Rusko zpřísňuje zahraničním podnikatelům podmínky, proto pro úspěch dnes už nestačí klasický export. S rozvojem regionů však vznikají i nové obchodní možnosti.
Rusko je fascinující země. A to snad ve všech odstínech, jaké toto slovo může mít. Z hlediska rozlohy je největší na světě, rozprostírá se na více než jedné osmině obyvatelné plochy naší planety. Je například dvakrát větší než USA a přibližně stejná jako planeta Pluto. Má jedenáct časových zón. A taky neuvěřitelné množství typů prostředí, úžasnou přehlídku kulturní různosti a pestrosti a v neposlední řadě jednu z nejbohatších zásob nerostných surovin.
Zároveň je to ale země, která po svržení ruského impéria během první světové války žila více než půl století pod tyranskou nadvládou diktátorského režimu. A byť po rozpadu Sovětského svazu (SSSR) přijala jeho nástupkyně Ruská federace novou legislativu, která přinesla demokratičtější pravidla a zákony, společnost, a tedy i byznys, stále do značné míry autoritářský způsob vládnutí ovlivňuje. Mimo jiné v tom, že míra, v jaké státní správa zasahuje do ekonomiky a byznysu, je dnes už zcela nepředstavitelná.
Důležitý trh
Jelikož SSSR po roce 1945 ovládal tu část rozdělené Evropy, do níž patřilo Československo, není překvapivé, že byl zároveň naším největším obchodním partnerem. Například v padesátých letech minulého století na něj připadala více než třetina celkového objemu zahraničního obchodu. Celé sovětské továrny byly vybaveny výhradně československými produkty, například hutní závody Čerepovecký, Orsko-Chalilovský a Zlatoustský, dále Kujbyševská továrna na výrobu kaučuku a lihu nebo obrovské chemické podniky Volžský, Voroněžský či Angarský. Východní hegemon také dovážel velký podíl vyráběných československých automobilů, energetických zařízení, obráběcích strojů, sacího, chladírenského a kompresního zařízení, válcovacích strojů, plavidel, strojů pro lehký a potravinářský průmysl nebo zdravotnickou mechaniku.
S tím, jak se nám po roce 1989 otevřel demokratický svět, se situace pochopitelně změnila a význam SSSR, coby (nejen) obchodního partnera, významně klesl. Řada odborníků dnes tvrdí, že mnoho českých, resp. československých podniků tam tehdy neprozíravě vyklidilo dobré pozice, které pak zaujaly firmy ze zemí jako Německo, Jižní Korea apod. Česká republika každopádně svoji politicko-ekonomickou orientaci zcela otočila a dnes náš vývoz do zemí Evropské unie přesahuje 80 procent celkového zahraničního obchodu. A pro srovnání: jenom do Bavorska, tedy jedné ze spolkových zemí Německa, vyvážíme víc než do Ruska.
To ale neznamená, že by pro nás nebylo důležitým trhem. Nemálo povolaných tvrdí, že vysoká závislost na regionu EU by se nám nemusela vyplatit, a doporučuje širší diverzifikaci našeho exportu. A jak upozorňuje Martin Pospíšil, ředitel odboru zahraničně-ekonomických politik I, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, z oněch zhruba 16 procent, která „zbývají“ na mimounijní země, zaujímá Rusko asi jednu osminu.
Před hospodářskou krizí, která začala v roce 2008, to byla dokonce čtvrtina. Takže pro pestřejší rozčlenění našich vývozních teritorií je to jeden z klíčových trhů. Navíc je také faktem, že velká část finálních výrobků, které se do Ruska vyvážejí z jiných států EU, je vyrobena z dílů, jež mají původ u nás. Tento podíl nelze vyčíslit, ale jistě platí, že to význam východní velmoci pro náš zahraniční obchod umocňuje.
„Jenom na deset zemí EU připadá 88 procent našeho veškerého exportu do Unie, nebo 74 procent celkového exportu,“ říká k tomu Michal Čupa, manažer a podnikatel s velkými zkušenostmi z regionů střední a východní Evropy, Ruska a také postsovětských zemí, který se specializuje na oblast IT a telekomunikací. „Opakuji, tři čtvrtiny našeho exportu jdou do deseti zemí EU. Není těžké si představit, že oslabení poptávky z těchto zemí znamená riziko. Pro ilustraci – podíl exportu Německa do zemí EU je okolo 67 procent a tahounem růstu tamního vývozu jsou země mimo EU. Takže diverzifikace je žádoucí a Rusko je jednou z možností,“ domnívá se Michal Čupa. A dodává, že ekonomiky zemí EU navíc zpomalují, takže pokud chceme udržet vysoká tempa růstu a dohánět vyspělé státy Unie, hledat příležitosti také na dalších trzích prostě budeme muset.
