Masivní konsolidace ruského bankovního trhu žene peníze do státních rukou a zároveň hrozí destabilizací celého systému
Leninův prospekt v Kaliningradu, přímořské enklávě tvořící nejzápadnější část Ruska, si v pátek 13. prosince užil svoje. Před budovou finančního ústavu Investbank se od rána začali shromažďovat lidé; nejprve jich byly desítky. Když dav později zhoustl, nálada se patřičně přiostřila. Začaly létat kameny a rozbíjet okna v přízemí i prvním patře. Nepočetná ochranka raději vzala nohy na ramena. Dav nakonec prorazil skleněné dveře a vtrhl dovnitř. Doběla rozžhavení klienti, povětšinou důchodci, si však vyslechli přesně to, čeho se obávali: Nedostanete ani rubl, už nejsme banka.
A skutečně. Investbank ze dne na den přišla o svou bankovní licenci. „Kdykoli musíme někomu licenci odebrat, je to pro náš šok,“ komentoval to druhý muž ruské centrální banky (CBR) Alexej Simanovskij. „Je to samozřejmě nejkrajnější možné opatření a používáme ho jen tehdy, kdy už jsme vyčerpali všechny ostatní možnosti.“ Lidé v CBR musejí kráčet od šoku k šoku, za poslední půlrok totiž odebírali více než jednu bankovní licenci týdně. Investbank je pouze jedním z 29 ústavů, o jejichž konci CBR rozhodla od loňského června. Ve chvíli, kdy se rozhořčení Kaliningraďané domáhali svých úspor, čekalo stejné překvapení na klienty dalších dvou retailových bank: Smolenskij Bank a Project Finance Bank. Ty ještě ve čtvrtek 12. prosince byly 125., respektive 129. bankou v zemi podle velikosti. V pátek 13. už nebyly nic.
Jak se čistí trh Templářům muselo zvonit v uších, a to nejen kvůli datu. Stejně jako si před 700 lety král Filip Sličný usmyslel, že získá jejich peníze děj se co děj, i v dnešním Rusku jde o to, aby se co nejvíce financí dostalo de facto pod kontrolu státu, jednodušeji řečeno prezidenta Putina. Za Filipa jako záminka posloužilo nařčení z kacířství; za Putina tutéž práci odvádějí boj proti šedé ekonomice a mezinárodní bankovní regulace Basel III. Bankéři tak nemají v dnešním Rusku jednoduchý život. Vtip je však v tom, že jenom někteří.
Vladimir Klimov je jedním z těch, jimž štěstí nepřeje. Dnes 37letý majitel malého ústavu Uralskij Kapital v Jekatěrinburgu měl před koncem roku na vybranou ze dvou špatných možností: buď prodá celou banku bohatému investorovi za cenu podstatně nižší než tržní, anebo „prodá“ pouze její klienty a licenci vrátí centrální bance. „První možnost je menším zlem,“ řekl Klimov listu The Moscow Times.
Příčinou neutěšené budoucnosti jinak prosperující banky je právě přijetí regulace s názvem Basel III. Mezinárodní dohoda o standardech bankovního dohledu zpřísňuje u retailových bank požadavky na kapitálovou přiměřenost, na odolnost vůči zátěžovým zkouškám a vůči rizikům plynoucím z nízké likvidity trhu. V letech 2010 a 2011, kdy dohoda vznikla, se počítalo s tím, že ji jednotlivé země přijmou v letech 2013 až 2015. Loni však byla lhůta prodloužena až do března 2018. I proto Rusové překvapili, když oznámili, že Basel III u nich začne platit již od 1. ledna 2014, stejně jako v Evropské unii a Spojených státech.
Výsledek je ten, že mnoho menších retailových bank v Rusku, jako je Klimovův Uralskij Kapital, přijdou o živobytí. Aby totiž byla většina z nich schopna podmínky Basel III splnit, musela by získat značný kapitál, čehož je schopno jen málo z nich. Je to svým způsobem logické, protože ruský bankovní trh sestává z téměř 900 institucí. Tržní podíly jsou v něm však rozloženy velice nerovnoměrně (viz tabulka Silní budou ještě silnější). Čtvrtinu trhu má pod palcem Sberbank, dědic ruského ekvivalentu České spořitelny; Gazprombank a VTB ovládají dalších téměř 20 procent; dalších zhruba 50 ústavů drží také kolem 40 procent; a do zbývajících 15 až 16 procent trhu se musí vejít více než 800 menších ústavů.
