Kauza Rybenor skončila po deseti letech soudních pří osobním bankrotem česko-norského investora.
Česko-norský podnikatel Edvard Stolba patřil kdysi k velkým rybám v severních Čechách.
A to téměř doslova.
Jako většinový majitel továrny Rybenor se stal jedním z největších zpracovatelů chlazených rybích výrobků na českém trhu, pořádal bowlingové turnaje, spřátelil se s norským velvyslancem a chystal expanzi.
V roce 2003 koupil v Mlékojedech opuštěnou fabriku a za 65 milionů korun ji přestavěl podle norem Evropské unie. Roční produkce měla dosáhnout až pěti tisíc tun ryb – dvouapůlnásobku toho, co Rybenor vyráběl v předešlém působišti v Žalhosticích. Fabrika ovšem běžela jen necelý rok. V srpnu 2005 spadla do konkurzu a Stolba musel poslat na 70 zaměstnanců domů.
Za smutným koncem Rybenoru ovšem není ani tak nezvládnutá expanze, jako spíš nezvládnutí mafiánských metod, jaké v té době panovaly v severních Čechách. Stolba dostával výhružné telefonáty a zavirované e-maily, kdosi mu propíchl gumy u auta a ulámal zámky u domovních dveří. Stál za tím litoměřický policista Jaroslav Vydra, který ovšem kvůli liknavému vyšetřování nakonec skončil jen s kázeňským trestem v podobě pětiprocentního snížení platu. Ještě předtím ale Stolbu udal hospodářské kriminálce – český emigrant se prý dopustil úvěrového a pojistného podvodu. I když kriminalisté vyšetřování nakonec odložili, stačilo to k tomu, aby ČSOB vypověděla podnikateli dohodnutý úvěr.
Nejsme v tom ofiš Rybenor tak šel do dražby, ovšem bez kusu příjezdové cesty, která byla z nepochopitelných důvodů vyjmuta. O odříznutou výrobní halu neměl nikdo zájem, prodala se až v desátém kole. Za fabriku oceněnou na sto milionů korun nastrčený bílý kůň zaplatil milionů devět. Do kauzy byl podle Stolby namočen mimo jiné ústecký podnikatel Luboš Mareček, dále tehdejší úřednice Ústeckého kraje Marie Tomčová a někdejší regionální manažer ODS v Litoměřicích Pavel Vilím. „Ten nákup je dělanej v našem utajení. My tam nejsme ofiš,“ potvrdil Vilím na nahrávce, již si Stolba pořídil, když se s ním pokoušel dohodnout na dalším osudu Rybenoru.
Konkurz a prodej Rybenoru se dostal k soudu v Ústí nad Labem. Opravdový kolotoč se ale roztočil teprve poté, co policie v prosinci 2007 chytila v litoměřické restauraci jednoho ze společníků správcovské firmy Prof s půlmilionovým úplatkem. Úplatek přijal od advokáta norské firmy Tonsberg Brygge výměnou za to, že Norům dodatečně uzná pohledávku ve výši 39 milionů korun za Stolbou.
Pletichy, nebo úplatek? Zpočátku jasné přijímání úplatku se ale zvrtlo. Mimo jiné proto, že se soudy nedokázaly shodnout, zda úplatkářství a pletichy v insolvenčním řízení lze spáchat souběžně. Navíc se v roce 2008 změnila i legislativa a z konkurzního a vyrovnávacího řízení se stala insolvence. Jen po trase Okresní soud v Liberci – Krajský soud v Ústí nad Labem putoval spis s obviněním tří společníků firmy Prof hned třikrát. Dvakrát pak kauza skončila dovoláním u Nejvyššího soudu. Ten loni v listopadu rozhodl, že všichni tři obvinění měli být souzeni za úplatkářství, nikoli za pletichy. Jenže vzhledem k tomu, že by jim přitížil (za úplatky hrozí až pět let), případ již zpátky nevrátil. Trojice správců z Profu tak odešla s peněžitým trestem a tříletým zákazem činnosti.
Shodou okolností loni na podzim udělaly soudy tečku i za Stolbovým působením v Česku. Někdejší trenér norské atletické reprezentace skončil v osobním konkurzu, v němž soud jeho dluhy vyčíslil na 57 milionů korun v nezajištěných pohledávkách. V „jeho“ Rybenoru sídlí ubytovna a sen o rybím království na Litoměřicku se dávno rozplynul. „O dění v Česku se nezajímám. Zpětně mohu jen každému vzkázat, že investovat v Česku se nevyplatí,“ napsal Stolba týdeníku Euro v e-mailu z Norska, kde žije jako penzista.
