy nebyly a pravděpodobně už nikdy nebudou, ale zatím se nedíváme na to, jaké prostředky dostávají obce na svůj provoz ze standardních zdrojů. To jsou ale dvě spojené nádoby a já se tím chci zabývat, protože bez toho, aniž bychom pro venkov stanovili nějakou standardní příjmovou daňovou základnu, tak tato sedmiletá finanční injekce jeho situaci funkčně nevyspraví.
MÍSTO JÍDLA BENZIN Jednou ze systémových možností podpory zaměstnanosti i nových podnikatelských příležitostí by měla být také podpora produkce a užití biopaliv. Původní záměr plošného přimíchávání biolihu do benzinu a metylesteru řepkového oleje do nafty ale prý nebude možný?
Plošné přimíchávání skutečně možné nebude, protože je to v příkrém rozporu s příslušnou směrnicí Evropské unie.
Není ale přesto možné usilovat o změnu nebo o výjimku pro Českou republiku? Plošné přimíchávání by bylo jistě jednodušší, čitelné a prosté možných rizik machinací s vyprodukovaným biolihem.
My se o to určitě pokusíme a budeme pro to shánět i nějakou mezinárodní podporu, ale to je proces na několik let.
Unie však ze svých pravidel řadu výjimek uděluje.
Jenže tato směrnice výjimky nepřipouští, protože říká, že pokud jsou na trhu nějaká schválená paliva, nesmí žádný členský stát zabraňovat nikomu v distribuci těchto paliv. Například na trh přijde distributor, který na něj chce dodávat čistý benzin, a my mu v tom zabráníme, protože po něm budeme požadovat plošné přimíchávání biosložky. Tak pokud nás takový distributor zažaluje, spor prohrajeme. Potvrdila nám to už řada právníků, včetně legislativního odboru vlády. Existuje tady i příklad Rakouska, které se pokusilo o povinné plošné přimíchávání a neuspělo. Důležité proto v současné fázi bude, abychom dokázali skutečně účinně kontrolovat objemové přimíchávání. Jednou z možností, na které pracujeme, je systém, kdy bychom zkrátili rozhodné období z roku na měsíc, kdy by musel každý distributor deklarovat, že odebral k tomu objemu paliva, který uvedl za měsíc na trh, určité množství biopaliv.
Budou-li na trhu různá biopaliva, má pak ještě smysl podporovat takzvanou zelenou naftu, zlevněnou o vratku spotřební daně?
Zelená nafta je výraznou pomocí pro zemědělce a lesníky a je standardním nástrojem používaným i v jiných státech Evropy. Zelená nafta vhodně doplňuje systém povinnosti nízkoprocentního přimíchávání biopaliv do pohonných hmot. Zvýhodňuje totiž vyšší vratkou spotřební daně směsnou motorovou naftu s minimálním podílem 31 procent metylesteru řepkového oleje oproti čisté fosilní naftě, a tím pomáhá naplňovat naše závazky stanovené unijní legislativou v oblasti biopaliv.
Biopaliva jsou nyní zejména v Bruselu velkým hitem. Nicméně již se začínají objevovat i varovné hlasy, že dosažení příliš vysokých podílů biopaliv na trhu s pohonnými hmotami naráží na omezené množství zemědělských ploch, kde by se mohla pěstovat potřebná surovina. Takže budeme muset - obrazně řečeno - vykácet deštné pralesy.
To je klasický případ, kdy dobře míněné úmysly mohou vést k nečekaným i negativním efektům. Příklady máme i v naší nedávné historii: Například státní podpora přímotopů, které ve finále zatížily elektrárenskou soustavu, nebo státní podpora plynofikace, na které vydělaly především některé firmy, ale spotřebitelům to příliš prospěchu nepřineslo. Pokud se bavíme o biopalivech, pak mi musí jako českému ministru zemědělství záležet především na tom, jestli cena pšenice na výrobu biolihu nepotlačí vzhůru cenu pšenice k potravinářskému užití a nebude to mít tedy například vliv na ceny potravin.
Jenže právě to se již děje. Právě proto musíme ten proces bedlivě sledovat. Osobně se ale domnívám, že představa, že budeme v objemu dvacet nebo více procent nahrazovat fosilní pohonné hmoty biopalivy, je nereálná. A to i z pohledu automobilových výrobců, protože se nakonec mohou například vyrábět dražší automobily jen proto, abychom ušetřili na něčem jiném, a to zase budeme muset dotovat. Čili preferuji rozumný podíl biopaliv a vyvážený a předvídatelný trh s nimi jak pro zemědělce, tak pro zpracovatele. Což je podle mne pro ekologii a zároveň přiměřenou změnu našeho zemědělství optimální. Mgr. PETR GANDALOVIČ**
Narodil se v roce 1964. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Začínal jako učitel na gymnáziu v Ústí nad Labem, v letech 1990 až 1992 byl poslancem Federálního shromáždění, následně se stal náměstkem ministra životního prostředí. Působil také jako poradce ministra zahraničních věcí. V letech 1997 až 2002 byl generálním konzulem v New Yorku, od roku 2002 do roku 2006 primátorem města Ústí nad Labem. Patří mezi zakládající členy ODS, od loňského roku je místopředsedou této strany. V první Topolánkově vládě byl ministrem pro místní rozvoj, nyní šéfuje rezortu zemědělství.
