Po kauzách Berka, Berdych, Krejčíř, či NBÚ je těžké bezpečnostnímu aparátu věřit
Bývá šlechetným zvykem, že když tragicky zahyne člověk, zapalují lidé na místě skonu svíčky a pokládají květiny. Františku Mrázkovi nebyly tyto veřejné projevy soustrasti dopřány. Slzy a žal zůstaly jen za prahem rodinného domu. I na tomto drobném detailu si je možné udělat obrázek, co si český lid o brutální vraždě českobrodského podnikatele myslí. Mafiánské vyřizování účtů. Jen ať se postřílejí mezi sebou a konečně bude klid! Právě takové drsné komentáře nelze neslyšet v autobusech, v tramvajích i v hospodách. Je ale velmi nebezpečné přijímat za svůj tento alternativní koncept spravedlnosti. O Mrázkovi si můžeme myslet cokoliv nepěkného, uvěřit, že posílal do „věčných lovišť“ lidi, kteří mu stáli v cestě, připravil české banky o stamiliony, a přesto nelze dopustit, aby nad ním či kýmkoli jiným byl vykonáván rozsudek na ulici ranou z velkorážné zbraně. Otázka, kdo zabil „Frantu“ Mrázka, se bude přetřásat patrně ještě dlouho. Stejně tak, kdo na něj pálil v létě roku 2002, kdo střílel v roce 1999 na Ivana Lhotského, kdo loni na Jaroslava Starku, kdo zabil v roce 2003 Petra Šebestu, kam zmizel Jakub Konečný, kam Lambert Krejčíř, kdo dal před lety vyhodit do povětří auta Miroslava Provoda. Tyto násilné trestné činy mají dva společné jmenovatele: týkaly se Mrázkova okolí a pachatele nikdo nedohledal. Vysoká lokální koncentrace policejních pomníčků dodává váhy přesvědčení, že opět zůstane kat i zadavatel zakázky nepoznán. Očekávejme několikadenní intenzivní pátrací akci, vytvoření speciálního týmu, prověřování několika nadějně vyhlížejících vyšetřovacích verzí a po pár měsících odložení případu. Zatím nebyla nalezena nábojnice ani střela. Zřejmě je v noci ze středy na čtvrtek někdo sebral a odnesl do sběrny kovošrotu. Svědčí to o neschopnosti policie či profesionalitě pachatelů? Nebo je za tím ještě cosi horšího? Otázkou je, proč se právnímu státu nepodařilo postavit Mrázka před soud, ač byly o jeho údajných zločinech za léta popsány romány? Řadoví policisté naznačují, kde může být zakopaný pes. Poukazují, že mnozí šéfové si svou práci pletou s tržnicí, kde si lze beztrestnost koupit jako kedlubny. Bohužel po kauzách Berka, Berdych, Krejčíř či po korupci v Národním bezpečnostním úřadu je těžké bezpečnostnímu aparátu věřit. Stejně jako ministrům vnitra tvářícím se jako ztělesnění dobra a čistoty. Chybí jistota, že lidé, kteří by se měli starat o naši bezpečnost, stojí za všech okolností na straně zákona. To samozřejmě může posouvat společnost směrem k anarchii, k přejímání praktik Divokého západu. Jako objednavatele vraždy „mafiána“ Mrázka si lze představit téměř kohokoliv. Možná jde o pomstu podsvětí, možná jen někdo, komu Mrázek v minulosti ublížil, přestal věřit, že se domůže satisfakce právní cestou… Rána vypálená z ochozu pod výškovou budovou Eltodo na Praze 4 - to není střelba v tichém lese za Českým Brodem nebo na Vystrkově. To je téměř srovnatelné s předloňským granátovým útokem na kmotra izraelského mafiánského klanu Assafa Abutbula v centru Prahy. Demonstrativní poprava v obydlené čtvrti. Jsou to jen čtyři měsíce, co podnikatel Tomáš Pitr, Mrázkův kolega, v rozhovoru pro týdeník EURO tvrdil, že právě z budovy Eltoda jsou bezpečnostními složkami šmírováni. „Vím třeba také, že nás ze sousedního baráku monitorují. Sledují, kdo k nám do firmy přichází, kdo odchází, fotografují si auta na parkovišti.“ (EURO 40/2005). Pokud se někdo na tento čin připravoval - jako že se připravovat musel, aby věděl, kdy Mrázka na parkovišti před „zámečkem“ očekávat - musel též kalkulovat s variantou, že celý prostor obývaný „nepřáteli státu“ je skutečně pod trvalým dohledem. Vrah musel být až arogantně sebejistý. To je zvláštní. Slyším ta slova jako dnes. Před čtyřmi lety, kdy policie pátrala po tehdy ukrývajícím se drnovickém podnikateli Janu Gottvaldovi, Mrázkově známém, při debatě s jedním vyšetřovatelem zazněl směrem k panu Františkovi & spol. i tento názor: „Oni sice spravedlnosti stále úspěšně unikají, ale do konce života nebudou mít klid. Nikdy už nebudou svobodní, nikdy nebudou vědět, odkud to může přijít. Ani ty jejich paláce obehnané vysokými zdmi je neuchrání, budou vězni ve vlastních vilách.“ S odstupem času nezbývá než připustit, že onen kapitán pronesl prorocká slova. „Bohatství je vykoupeno velkým utrpením, není co závidět, “ řekl minulý týden i jeden z kolegů Františka Mrázka, špatně nesoucí negativní reklamu, která jejich skupinu v posledních měsících doprovází. Zdálo se dokonce, že trochu závidí všem nemajetným, kterých si nikdo nevšímá. To může být náplastí pro každého, kdo tajně touží po pozemském bohatství. Slovy klasika Špidly, štěstí není z tohoto světa. I Franta Mrázek už to ví.
