Poslanecká sněmovna ve středu přijala státní rozpočet pro rok 2004. Podle opozičních politiků nejhorší v dějinách země. Vládní koalice si jej ale pochvaluje, podle ní je teď dobře našlápnuto na výrazné ozdravění veřejných financí. Podivná logika tohoto kroku jí nevadí.
První krok k lepším státním rozpočtům dělá tím, že hlasuje pro rozpočet s největším deficitem. Že je tento první krok takový nějaký rozpačitý, zdůvodňuje tím, že budou následovat kroky mnohem razantnější. Ministr Sobotka slibuje do sedmi let přebytkový rozpočet a přitom pro něj zatím udělal jen to, že zvýšil daně. Proti výhradám vůči podobě rozpočtu nosí vláda v kapse otřelý argument: máme úzké mantinely, čtyři pětiny státního rozpočtu jsou mandatorní výdaje, které musíme platit ze zákona. Patří sem důchody, podpory v nezaměstnanosti a mnoho dalších. Tam všude už nelze s ničím hýbat. V tom mají pravdu a také správně říkají, že v té zbylé pětině už žádné zázraky nevykouzlí. Co ale dělali celý rok mezi dvěma rozpočty? Všechny zákony se daly změnit, na důchodové reformě se mohlo pracovat a zneužívání nemocenské už mohlo dávno skončit. Nic moc se však nedělo, protože tím by sociální demokraté museli sáhnout přesně na to, pro co kdysi jejich voliči hlasovali. Kvůli sociálně demokratickému pudu politické sebezáchovy se tedy žádných zásadních změn v příštím rozpočtovém roce nedočkáme. Ale bude to rok, ve kterém se lepší hospodaření našeho státu přiblíží mílovým krokem, slibují politici. Co bude v příštím roce, to je ve hvězdách. Volební období se přehoupne do druhé poloviny, což bývá pro politiky signál začít myslet především na své znovuzvolení. Pro sociální demokraty, které už ve volebních preferencích předběhli komunisté, to bude rok velkého dilematu. Pomáhat státní pokladně, která to opravdu potřebuje, nebo nechat veřejné finance dál klesat ke dnu a zachránit holý politický život? Ekonomové a politologové si dali hodně práce, aby dokázali, že tzv. teorie volebního cyklu v praxi skutečně funguje. Všechny strany se snaží, aby stihly nepopulární opatření dokončit dřív, než se přiblíží nové volby. Před volbami už jde především o to, aby voliči na vše nepříjemné pokud možno zapomněli. Na nějaké utahování opasků už si nikdo netroufá a politici se naopak předhánějí v tom, kdo ukáže lidštější tvář. Při licitování o rozpočtech na léta 2005 a 2006 k tomu dozajista vycítí tu nejlepší příležitost. A my budeme možná už brzy s láskou vzpomínat na schodek „pouhých“ 115 miliard v rozpočtu na rok 2004.