Zpomalení ruské ekonomiky si v posledních letech v každém roce vyžádalo pád několika menších bank. V roce 2011 jich zaniklo 18, o rok později 11; v první polovině loňského roku to byly jen tři. Od konce června však začala centrální banka aktivně vyhledávat ústavy, o nichž se domnívá, že financují šedou ekonomiku. O výsledku jejího tažení už byla řeč: v druhé půli roku 2013 odebrala licenci 29 bankám a zahájila tak velkou konsolidaci ruského bankovního trhu. Výše zmíněné problémy s dodržováním podmínek Basel III tomuto trendu ještě dále napomáhají.
Putinova bankéřka Co způsobilo takový náhlý obrat v konání CBR a proč? Jednoduchá odpověď zní, že v čele banky stanul 24. června 2013 nový člověk. Elvira Nabiullinová, drobná tatarská ekonomka, jíž by nikdo nehádal, že v říjnu oslavila padesátku, sloužila pět let jako ministryně pro hospodářský rozvoj. V červnu 2012 se přesunula do postavení ještě prestižnějšího, když se stala ekonomickou poradkyní staronového prezidenta Putina. A právě blízký vztah s prezidentem a loajalita vůči němu, což je v Rusku ještě markantněji než jinde nejdůležitější součástí kvalifikace na jakýkoli post, poskytuje vodítko pro analýzu jejího dosavadního působení v čele CBR (coby jediné ženy v čele centrální banky země G8).
Nejprve ze všeho do svých rukou koncentrovala daleko více moci, než kolik měl k dispozici její předchůdce, respektovaný hlídač inflace Sergej Ignatěv. Urychlila plánované vytvoření „superregulátora“ finančního trhu, když od Federální služby finančních trhů při ministerstvu financí převzala dohled nad nebankovními institucemi – penzijními fondy, pojišťovnami, mikrofinančnickými firmami, společnostmi provádějícími správu majetku a podobně. Vedením dohledu pověřila svou pravou ruku a prvního viceguvernéra CBR Sergeje Švecova.
V odborných kruzích si vytvořením jediného regulátora finančního trhu vysloužila uznání. „Je to v souladu s všeobecným trendem regulatorních změn na největších finančních trzích,“ řekl například šéf ruské pobočky Deutsche Bank Jaroslav Lisovolik.
„I Evropská centrální banka získává stále více pravomocí.“
Když takto odzbrojila případné odpůrce, začala Nabiullinová s čistkami. Největší rybou, jež uvízla v její regulatorní síti, se v listopadu 2013 stala Master Bank, podle hodnoty aktiv jedna z 50 největších ruských bank a jeden z pěti největších provozovatelů bankomatů a vydavatelů kreditních karet. „Bylo provedeno přiměřené zhodnocení rizik, což vedlo k odhalení ztrát. Nízká kvalita úvěrů byla nejčastěji zjištěna u úvěrů poskytnutých obchodním partnerům vlastníků banky,“ uvedla CBR v následném prohlášení.
Master Bank v době ztráty licence držela na svých účtech přibližně 1,4 miliardy dolarů ve vkladech, což si vynutilo dosud největší výplatu ze strany příslušné státní pojišťovny. Ze zákona má v Rusku každý vkladatel nárok na vyplacení plné hodnoty vkladu do výše 700 tisíc rublů, tedy něco přes 400 tisíc korun. „Žádáme vkladatele, aby zachovali klid,“ chlácholila klienty CBR, „vklady budou vyplaceny k datu, jež bude stanoveno a oznámeno.“ K nešťastným důchodcům útočícím na kaliningradskou Investbank se to buď nedoneslo, nebo měli naopak velmi znepokojivou představu o tom, kdy bude takové datum stanoveno.
Na černé listině Do smíchu však nebylo ani těm, kdo konání Nabiullinové sledovali nadmíru pozorně. Zejména prohlášení CBR, že „Master Bank není jediná“, finančníky uklidnilo pramálo. Na internetu se objevila „černá listina“, seznam bank údajně určených k likvidaci, o jejíž hodnověrnosti nevěděl nikdo nic. Naopak CBR vytvořila seznam 30 bank, jež označila za „systémově důležité“; ty mají budoucnost jistou. Ostatní se bojí. Moskevská Mezibankovní měnová asociace dokonce publikovala otevřený dopis, v němž vyzvala centrální banku, aby postupovala opatrně, protože jinak by riskovala kolaps trhu.
V důsledku tažení CBR totiž v těch oblastech Ruska, které jsou ve větší míře obhospodařované malými bankami, hrozilo selhání mezibankovního trhu. Ten využívají retailové banky k pokrytí svého běžného provozu půjčkami od bank větších. Těsně po pádu Master Bank však některé větší banky přestaly menším půjčovat v obavě, že i ony se stanou obětí nově probuzeného citu státu pro transparentnost a čistotu podnikání obecně.
V takovou chvíli by zejména odlehlé části Ruska mohly finančně naprosto zkolabovat. A vkladová pojišťovna se zásobou zhruba 7,5 miliardy dolarů by nebyla schopna všechny zákonem chráněné vklady vyplatit.
Snaha po vymýcení korupce i zavedení přísných bankovních standardů podle Basel III právem vynášejí ruské centrální bance pochvalná slova expertů. „Tím, že se Rusko zbaví pochybných bank, si prokazuje výbornou službu,“ říká například Chris Weafer, analytik firmy Macro Advisory působící v Moskvě. „Odliv kapitálu je pro Rusko velkým problémem. Od roku 2008 přesáhl hodnotu 400 miliard dolarů. Čtvrtinu z toho tvoří jednotlivci a společnosti, které prostě vyvážejí hotovost za hranice. Vláda už několikrát řekla, že se bude snažit tento jev omezit, ale dosud postupovala příliš pomalu.“
Potíž je v tom, že v Rusku není nic takové, jak to na papíře vypadá. Dnes ještě na jeho bankovním trhu přežívá mnoho malých hráčů, ale zcela mu dominují banky, v nichž má rozhodující podíl stát. Jen Sberbank drží zhruba polovinu veškerých individuálních vkladů.
A co nezařídí čistka CBR, o to se postará Basel III. „I velké banky budou mít s implementací potíže,“ řekl časopisu Business New Europe Pavel Loginov, předseda představenstva Metcombank, jednoho takového ústavu. Podle ratingové agentury Fitch mezi nimi budou i čtyři ze „strategicky důležitých“ bank – VTB, Alfa Bank, Nomos Bank a Russkij Standart – a zhruba 20 ústavů střední velikosti.
V takovém případě se postižené banky logicky obrátí o pomoc na své akcionáře. A tady je zakopaný pes – ty z nich, ve kterých má rozhodující podíl stát, mají podporu jistou, ostatním hrozí odebrání licence. K tomu je třeba připočíst skutečnost, že zahraniční banky se v Rusku etablují jen obtížně. Citibank, Raiffeisenbank a UniCredit jsou výjimkami.
Například britské ústavy Barclay’s a HSBC v Rusku vydržely pouze rok, respektive dva roky, než je zase opustily.
Zkrátka o tom, jaké banky v Rusku zůstanou, bude rozhodovat stát. A Putin navíc sklidí uznání za přijetí moderních standardů ze Západu.
Jak se rusky řekne „too big to fail“
Seznam finančních institucí, o kterých ruská centrální banka rozhodla, že jsou „systematicky důležité“
• Sberbank
• VTB
• Gazprombank
• Rosselchozbank
• VTB 24
• Bank of Moscow
• Alfa Bank
• UniCredit Bank
• Rosbank
• Promsvjazbank
• Raiffeisenbank
• Nomos Bank
• Uralsib
• Transcreditbank
• Bank St. Petěrsburg
• MDM Bank
• Rossija Bank
• AK Bars
• Citibank
• MKB Bank
• Russkij Standart
• Home Credit
• KhMB Bank
• Nordea Bank
• Svjaz Bank
• Zenit Bank
• Petrokomerc Bank
• Globek
• Vozrožděnie Bank
• ING Bank
Zdroj: Business New Europe
Silní budou ještě silnější
Vývoj tržních podílů největších ruských bank (v %)
a jejich zisk (v mld. rublů)
Podíl na trhu Zisk
Banka 2011 2011 2011
Sberbank 25,5 26,0 315,9
VTB 12,7 16,3 90,5
Gazprombank 5,8 5,9 40,8
Rosselchozbank 2,8 3,0 0,58
Bank of Moscow 2,5 2,9 5,1
VTB 24 2,7 2,8 28,4
Alfa Bank 2,4 2,2 9,4
UniCredit 1,7 1,9 22,8
Rosbank 1,3 1,5 7,3
Raiffeisenbank 1,5 1,5 14,1
Ostatní 41,4 36 –
Zdroj: A. T. Kearney: A Chessboard Strategy for Russia‘s Banking Market
22 ruských bank
přišlo vloni o bankovní licenci: v první polovině roku byly jen tři, od konce června však začala centrální banka aktivně vyhledávat ústavy, o nichž se domnívá, že financují šedou ekonomiku. V roce 2012 zaniklo 11 ústavů, o rok dříve 18. Moskevská Mezibankovní měnová asociace publikovala otevřený dopis, v němž vyzvala centrální banku, aby postupovala opatrně, protože jinak riskuje kolaps trhu.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
