Spojené státy také hledají cestu do Pchjongjangu
TAJEMNÝ DIKTÁTOR Severní Koreje Kim Čong–il mohl být spokojen s velkolepým přijetím během své cesty do Ruska. Spojené státy přitom komunistickou Koreu nepřestávají označovat za „darebácký stát. Vedle Iráku je Severní Korea jednou ze dvou zemí, jejichž hrozbou Američané nejvíce argumentují, když obhajují svůj projekt protiraketové obrany. Přesto se Rusko a USA ve své politice vůči Pchjongjangu vzájemně doplňují. Poradkyně amerického prezidenta Bushe Condoleezza Riceová jednala v Moskvě krátce před příjezdem Kim Čong–ila. Určitě předem dobře věděla, co lze od cesty korejského vůdce očekávat. Rozdělené role. Severní Korea bezpochyby zůstává zemí, jejímž chováním si nikdo nemůže být příliš jist. Přesto se v její politice objevují racionální prvky. Kim Čong–il hledá pomoc pro korejský průmysl a hladovějící obyvatele. V Rusku se opět projevila jeho mánie nejen pro vojenské rakety, ale i mírové satelity. K tomu všemu potřebuje spolupráci se zahraničím. Spojené státy toho hodlají využít. Z bezpečnostních i ekonomických důvodů mají zájem na stabilním korejském poloostrově. V tom plně podporují svého blízkého spojence – Jižní Koreu, která rovněž usiluje o sblížení se severem. Američané však sami nemohou Kimovi příliš ustupovat. Vědí, že v zahraničněpolitickém arzenálu musí být cukr i bič. Tím bičem, ale i hrází proti nepředvídaným krokům Pchjongjangu je právě plán protiraketové obrany či 37 tisíc amerických vojáků rozmístěných v jižní části poloostrova. Ani Spojené státy se ovšem dialogu se Severní Koreou nebrání. List Financial Times citoval americké diplomaty, kteří jsou ochotni se sejít se Severokorejci „kdykoliv a kdekoliv . Všem je nicméně jasné, že roli „cukru může daleko lépe nabídnout Rusko, jež má historicky k Pchjong–jangu mnohem blíže. Splnilo Rusko naděje? Američané na druhou stranu museli počítat s tím, že Rusko využije korejskou kartu především ve svůj prospěch. Cesta Kim Čong–ila může leckoho svádět k úvahám, že korejský diktátor není tak hrozný, jak se zdá. Taková image je výhodná i pro Moskvu, která – alespoň oficiálně – odmítá americkou protiraketovou obranu (NMD). Rusové minimálně chtějí s Američany dojednat co nejvýhodnější podmínky, za nichž budou nakonec s NMD souhlasit. „Severní Korea pomůže Rusku dosáhnout dohody se Spojenými státy, napsal ruský deník Kommersant. Moskva má ovšem i jiné zájmy, mezi něž patří ekonomické kontakty s Jižní Koreou. Krátce po schůzce prezidenta Vladimira Putina s Kimem o ní Rusové informovali jihokorejskou ambasádu. Vláda v Soulu byla spokojena: Rusové nedělali nic proti jejím zájmům. Naopak soudí, že moskevská schůzka může podpořit dialog Pchjongjangu se Soulem i Washingtonem. Kim Čong–il by mohl být po návratu z Ruska také více nakloněn myšlence propojit transsibiřskou magistrálu s železnicí přes celý korejský poloostrov. Ne všichni v Soulu sdíleli toto nadšení. Opozice i část tamního tisku upozorňovaly, že Kim Čong–il v Rusku Jižní Koreu především pomlouval – počínaje její finanční politikou a konče „americkou okupací . Severokorejský diktátor požadoval okamžité stažení amerických vojáků z poloostrova. Tato slova však jihokorejská diplomacie považuje za folklor, „který je určen spíše k domácí spotřebě než k čemukoliv jinému . Ze Soulu do Bohumína. Pokud jde o Vladimira Putina, již tradičně si nezavíral ces–tu na žádnou stranu. Pro Kimův postoj k americkým vojákům měli Rusové „pochopení , nijak ho však nepodpořili. Moskva zatím neslíbila Severní Koreji dodávku žádných zbraní, ale přislíbila jednání na toto téma. Ovšem za zmíněné prodloužení železniční trasy přes celé Rusko až k jihokorejskému pobřeží Moskva bojuje ze všech sil. V tomto bodě je Jižní Korea jejím nejbližším spojencem. Logika velí připojit se i Pchjongjangu. Taková dopravní tepna by mimochodem mohla zajímat i Česko. Ruští dopravní stratégové, podporovaní obchodními záměry izraelské společnosti Shiran, by rádi protáhli transsibiřskou magistrálu až do Bohumína (EURO 32/2001). Ruský ministr železniční dopravy Nikolaj Aksjoněnko tvrdí, že doprava zboží z asijsko–pacifického regionu do Evropy by se dvojnásobně zrychlila. Jestliže dnes trvá mořskou cestou třicet až čtyřicet dní, vlaky by ji zvládly i za dva týdny. Náklady na přepravu by se snížily o třetinu, roční přepravní kapacita by se zvýšila dvaapůlkrát. Rusům však nejde pouze o železnici. Hodlají vybudovat ropovod a plynovod, které mají mířit z ruské Irkutské oblasti přes Čínu a Severní Koreu do Jižní Koreje. Moskva málokdy v minulosti měla tak jasné představy o svých ekonomických zájmech jako nyní. Dalším Putinovým cílem bezpochyby bude obnovit dodávky zbraní do Severní Koreje i dalších „darebáckých států. V tomto případě se ovšem ruský prezident pohybuje na tenkém ledě. Mohl by tak komplikovat vztahy se Západem a ohrozit ruské ekonomické vazby na opačné straně. Zřejmě bude záležet i na tom, jak Západ nakonec zhodnotí ruský přínos k otevírání Severní Koreje světu.
