Rozpustit tělesné ostatky v roztoku hydroxidů a kosti rozemlít. To je zjednodušeně metoda tekuté kremace. O její povolení se nyní bojuje v americkém státě Kalifornie. Podle zastánců jde o ekologičtější variantu tradiční kremace spálením. Odpůrci upozorňují na etický rozměr takového způsobu likvidace lidských ostatků.
Osmkrát ročně vyráží Dean Fischer, ředitel programu dárců těl University of California v Los Angeles, z námořní základny Camp Pendleton v okrese San Diego v jižní Kalifornii na moře. V lodi má připravených dvacet plastových pytlů s práškem, který tři kilometry od pobřeží vysype do Pacifiku. Prášek je výsledným produktem tekuté kremace lidských ostatků.
Takto univerzita „pohřbívá“ zbytky těl těch, kteří své ostatky věnovali na oltář vědy. Vysoká škola je jedinou organizací v Kalifornii, která má dovoleno tímto způsobem s ostatky nakládat. Chemicky se jedná o alkalickou hydrolýzu. Ve Spojených státech je legislativně povolena v části amerických států. Například v Coloradu, Floridě, Oregonu, Nevadě nebo Minnesotě.
Dean Fischer propaguje tekutou kremaci i v nejlidnatějším státě Spojených států. Zákon už prošel v dolní komoře místního parlamentu, nyní čeká na schválení senátem. „Podle vědy je tato technologie bezpečná a je šetrná k životnímu prostředí,“ citoval zastánce nového způsobu likvidace lidských ostatků časopis Scientific American.
Pro odpůrce biokremace se jedná o nepřekročitelné tabu nakládání s lidskými ostatky. Na to doplatil Jeff Edwards v Ohiu, když jeho pohřební služba takto v roce 2011 rozpustila 19 těl. Pak tuto praktiku místní ministerstvo zdravotnictví zakázalo. Sdružení pohřebních služeb jej obvinilo z nemorálního a neprofesionálního počínání. Vybavení za 150 tisíc dolarů (3,3 milionu korun) musel přestat používat.
Byznys s kryonikou slaví 50 let:
Obchod s nesmrtelností vzkvétá. Už 50 let
Zákon už jednou v Kalifornii neprošel, v roce 2010, zejména kvůli námitkám o nedostatku údajů o tom, jaký bude mít vliv kapalný odpad na stárnoucí kanalizační systém. Proti je i náboženská organizace Kalifornská katolická konference (CCC), která vyzvala místní senát, aby hlasoval proti nové legislativě. Podle ní procedura nedostatečně respektuje zacházení s lidskými ostatky.
Zastánci naopak poukazují na neekologičnost klasické kremace, která v roce 2015 ve Spojených státech prvně porazila pohřbívání nebožtíků do země. Popularita žehu je dána mimo jiné tím, že vyjde na třetinu nákladů tradičního uložení rakve s ostatky do země. Pro ekologicky zaměřené jedince by pak měla existovat i možnost biokremace, požadují zastánci rozpuštění těla v louhu.
Zrychlení za pomoci teploty a tlaku
Strojové rozpuštění nabídla firma WR2 v roce 2006 v Minnesotě na žádost kliniky Mayo a jejího anatomického oddělení. Tkáně rozloží voda smíchaná s hydroxidem draselným nebo sodným. Nejdražší stroje pracují při teplotě 150 stupňů Celsia a vysokém tlaku a rozloží tělo do několika hodin. Levnějším strojům to trvá i celý den. Tekutina může skončit v kanalizaci, kosti se rozdrtí na prášek, ten se předá pozůstalým.
Firmy, které takové stroje vyrábějí, poukazují na to, že tekutá kremace produkuje o 80 procent méně oxidu uhličitého, protože klasická krematoria používají zemní plyn.
„Pokud se zajímáte o emise skleníkových plynů, pak je volba jasná,“ tvrdí kalifornský demokratický poslanec Todd Gloria, který zákon předložil. Nedochází ani k úniku drahých kovů do atmosféry, například mědi ze zubních výplní při běžné kremaci, uvádí zastánci vodní kremace.
Rovněž případné patogeny jsou zásaditými rozpouštědly nadobro zničeny, říká šéf firmy Bio-Response Solutions Joe Wilson. Jedinou ekologickou námitkou může být spotřeba vody, na jedno tělo se odhaduje spotřeba až 300 galonů (1140 litrů).
Gloria tvrdí, že to není nic v porovnání s čistírnou vody v Los Angeles, která spotřebuje 500 milionů galonů vody denně. „Plánuji, že projdu tekutou kremací. Bude poetické, pokud mohu využít výhody zákona, který jsem předložil,“ nebojí se znesvěcení svých ostatků demokratický zákonodárce.
Dále čtěte:
V Silicon Valley nechtějí stárnout. Nadějí je cestování časem s kmenovými buňkami
Nesmrtelnost? Zapomeňte, člověk nemůže přežít 115 let
Vyšší, odolnější, nesmrtelní. Takoví mohou být lidé za tisíc let
ČLÁNKY DO MAILU