Roste význam regionů
Páteř českého vývozu do Ruska dlouhodobě tvoří dodávky strojů a dopravních prostředků, zejména dílů a součástí pro automobilový průmysl. Podle Štěpána Jílka, ředitele regionálního centra CzechTrade v Moskvě, je to dáno především tím, že v Rusku má dva výrobní závody Škoda Auto, v Kaluze a Nižním Novgorodu. Většina našeho exportu míří do Centrálního a Severozápadního okruhu, tedy do Moskvy a Petrohradu, tzn. evropské části země. Podnikání je tu pro zahraniční firmy z mnoha hledisek nejjednodušší. Petr Slowik, vedoucí zahraniční kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu, upozorňuje, že v posledních letech roste strategický význam regionů, kterých je po celém Rusku osmdesát devět.
Ekonomické rozdíly mezi nimi jsou totiž propastné, a tak se vláda snaží ty slabší oblasti rozvíjet. „Pokud se podíváme například na dnešní Jekatěrinburg, Kazaň a další milionová města, ta se mění doslova před očima, naše představa o nich je velmi často zkreslená,“ říká Petr Slowik. „Mnohá města mají svůj vlastní příběh, jsou moderní, hodně se v nich investuje. S tím samozřejmě souvisí i rozvoj průmyslu, dnes už jsou některé závody opravdu na špičkové úrovni a mají to nejlepší možné zařízení,“ doplňuje.
Perspektivní jsou přitom podle Petra Slowika zejména východní regiony, tedy Uralský, Sibiřský a Dálněvýchodní federální okruh. Na nevyužitý potenciál ukazuje už to, že zatímco tyto oblasti dovážejí ze zahraničí stále víc, český export do nich je relativně nízký a nedosahuje ani půl procenta z celkového českého vývozu do Ruska. Podíváme-li se navíc na Rusko optikou Asie, je téměř jisté, že se východ Ruska musí a bude rozvíjet.
Země je totiž členem Asijsko-pacifického hospodářského společenství, které sdružuje dvacet jedna zemí a tvoří celých 45 procent veškerého světového obchodu. Rusku se díky tomu otevírá brána do zemí, jako jsou Japonsko, Jižní Korea, USA, Kanada, Austrálie, Čína, Thajsko atd. Potřebuje však východ nastartovat a rozpohybovat ekonomiku.
„Pro české firmy jsou tyto regiony zajímavé z toho důvodu, že se do nich bude investovat, a v případě rozvoje a modernizace průmyslu se tam mohou uchytit již v počátcích. To je důležité, protože později bude mnohem složitější pozice získat, karty už budou rozdané,“ zdůrazňuje Petr Slowik. „Ačkoliv někoho možná napadne, že se vzhledem k velké vzdálenosti, vysokým nákladům za dopravu či asijské konkurenci nemá cenu tímto trhem zabývat, není to pravda. Řada českých firem byla i v tak vzdálených regionech úspěšná, takže i povědomí o českých výrobcích je zde vysoké,“ tvrdí Petr Slowik.
Michal Čupa je rovněž přesvědčen o perspektivě východních regionů a připomíná, že ruská vláda sem v posledních letech směruje celou řadu pobídek a investic. Je to podle něj důsledkem již zmíněné rostoucí obchodní výměny s Čínou a dalšími zeměmi regionu, které podle Michala Čupy velmi rychle porostou. „Je tu také perspektivní přeprava Severní mořskou cestou, která může zkrácením cesty do Evropy vytvořit nové příležitosti. Vladivostok bude nabývat na významu. A mezi investory roste zájem o Sibiř, která nabízí zajímavé možnosti např. v Novosibirsku či Krasnojarsku. Řada západních firem tam již je,“ upozorňuje Michal Čupa.
Podle něj je dnes schopnost získat zahraniční investice jedním z parametrů, podle kterých jsou hodnoceni gubernátoři, takže politický zájem je všude. To ale bohužel neplatí, pokud jde o odpovídající infrastrukturu. Michal Čupa proto doporučuje dívat se tam, kde je zatím investorů relativně málo, ale přitom již existuje dostatečná podpora místních úřadů. Získat nejlepší nabídku pak samozřejmě do značné míry závisí na vyjednávacích schopnostech investora.
Lokalizace jako příležitost
Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Ruskem byla významně ovlivněna zavedením sankcí ze strany Evropské unie a také problémy ruské ekonomiky. Jedním z důsledků byl vznik tzv. politiky náhrady dovozu. Zjednodušeně řečeno jde o restrukturalizaci ekonomiky směrem k nesurovinovým odvětvím, další podporu tuzemských výrobců, důraz na lokalizaci výroby, tedy tzv. vyšší formy ekonomické spolupráce apod. Znamená to překážku klasického exportu, protože firmy, které nejsou ruským domácím výrobcem, jsou například v tendrech silně znevýhodňovány.
