Poslanci už drží v rukou návrh státního rozpočtu na rok 2019, který jim minulý týden poslala Babišova vláda, a naprostá většina z nich ten tlustospis jako obvykle pohodí někde v koutě kanceláře, aniž by ho otevřela. Nakonec coby ministr financí ho nečítal ani Andrej Babiš a těžko říci, jestli v premiérské funkci to může být jinak. Pro ty, které zajímá, kam se ekonomicky ubírá tato země, je však povinností alespoň hlavní kapitoly prolistovat. A letos to platí zvláště, protože první rozpočet sestavený touto vládou vyvolává strach o budoucnost, která se dosud jevila jako velmi růžová.
Zatímco v letech 2015 až 2017 se výdaje státu držely na velmi mírném růstu, protože nárůst penzí, dávek a státních platů kompenzovalo snížení investic, tak už pro letošní rok došlo vlivem předvolebních slibů k nárůstu výdajů zhruba o 140 miliard, z čehož největší část spolkly mzdy státních zaměstnanců. A příští rok má být tento růst výdajů zopakován, přestože tempo růstu ekonomiky bude mít sestupný trend. Navíc nárůst výdajů rozhodně není dán obnovením dynamiky státních investic. Ty meziročně sice citelně vzrostou, ale i tak jen o třicet miliard a ani tak nedosáhnou hodnot, které jsme kritizovali jako velmi nízké v době vrcholící recese.
Navíc na rozdíl od minulých období, kdy bývaly příjmy v návrhu rozpočtu podhodnocovány, letos se jeví minimálně jako velmi optimistické. V nárůstu příjmů o 151 miliard je započteno navýšení příjmů z EU a dalších zahraničních fondů o 40 miliard. A aby na daních a dalších platbách domácích poplatníků káplo těch sto deset miliard navíc, musí ekonomika příští rok růst citelně nad tři procenta. Prognóza je nyní 3,1, ale zjevně může být hůř.
Hledá se nová dojnice: vláda si ze státních firem vytáhne 16 miliard, Babišovi je to ale málo
Citlivost současných státních rozpočtů na vývoj ekonomiky je dobře vidět na důchodovém pojištění. Vláda velkoryse zvyšuje penze o devět stovek a chlubí se, že i přes to bude na důchodovém účtu přebytek osmnáct miliard korun. Jenže to je výsledkem toho, že vybrané pojistné masivně a kumulovaně vzrostlo vlivem rekordního nárůstu zaměstnanosti a růstem mezd o více než osm procent ročně.
Pokud by se míra nezaměstnanosti vrátila z nynějších dlouhodobě neudržitelných 2,2 procenta někam nad standardních pět procent, byl by přebytek fuč. A pokud by se tempo růstu mezd propadlo na standardní čtyři až pět procent, naskočil by nám tam už docela pěkný deficit v desítkách miliard korun.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
Z rozpočtu, který bude projednávat nyní sněmovna, tak lze už při zběžné analýze vyčíst, že veřejné finance shodí do masivních deficitů nikoli nějaká prudká recese a krize, která by mohla třeba někdy Česko zasáhnout z nějaké světové obchodní války, ale i návrat k normálnímu růstu ekonomiky na jejím neinflačním potenciálu při normální míře nezaměstnanosti. A to nehovoříme o návratu k normálním úrokovým sazbám, kdy bude stát za své půjčky opět platit třeba pět procent. A je zcela nepochybné, že každý mejdan jednou končí.
Z tohoto pohledu je hospodaření vlády v současné situaci mimořádně nezodpovědné a zakládá vysoká rizika pro budoucnost. A Andrej Babiš si může podat ruku s Jiřím Paroubkem, po jehož hospodaření se veřejné rozpočty za krize propadly do astronomických deficitů.
Přečtěte si také: