Příběh manažera
V Česku najdete jen málo služebně starších generálních ředitelů, než jsem já, tvrdí o sobě Jiří Hlavatý. Majitel a zároveň ředitel společnosti Juta, kterého jeho podřízení a spolupracovníci označují za jednoho z posledních klasických českých průmyslníků. „Pokud se daří, připomíná svým chováním generální ředitele, kteří se objevují v prvorepublikových filmech pro pamětníky.
Když se mu něco naopak nelíbí, nebojí se to hned zkritizovat, třeba poměry v Evropské unii či české politice a ekonomice,“ sdělil týdeníku Euro jeden ze zaměstnanců Juty.
Hlavatý nastoupil do Juty v roce 1972.
O sedmnáct let později usedl do křesla generálního ředitele. Firma tehdy dosahovala obratu kolem osmi set milionů korun a zaměstnávala necelé čtyři tisícovky lidí.
Koncem devadesátých let ovládl ve firmě většinový balík akcií, když údajně za půl miliardy korun vykoupil podíly, které vlastnily kuponové fondy Živnostenské banky, České spořitelny a Komerční banky. „Řízení firmy zvládáme i při dvacet let staré organizační struktuře. Avšak zhoršující se podnikatelské prostředí je někdy nad naše síly,“ tvrdí majitel Juty. Hlavatý kupoval firmu v době, kdy se její hospodářská kondice kvůli několika zásadním změnám na trhu dost dramatickým způsobem zhoršovala. „Těžce jsme se vyrovnávali a stále vyrovnáváme s likvidací kobercářského průmyslu v České republice,“ vzpomíná šéf. Právě výroba podkladových tkanin pod koberce byla jedním z nosných výrobních programů Juty. Do potíží se ale firma dostala i v dalších sektorech, mimo jiné u produkce polypropylenových pytlů, kdy tuzemský trh doslova zaplavili asijští výrobci. „Je to o každodenním boji s konkurencí o každou, i sebemenší zakázku,“ popisuje současný stav Hlavatý, který je od roku 2005, kdy vytěsnil poslední drobné akcionáře, i jediným vlastníkem. Firmě se navíc „krizi“ z konce devadesátých let podařilo překonat.
Jen v loňském roce, v meziročním srovnání, stoupl obrat zhruba o 600 milionů korun na 5,6 miliardy. Aktuálně pracuje ve čtrnácti továrnách kolem dvou tisíc zaměstnanců.
O firmu se údajně stále uchází několik investorů z tuzemska i zahraničí, Hlavatý ale o prodeji nechce ani slyšet.
Historie společnosti Juta je datována do poloviny 19. století, kdy několik továren v tuzemsku vyrábělo příze, tkaniny, pytle, vázací motouzy a lana z přírodních materiálů.
V roce 1920 založily členské firmy v Praze ústředí pro řízení jutařské výroby, které poněkud „překvapivě“ dostalo název Juta. Po znárodnění továren v roce 1948 bylo do podniku postupně začleněno 34 závodů se základní jutařskou a konopářskou výrobou. O rok později se centrála Juty přesunula z Prahy do Dvora Králové nad Labem. Stát byl vlastníkem firmy až do roku 1992, kdy společnost prodal investičním fondům v rámci kuponové privatizace.
Dnes patří Juta mezi přední evropské producenty polypropylenových a polyetylenových tkanin, velkoobjemových vaků, podstřešních fólií, hydroizolačních fólií, rašlových pytlů a netkaných textilií. Zhruba osmdesát procent své produkce vyváží na zahraniční trhy.
