Rozmazlený Nemak

Najít investora pro zdevastované severní Čechy, který do zbídačeného regionu přinese práci až pro 1500 lidí, to je terno. Však si na zájmu mexického Nemaku vystavět na Mostecku slévárnu na výrobu hliníkových hlav automobilových motorů přihřál už polívčičku kdekdo, od Czechinvestu až po premiéra Zemana. Při bližším ohledání se ovšem leccos ukazuje jako bluf. Stavět se má začít na nejúrodnější půdě, jaká po dolování na Mostecku zbyla, přestože kolem jsou tisíce zpustošených hektarů, které volají po novém využití. Přitom desítky z nich jsou takzvaně zainvestované, stačilo by se připojit na potrubí či kabely a výroba by mohla začít. K průmyslové zóně na zelené louce je třeba přivést všechny sítě z pětikilometrové vzdálenosti.
Nenaleťme předvolebním Zemanovým řečem o podniku, schopném zaměstnat půl kraje. Samotný projekt počítá s pouhými 67 zaměstnanci. To ostatní jsou jen smělé plány, na něž může a nemusí dojít.
Mostecko znovu plýtvá neobnovitelnými zdroji, především půdou. Úředníci to schvalují razítky, přestože při tom porušují zákony. Souhlas s vyjmutím pozemků pro Nemak ze zemědělského půdního fondu neměl být nikdy vydán, protože nebyly přednostně posouzeny varianty bez záboru půdy.
Jakému asi tlaku museli být vystaveni úředníci mosteckého magistrátu, když o územní povolení žádala nikoliv firma Nemak, ale Statutární město Most prostřednictvím firmy Coming? Ač je úřednický výkon státní správy formálně oddělen od rozhodování volených orgánů, nikdo nepopře, že páni radní mají co mluvit do výše platu úředníka. A co silný tlak z boku – podílníkem firmy Coming je sám krajský hejtman Jiří Šulc. Hejtmanově firmě neuniklo, že vláda na terénní úpravy a budování zbytečně dlouhých přípojek pro Nemak dala ze státního rozpočtu 60 milionů. Která firma, za níž stojí politický vliv a má informace z první ruky, by si nechtěla ukousnout?
Z loajality k projektu má vytěžit i starosta obce Havraň Josef Majerčín – mnoha miliony zadlužil obecní majetek i s obecním úřadem a vše má být splaceno za podporu výstavby v katastru obce a předělání územního plánu.
Nemaku vláda ustlala do péřových podušek: bezúplatně převedla 35 hektarů půdy městu, které na nich za šedesát milionů připraví plochu, a pak jí za symbolickou cenu firmě pronajme. Pro tuto „transakci“ by jistě měla veřejnost větší pochopení, kdyby stavba zacelovala některou z ran Mostecka a nevytvářela naopak ránu novou. Tu pociťují především zemědělci v okolí i nevládní organizace, a nesprávným rozhodnutím čelí odvoláními a žalobami. Státem rozmazlený Nemak se však ústy svého českého mluvčího dal slyšet, že do bývalého dolu by šel jen po cestě vydlážděné zlatem.