O vyhlášení výběrového řízení na prodej 51 procent akcií ČKD Praha Holding rozhodli ekonomičtí ministři Klausovy vlády v březnu 1994. Bylo to v době, kdy Fond národního majetku vlastnil 61 procent akcií holdingu a zbylých 39 procent bylo roztroušeno mezi akcionáře z první vlny kuponové privatizace. Kabinet se snažil privatizaci maximálně urychlit, protože podnik se pod vlivem vysokých pohledávek (sedm miliard, z toho 3,5 miliardy v Rusku) a závazků (deset miliard) dostal do hluboké krize, umocňované i tím, že banky a ostatní partneři již čekali na nového vlastníka.
Tendr byl vyhlášen v dubnu. Podmínkou výběrového řízení bylo předložit návrh privatizace, kupní ceny, platebních podmínek a doloženého finančního krytí. Součástí přihlášky měl být i návrh restrukturalizace holdingu a hlavních dceřiných společností. Ve stanovené lhůtě předložilo nabídky osm společností (ČKD Blansko, Grandio Plzeň, Inekon Praha, Inpro Praha, Z International Brno, Škoda Plzeň a Sdružení akcionářů ČKD). Do druhého kola už postoupily jenom čtyři - HKH, Inekon, ČKD Blansko a Inpro.
Expertní komise posléze vybrala dva favority - Inpro a Inekon. Rozhodnutí o vítězi si však již vláda vyhradila pro sebe. Ministři v rozpětí jednoho týdne jednali dvakrát - 8. a 15. června (v prvním případě prý neměli dostatek podkladů pro definitivní rozhodnutí). První hlasování skončilo údajně 12:6 ve prospěch Inekonu, při rozhodujícím však 10:9 vyhrálo Inpro Jiřího Marouška. Hlasovali pro něj všichni ministři za KDU-ČSL, ODA, KDS a Jan Stráský z ODS. Zbylí členové nejsilnější koaliční strany podporovali poražený Inekon.
Proč Jan Stráský nehlasoval v souladu se svými kolegy z ODS, a rozhodl tak vlastně proti nim o vítězi? Podle dvou na sobě nezávislých zdrojích proto, že Stráský se přátelil s tehdejším generálním ředitelem holdingu ČKD Janem Havelkou (znali se prostřednictvím turistiky). Havelka se sám ucházel o vlastnictví ČKD (firma HKH, která postoupila do druhého kola, je zkratkou příjmení zakladatelů Havelka, Korbel, Hagan). Poté, co Havelkova firma neuspěla, měl údajně strach, že se ho lidé z Ine-konu zbaví, kdežto Marouškovo Inpro mu mělo slíbit funkci (nakonec však stejně ČKD opustil). Ministry však o vítězi mohla přesvědčit i značně rozdílná cena. Zatímco Marouškovo Inpro nabízelo celou miliardu, Inekon pouze polovinu.
Změnilo by se však něco na vývoji v podniku, kdyby ministři pořadí obrátili? Josef Hušek, majoritní akcionář poraženého Inekonu, tvrdí, že by ČKD do dnešních problémů určitě nedostal. „Je pravda, že jsme nabízeli nižší kupní cenu, ale měli jsme od amerických penzijních fondů zajištěno tři sta milionů dolarů na oddlužení a dalších dvě stě milionů na proexportní financování. To Inpro nemělo, a proto většina ekonomických ministrů tehdy stála na naší straně.
Události však šly jinak a žádná „kdyby neplatí. Na konci července 1994 se sešla valná hromada, která vyměnila představenstvo a vrcholové vedení ČKD Praha Holding. Od prvního srpna se generálním ředitelem a předsedou představenstva stal Jiří Maroušek.
