Slovenské veřejné mínění je v ohrožení
Blížící se přijetí eura na Slovensku v českých sdělovacích prostředcích zcela zastínilo události, které se odehrávají ve slovenských médiích. V televizní stanici TA3 (sledovanost 1,5 až 3,0), kterou od začátku roku bedlivě monitoruje server medialne.sk, nastaly zásadní změny, o kterých se v Česku skoro vůbec nepíše. Přestože jde o vývoj velice nebezpečný. Měli bychom nejen pomoci kolegům ze Slovenska, ale také kauzu bedlivě sledovat, monitorovat a zpřísnit pravidla, aby se tato praxe nemohla zabydlet i u nás.
Jde o to, že s příchodem nového ředitele pana Lubomíra Belfiho a šéfky obchodního oddělení paní Márie Klimekové (oba dříve pracovali pro majitele televize Markíza) do televize TA3, kterou vlastní Ivan Kmotrík, se systematicky propojila reklama, tedy inzerce, se zpravodajstvím. To je samozřejmě v přímém rozporu se zákonem, který přikazuje striktně oddělení reklamy od obsahu zpravodajství. Smutné je, že k tomu dochází u zpravodajského kanálu, který má naopak dbát na vysokou úroveň zpráv a analýz, bazírovat na absolutní nezávislosti.
Server medialne.sk zveřejnil seznamy firem (jsou jich stovky), které v televizi TA3 kolují (ty, které byly zveřejněny, jsou z března). Na seznamech jsou jak názvy podniků, které se mají propagovat, tak názvy firem, které se na obrazovce nikdy objevit nesmí, protože televizi nejsou nakloněny, což znamená, že dost neinzerují.
Pozná to i laický divák. Když je ve zpravodajství jako host někdo, kdo je na „bílém“ seznamu, je za jeho jménem vždy uveden název firmy. Když se ve zpravodajství objeví někdo z „černého“ seznamu, jako byl například Ján Tóth z firmy ING, je představen jen jako předseda Klubu ekonomických analytiků, ač na obrazovce zastupoval svou firmu.
Nedávno přišel z ředitelství TN3 příkaz stáhnout z webu zprávu o restrukturalizaci závodů firmy Seat v Evropě. Vedení si nepřálo, aby se v souvislosti s firmou Wolkswagen, do jehož koncernu značka Seat patří, hovořilo o propouštění a přesouvání výroby do bývalé Jugoslávie, do Bosny. Doslova prý bylo redaktorům řečeno, že o Wolkswagenu se musí informovat jen pozitivně. Nebo 28. července byli ve vysílání dva mluvčí: u jednoho bylo napsáno „mluvčí obchodního řetězce“, tedy bez firmy Tesco, u druhého „mluvčí Slovnaftu“ a nad hlavou i za jménem stálo viditelné logo.
Ten, kdo příkazy nedodržuje, musí televizi opustit. Jako první odešli Igor Rabatin a Vladimír Mišauer, vedoucí domácího oddělení a zástupce šéfredaktora, kteří seznamy ignorovali. Kolega Mišauer navíc upozornil na selhání slovenské policie v souvislosti se Schengenem a na nejasnosti okolo kauzy zbité Maďarky Hedvigy Malinové. Jiní měli problémy kvůli tomu, že odvysílali rasistické výroky proti Maďarům poslance Jána Sloty ze SNS. V zápise z redakční porady ze dne 18. února 2008 najdeme například tuto větu: „S. Miháliková si myslí, že reportáž sa nedá robiť spôsobom O výrokoch J. Slotu, o ktorých sme vás neinformovali, sa dnes bude zaoberať aj koaličná rada“.
Ve skutečnosti to zřejmě znamená, že stát se tuto praxi (porušování zákona) rozhodl netrestat. Výměnou za to, že televize ho nebude kritizovat, a TN3 na tuto hru přistoupila. Jen tak si je možné vysvětlit, že po šéfech podle aktualne.sk redakci opustila řada dalších redaktorů a reportérů, kteří byli buď vyhozeni, či odešli sami. Jsou to pánové a dámy Chmel, Rudolf, Koník, Pavluvová, Raková, Skyvová, Skladan a Miháliková.
Takové množství výpovědí už je na pováženou a protestovat by proti tomu měl i český Syndikát novinářů a vyhozené podpořit, zvlášť proto, že veřejnoprávní média na Slovensku již Ficova vláda zpacifikovala dávno. Zdá se, že premiér Fico napodobuje na Slovensku „ruskou cestu“. Televize, které mají největší vliv na tvorbu veřejného mínění, chce mít plně pod kontrolou a opozici nechává k dispozici pouze printová média a webové stránky.
Jenže nemají-li všichni rovný přístup do všech médií, nemůže nikdy vzniknout svobodné a kvalifikované veřejné mínění, a pak lze spíše než o demokracii mluvit o autokracii.
Stavem veřejnoprávních médií na Slovensku se zabývala i mezinárodní konference v Bratislavě, která se konala ve dnech 23. a 24. dubna 2008. Konference konstatovala, že tradičním problémem je právě vztah k politikům a aktuální vládní reprezentaci, což se projevuje zejména v obsazování rad veřejnoprávních médií. Na Slovensku je ještě více než v České republice pod velkým vlivem politických stran, které si rozdělují místa v radách podobným způsobem, jak činí u ministerstev nebo dalších funkcí ve státní zprávě, tedy podle politického klíče. S novou vládní garniturou se mění radní, ale i management, vedoucí redakcí i jednotliví novináři ve veřejnoprávních médiích.
Bývalá předsedkyně Slovenského syndikátu novinářů Stanislava Benická tuto praxi ostře kritizovala a jako inspirující model nabídla situaci v nově samostatné Černé Hoře, kde pobývala na stáži. Mediální rady ve státě nejsou obsazovány podle politického klíče, v zákoně o veřejnoprávních médiích jsou stanoveny okruhy organizací (jako například v Německu) ve společnosti a každý tento okruh má právo na jednoho radního. Takovými okruhy jsou například univerzity, profesní, odborové organizace, nebo dokonce i organizace novinářů. Tedy reprezentanti občanské společnosti.
