Pojistné na sociální zabezpečení za první polovinu roku 2007 vráceno nebude. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud. Spor poplatníků se státem zřejmě ani nelze vyhrát.
Mluvčí Nevyššího správního soudu v Brně František Emmert ukazuje rozsudek, podle kterého nemohla pro chybu v zákoně zaniknout povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení.
Autor: ČTK
Obrovská hrubka z nepozornosti či lehkovážnosti, kterou udělali poslanci v zimě a na jaře roku 2006, jako by se nestala. Nejvyšší správní soud koncem února vynesl rozsudek, který jednoduše řečeno vyjadřuje, že ani chyby v zákoně neznamenají, že se nebude ctít logika věci a firmy nebudou odvádět státu peníze v podobě pojistného na sociální zabezpečení. Jen škoda, že tento logický argument zřejmě nebude možné použít jako precedent v jiných kauzách.
Rozhodnutí soudu se týkalo odvodů pojistného na sociální zabezpečení za období od ledna do června 2007. „Tehdy sněmovna kromě zákoníku práce měnila i zákon o pojistném na sociální zabezpečení a nikdo z poslanců si nevšiml, že ze zákona vypadla možná jeho nejdůležitější pasáž – přesně ta, která definuje, co je vyměřovací základ, ze kterého pak platily firmy 26 procent z hrubé mzdy na sociální pojištění svých zaměstnanců,” vysvětluje poradenská firma PricewaterhouseCoopers.
Na nedostatek v zákoně o pojistném na sociálním zabezpečení upozornila společnost Ježek software. Na základě toho pojistné za dané období neodvedla. Správnost jejího postupu následně potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem při sporu společnosti s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ). ČSSZ však proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
Přidaly se tisíce firem
Do současné doby podalo na základě zveřejnění podrobností o sporu několik tisíc společností žádosti o vrácení pojistného za období od ledna do června 2007. Podle posledních infromací téměř sedm tisíc firem nárokuje na státu vrácení peněz zaplacených na pojistném, celkem jde o zhruba 17 miliard korun.
Nejvyšší správní soud však přesně 25. února rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. „Nejvyšší správní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že chybějící vymezení vyměřovacího základu zaměstnavatele bylo možné jednoznačně dovodit z definice vyměřovacího základu zaměstnance, jinak řečeno, že v zákoně bylo možné nalézt vymezení toho, z jakých částek má zaměstnavatel pojistné odvádět. Soud tedy neuznal argument společnosti Ježek software, že zákon byl natolik nejasný, že po ní stát nemohl tyto odvody požadovat,” vysvětlil Will Schofield, partner PricewaterhouseCoopers.
Nejvyšší správní soud tedy dal za pravdu České správě sociálního zabezpečení a krajský soud musí v této věci jeho právní názor ctít. Neuznal tedy argumenty soukromé firmy za natolik správné, aby potvrdil rozhodnutí krajského soudu a umožnil tak firmám úspěšně žádat o vrácení peněz zaplacených na pojistném.
Společnost Ježek software již dříve uvedla, že je připravena jít se sporem až k Ústavnímu soudu, který může rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušit. „Nyní je však zřejmé, že až do případného pozitivního rozhodnutí Ústavního soudu nebude pojistné za první polovinu roku 2007 společnostem vraceno,” uvedl Schofield.
Je to chaos
Ještě podrobněji vysvětluje celou kauzu například Roman Ondrýsek z právní kanceláře Lichnovský, Ondrýsek & partneři: „Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda v tomto případě bylo možno nahradit absenci definice vyměřovacího základu podzákonným předpisem, tedy nařízením vlády. Zde soud zcela správně dospěl k závěru, že nikoliv. Takovýto postup by byl v rozporu s ústavním pořádkem. Tímto dal soud za pravdu jak společnosti Ježek software, tak krajskému soudu.“
Nicméně celá věc měla podle Ondrýska také druhou rovinu. Tou byla otázka, zda bylo možno obsah chybějícího termínu dovodit z jiných ustanovení zákona o pojistném na sociálním zabezpečení. „V tomto Nejvyšší správní soud přistoupil k takové interpretaci zákona, která zohledňuje smysl a účel zákonné úpravy před jednoduchým jazykovým výkladem. Tento postup je v rovině jednoduchého práva zcela přípustný a žádoucí, byť se jej mnohem častěji dovolávají subjekty a ne správní orgány,“ říká Ondrýsek. Zde se tak Nejvyšší správní soud rozešel s názorem krajského soudu.
Nicméně sám Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku konstatoval chaotičnost a vadnost způsobu přijímání zákonů Parlamentem ČR. V právním státě totiž existuje požadavek na jasnost a srozumitelnost právních předpisů, který má udržet důvěru lidí v právní řád. „V tomto případě zákonodárce takovému požadavku jednoznačně nedostál, čímž se otevírá cesta pro případnou ústavní stížnost. Ta bude nejspíše společností Ježek software podána. Předtím však musí tato firma vyčkat nového rozsudku krajského soudu, stejně jako opětovně podstoupit řízení před Nejvyšším správním soudem,“ upozorňuje Ondrýsek. Sám ovšem připouští, že další rozhodnutí soudu bude nejspíš stejné jako to únorové.
Nové znění zákona o&
nbsp;pojistném na sociální zabezpečení začalo platit v lednu 2007. Definici základu, z něhož firmy sociální pojištění platí, vrátila sněmovna do zákona až v červenci 2007. Stát tak vlastně půl roku neměl žádný zákonný podklad pro to, aby mohl sociální pojištění od zaměstnavatelů vybírat.
Chyba za sto miliard**
Pokud by o vrácení pojistného požádaly všechny firmy a organizace a uspěly, přišla by státní pokladna podle odhadů o zhruba sto miliard korun. Část peněz by se ovšem státu ihned vrátila, neboť firmám by se vrácením pojistného snížily náklady a musely by doplatit daň z příjmu.
Pozměňovací návrh, který chybu způsobil, podal s vědomím Ministerstva práce sociální výbor sněmovny. Tehdejší ministr práce Zdeněk Škromach si prý na žádnou chybu nepamatuje, ale připouští, že se věc stala už tak dávno, že si ji nemusí pamatovat přesně.
Chybu včas neopravil ani Petr Nečas, který přišel na Ministerstvo práce v září 2006. V únoru 2007 Topolánkova vláda vydala na Nečasův návrh nařízení, které vyměřovací základ na placení pojištění za zaměstnance definovalo, a zákon poslanci změnili na návrh vlády až v červenci 2007.
Ministerstvo práce a sociálních věcí loni v prosinci po medializaci celé kauzy vydalo stanovisko, podle nějž veškeré potřebné atributy pro odvod pojistného byly v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení stanoveny. Vyměřovací základ byl podle něj následně uveden v nařízení vlády a ministerstvo považuje tuto právní úpravu za dostatečnou.
Ministr práce Petr Šimerka později prohlásil, že případný úspěch Ježek software neznamená automatické vracení pojistného všem, kteří o to zažádají. Podle Šimerky se každá firma, která si o přeplatek požádá, bude muset soudit. Většina firem totiž na rozdíl od Ježek software pojistné už v roce 2007 zaplatila.
