Zdeněk Šarapatka odkrývá zákulisí vlád ČSSD
Rčení, že v Česku se nic neutají, jako by v posledních letech přestávalo platit. Nebo snad někdo ještě věří, že se kdy podaří rozplést skutečné pozadí příběhů typu „Grossův byt“, „prověrky NBÚ“ či „Unipetrol“? Čím víc v kauzách proteklo peněz, tím větší ticho. Naštěstí to ale ještě nefunguje stoprocentně. Dát literární podobu svým zážitkům v politice se koncem loňského roku rozhodla osoba nad jiné zajímavá a informovaná: bývalý dlouholetý poradce expremiéra Miloše Zemana a sekční šéf expremiéra Stanislava Grosse Zdeněk Šarapatka.
Raději číst mezi řádky.
Zhruba stostránkový soubor jeho humoristických povídek nazvaný „Jak jsem se bavil v politice“ má na přelomu ledna a února letošního roku vydat nakladatelství 6P známého baviče Petra Novotného. „Chtěl bych pobavit čtenáře a polidštit naše politiky. Rozhodně to nebude žádná vendeta za můj konec na úřadu vlády,“ vysvětluje sedmačtyřicetiletý Šarapatka, který v současnosti působí jako příležitostný publicista. Mimochodem, pracovní poměr ve Strakově akademii, vysouzený loni na jaře poté, co jej k 1. říjnu 2004 za dramatických okolností odvolal z funkce Gross, Šarapatka ukončil na sklonku loňského roku.
Skutečně půjde jen o lehký humor? Jednotlivé povídky už na pokračování vycházejí v denících Bohemia a týdeník EURO má k dispozici další dosud nepublikované texty. Šarapatka neparafrázuje bestseller Miloše Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“ jen názvem. Jako je Zemana vhodné číst „mezi řádky“, protože místo deklarovanou pokorou omračuje expremiér čtenáře hrdým výčtem úspěchů, tak i Šarapatkovy satirické povídky jsou spíš než zábavou především svědectvím o bídné úrovni české politiky posledních let. Smát se při jejich četbě sice můžeme, jako se lze smát Černým baronům Miloslava Švandrlíka, ale smích jaksi není ta jediná správná reakce. Nejlépe obsah textu charakterizuje fáma, která se v prosinci kolem Šarapatkovy chystané publikace začala šířit: Paroubkova ČSSD se prý celý náklad povídkové knížky chystá skoupit, aby exporadce těsně před volbami nekazil straně fasádu. „O tom nic nevím, nic takového se ke mně nedoneslo,“ reagoval sám Šarapatka. Sociální demokraté však jeho publikované povídky pozorně sledují.
Válčili jsme za ČSSD.
Texty jsou založeny na detailní znalosti poměrů ve Strakovce a na ministerstvu vnitra. Připomeňme, že na úřadu vlády si Šarapatka nejdříve znepřátelil Zemana (1998 až 2001, kdy prozradil strůjce aféry Olovo proti Petře Buzkové a vstoupil do služeb vicepremiéra Grosse) a pak i mocného Stanislava (ten jej vyhodil roku 2004 za údajné vynášení informací médiím během kauzy „mlátička Přibyl“); přesto má exporadce i dnes dobré přátelské i informační vazby na ČSSD. Evidentně ví mnohem víc, než publikuje. Vedení sociálních demokratů vlastně může být rádo, že se v chystané sbírce miniatur Šarapatka omezuje například na popis řevnivosti mezi pěti dámami středního věku kolem Vladimíra Špidly („Špidlův fraucimor“) či nástupu premiéra Zemana do úřadu („Hlavním vchodem“) nebo že jen líčí, jak se ministr Gross učil angličtinu („Jak Gross chodil bos“). Navíc je Šarapatka tak opatrný, že jména některých postav záměrně srozumitelně komolí, aby se nestal terčem advokátů – před ním tato módní zadní vrátka při psaní kontroverzních zpovědí použili třeba Rostislav Yichak Rod v politickém románu „Odstřelte premiéra“ nebo Radovan Krejčíř ve své prosincové obhajobě.
Jenže exporadce by mohl psát i aktuálně. Třeba o údajně klíčících ambicích premiéra Paroubka vystřídat v roce 2008 v prezidentském úřadě Václava Klause. Nebo o tom, jak exprezident Václav Havel během nedávného setkání čínského premiéra s Paroubkem v Praze neřekl ani slovo proti porušování lidských práv v Číně. Čeho by se tudíž politici skutečně mohli obávat, je Šarapatkova druhá zvažovaná kniha. To už prý nemá být satira, ale seriózní pohled do zákulisí české politiky. Tento text však na rozdíl od povídek zatím neexistuje a je prý jen ve stadiu úvah.
Dobře načasovaný ventil.
Je jasné, že když bývalý státní úředník nebo poradce zahodí loajalitu a začne kriticky mluvit o svých šéfech, nepůsobí to dvakrát sympaticky. Šarapatka však pomáhá mapovat období, které je dodnes plné nejasností a tajemství. Éru sociálnědemokratických vlád, o jejímž pokračování nebo ukončení se bude rozhodovat už za půl roku. Je-li svědectví vyhozeného dvořana jediným ventilem, jímž unikne aspoň část páry z aférami napěchovaného vládního kotle, pak díky za něj. Byť z chystané knížky čouhá úmysl komerčně využít voleb.
Čas zatím pracuje pro Paroubka. Je to pouhých patnáct měsíců, co se Šarapatkovi zhroutila kariéra, a jeho vyprávění už připomíná učebnici politického pravěku. Kdo je dnes Gross? Kde je konec Špidlovi? Jakou roli hraje Zeman? Dnešní premiér si dal záležet, aby s časy, kdy se Šarapatka bavil v politice, měla jeho ČSSD opticky co nejméně společného. I proto stojí ohlédnutí pamětníka za pozornost.