Politika lokalizace výroby pak přináší potřebu investovat do produkce ve výrobních podnicích na území Ruska, k čemuž je prakticky nezbytná intenzivní spolupráce s ruskými subdodavateli. Například podle Martina Pospíšila dnes toto všechno pro naše firmy znamená větší brzdu při pronikání na ruský trh než sankční režim EU. Komplikacím, které v souvislosti s touto situací nastaly, musel čelit i českobudějovický Koh-i-noor Hardtmuth. „Ruská protiopatření jsme zaznamenali především v oblasti náročnější administrativy obchodního případu,“ popisuje Vlastislav Bříza, generální ředitel společnosti. „Konkrétně mohu zmínit například minimálně stoprocentní nárůst dokumentace, jako jsou třeba potvrzení či certifikace zasílaných produktů skrze Hospodářskou komoru,“ dodává.
Zároveň ale nepochybně platí, že řada českých podniků politiku lokalizace výroby uchopila jako příležitost, Martin Pospíšil jejich počet odhaduje na přibližně dvě stě. A upozorňuje, že výroba přímo v Rusku má i určité výhody, například nižší mzdové náklady a také náklady na subdodávky, což umožňuje firmám konkurovat na místním trhu i na trzích třetích zemí. Je jasné, že lokalizace je kapitálově náročnější projekt než „pouhý“ vývoz. Exportéři mohou využít některé nástroje podpory exportu, jež kromě komerčních finančních institucí nabízí také třeba ČEB a EGAP. Tyto produkty jsou dostupné nejen pro velké společnosti, ale i pro malé a střední podniky.
Jednou z firem, které se v Rusku dlouhodobě daří, je již zmiňovaný Koh-i-noor Hardtmuth. Podle Vlastislava Břízy firmě pomáhá znalost a oblíbenost tradiční značky Koh-i-noor, která je vnímaná jako značka v prémiovém segmentu. „V Rusku působíme především proto, že to je velký a perspektivní trh, který i přes své historické poklesy v dlouhodobém horizontu zajímavě roste. Navíc je tu solventní klientela a vztahově opravdu blízcí a dlouhodobí partneři,“ vysvětluje šéf firmy.
Pro silné
Kromě výše zmíněného mluví pro intenzivnější zaměření na ruský trh i další argumenty. Jednak to, že budoucí vývoj tamní ekonomiky by neměly ovlivnit žádné negativní zásahy, byť její tempo bude zřejmě pomalejší než průměr světového HDP. V zemi jsou dále připravovány nové projekty. Nejen regionální, ale některé i globálního charakteru, například hodně diskutovaná témata Arktidy jako námořní cesty nebo nové Hedvábné stezky. Podle Štěpána Jílka by tu měl být potenciál uplatnění českých firem například v rámci subdodávek.
Trendem budoucí spolupráce s Ruskem bude docela jistě vyšší forma spolupráce než pouhý export, firmy by se měly více zaměřit na kooperaci, lokalizaci atd.,“ domnívá se Štěpán Jílek. „Coby nové perspektivní oblasti a témata vidím například ekologii a s ní spojené projekty utilizace nejen komunálního, ale i průmyslového odpadu, čističky a úpravny vody. V Rusku se také hodně mění životní styl, lidé chtějí více sportovat, jíst zdravou stravu atd.,“ podotýká Štěpán Jílek. „Je zřejmé, že dnešní a zítřejší Rusko je a bude pro kapitálově silné firmy s prokazatelným inovativním potenciálem,“ uzavírá.
| Rozhodující je síla a odvaha firmy |
|---|
| Jsem přesvědčen, že již nikdy v budoucnu nedosáhneme na čísla obchodní výměny s Ruskem, jaká jsme měli do roku 2014. Důvodem nejsou „jen“ sankce a ruská protiopatření typu „nahrazení importu“. Když se podíváte na současnou realitu, zjistíte, že v České republice jen velmi těžko naleznete dodavatele technologických celků. Přitom právě ty v minulosti tvořily značnou část obchodního obratu. Jednotlivými dodávkami takových čísel samozřejmě nemůžeme dosáhnout. To není změna struktury exportu, pouze jeho rozmělnění. Na skutečnou změnu struktury nemáme, a tudíž nám podle mě zbývá „jen“ vyhledávat nové trhy a snažit se o spolupráci s velkými firmami ve formě subdodávek. A samozřejmě držet se tam, kde ještě jsme. Nemyslím si, že by stát měl v této záležitosti mnoho možností, jak pomoci. Všechno je to o síle firmy a její schopnosti investovat potřebný finanční objem do založení nového podniku v zahraničí. A samozřejmě také o odvaze takový krok udělat. Rovněž se nedomnívám, že by ti, kteří na ruském trhu působí, něco dělali zcela špatně. Problém je v zásadní změně podmínek a malé schopnosti, resp. malých možnostech se s těmito podmínkami vyrovnat. Pokud bych měl něco radit, tak snad především to, aby podnikatelé ve svém snažení vytrvali bez ohledu na aktuální situaci. V novodobé historii naše firmy odešly z Ruska již několikrát a návrat byl vždy těžší a těžší. A není to jen obsazením uvolněných míst konkurencí, je to také pocit partnerů, že je česká firma hodila přes palubu. Také proto se naše komora snaží českým firmám pomoci. Předseda představenstva Komory SNS František Masopust |
PDF verze květnového čísla magazínu Export a podnikání ke stažení
