Při dovozu do Ruska je třeba pamatovat na cla či některé povinné certifikace. Zahraničního investora může naopak potěšit, že pro velký projekt může získat fixaci současné úrovně daní, i kdyby v budoucnu stoupaly.
Foto: archív Český Export
Dovoz zboží a služeb a režim zahraničních investic upravuje v Ruské federaci celá řada zákonů a podzákonných předpisů, které podléhají poměrně častým novelizacím.
Záruky zahraničním investorům stanoví zákon o zahraničních investicích a také závazky Ruska z mezinárodních dohod o ochraně investic. Zde je třeba odkázat na existující a relativně propracovanou dohodu mezi ruskou a českou vládou o podpoře a vzájemné ochraně investic. Zákon se však nevztahuje na banky, kreditní organizace pojišťovny a neziskové organizace. Upravuje mimo jiné záruky zahraničním investorům na převod zisku, na účast v privatizaci, na postoupení práv.
Pro určité investiční projekty zákon upravuje stabilizační doložku, která se aplikuje na zahraniční investory realizující takzvaný prioritní investiční projekt (v hodnotě jedné miliardy rublů, popřípadě pokud podíl zahraničního investora na základním kapitálu činí 100 milionů rublů) nebo na obchodní společnost se zahraničním účastníkem, jehož podíl na základním kapitálu společnosti činí více než 25 procent.
Zahraniční investoři mají v těchto případech možnost po dobu do sedmi let využívat zafixované celkové míry zdanění – tedy cel, daní a pojistného na veřejné pojištění. A to i v případě, že v budoucnu dojde k jejich zvýšení. Mezi zafixované sazby nepatří cla, jež mají chránit ruské hospodářské zájmy, dále DPH na zboží vyrobené na ruském území a pojistné na penzijní pojištění.
Těžbu surovin či leteckou techniku si Rusko drží pod kontrolou
Některé oblasti jsou ruskou legislativou onačeny za strategické, vstup zahraničních investorů je ztížen a Rusko si zachovává kontrolu nad investicemi do těchto oblastí prostřednictvím procedury udělení předchozího souhlasu vlády se získáním účasti ve společnosti či faktické kontroly v jakékoliv formě. Jedná se o taxativně vymezený okruh více než 40 činností, mezi něž patří například polygrafická činnost (při rozsahu tisku přes 200 milionů listů za měsíc), vydavatelská činnost (tiráž jednoho titulu činí více než jeden milion výtisků), činnosti průzkumu a těžby některých nerostných surovin a přírodních zdrojů, výroba a oprava letecké techniky či radiové a televizní vysílání při určité míře pokrytí.
Platná ruská antimonopolní legislativa má extrateritoriální působnost a vztahuje se i na dohody a transakce mezi ruskými a zahraničními osobami, které se týkají výrobních prostředků a nehmotných statků na území Ruské federace nebo akcií (obchodních podílů) v ruských společnostech, práv vůči těmto společnostem nebo jinak ovlivňují hospodářskou soutěž na území Ruska. Některé z výše uvedených transakcí vyžadují předchozí souhlas Federální antimonopolní služby. Jedná se konkrétně o nabytí 25 procent akcií společnosti, která zaujímá určitý podíl na trhu nebo dosahuje stanoveného limitu tržeb.
Zvláštní ekonomické zóny jsou území, která mají na základě usnesení vlády speciální status a koncentruje se v nich technický vývoj, průmysl a výroba či turistický průmysl. Technicko-aplikační zóny jsou vyhlášeny například v Moskvě (Zelenograd a Skolkovo), v Dubně, Sankt-Petěrburgu a Tomsku. Rezidenti mohou využít daňových zvýhodnění a osvobození po dobu pěti let.
Certifikace? Některé povinné, některé dobrovolné
Exportéři do Ruské federace by měli předem zohlednit mimo jiné devizové aspekty obchodu. Státní měnou je ruský rubl a devizová legislativa je poměrně specifická. Devizové operce mezi rezidenty a nerezidenty lze provádět zpravidla bez omezení (kromě nákupu cizí měny). Rezidenti mohou zakládat účty v cizí měně v bankách na území států OECD. Nerezidenti jsou však oprávněni zakládat bankovní účty v cizí nebo ruské měně pouze v bankách se speciálním oprávněním. Při dovozu je třeba počítat s tím, že tyto operace jsou spojeny s vyhotovením řady dokumentů a potvrzení pro daňové, účetní a devizové účely (například takzvaný „pasport sdelki“ – transakční dokument při převodu částky vyšší než je 5 000 amerických dolarů).
Kromě výše uvedeného se exportéři v praxi při vývozu svých výrobků do Ruska často střetávají s problematikou certifikace neboli potvrzení, že české výrobky odpovídají ruským technickým normám. Ruská vláda každý rok schvaluje seznamy výrobků, u kterých je požadována povinná certifikace nebo prohlášení o shodě. V takových případech před samotným dovozem zboží na celní území Ruska je třeba zajistit certifikát shody (například u elektroniky), popřípadě prohlášení o shodě, jenž bude předložen celním orgánům. Kromě povinné certifikace existuje i certifikace dobrovolná, kterou může dovozce podstoupit fakultativně nikoliv proto, aby splnil požadavky zákona, ale například aby zvýšil konkurenceschopnost svého zboží.