Rybářská sezona

21. 8. 2002

Ceny jsou tak nízké, že je čas na strategické akvizice

V posledních týdnech se strhla ve Spojených státech přímo lavina akvizic a fúzí. Warren E. Buffett se například zaměřil na problémy sužované firmy energetického sektoru. Akviziční gigant Texas Pacific Group oznámil, že usiluje o získání společnosti Burger King. A nakonec záležitost, kterou by nikdo nemohl přehlédnout – společnost IBM 30. července oznámila, že hodlá za 3,5 miliardy dolarů koupit PwC Consulting. Gregory D. Brenneman, kterého PricewaterhouseCoopers najala, aby její poradenské oddělení prodal, říká, že na to byla jak pro IBM, tak i pro PwC ideální doba. V devadesátých letech „se tržní hodnoty z nevysvětlitelných důvodů vznášely v oblacích,“ tvrdí. Teď „se začínají vracet na zem.“
Není divu, že žraloci vyrážejí na lov. Bohaté společnosti, jako IBM, hledají způsob, jak si zahojit rány. K akci se ovšem začínají připravovat také firmy, jejichž akcie nejsou veřejně obchodované a které se v uplynulých osmnácti měsících držely stranou. Společnost Morgan Stanley odhaduje, že mají dohromady k dispozici přes 125 miliard dolarů a některé jsou skutečně připravené tyto prostředky utratit. Prudce klesající ceny akcií už přiměly řadu firem, jako například Charter Communications, k úvahám, zda by neudělaly lépe, kdyby odešly z veřejného trhu. „Máme široké možnosti,“ prohlašuje Stephen A. Schwarzman, prezident a generální ředitel investiční banky Blackstone Group, která má pro investice do veřejně neobchodovaných společností k dispozici 14,5 miliardy dolarů.
Samozřejmě nikdo neočekává, že fúze a akvizice narostou nějak zásadně. Jejich počet se rozhodně nepřiblíží horečce kolem roku 2000. Společnosti Thomson Financial/First Call uvádí, že je letos oznámilo 3849 amerických firem. Pro srovnání, ve stejném období loňského roku došlo k 5048 fúzím a akvizicím v celkové hodnotě 497 miliard dolarů a v roce 2000 jich bylo ještě mnohem víc. „Tyto operace se konají průběžně, ale v mnohem menším počtu,“ tvrdí Jack Levy, jeden s ředitelů oddělení fúzí a akvizic u firmy Goldman, Sachs & Co. v New Yorku. “Rozhodně to není, a ani v dohledné době nebude, žádná lavina.“
Skutečně stále není jasné, jestli současná vlna obchodů bude dál narůstat. Při kolísání ekonomiky většina vrcholových manažerů i specialistů na akvizice financované z vypůjčených prostředků (leveraged buyout) volí vyčkávací taktiku. Dokonce i ti, kdo se do obchodů vrhli po hlavě, si nejsou jistí, jestli už trh s aktivy společností klesl až na dno. Partner společnosti Texas Pacific Jim Coulter tvrdí, že za současné situace musí být zájemci o koupi podniků „odvážní a vytrvalí“.
Přesto se podmínky natolik zlepšily, že se objevují i takoví, kteří se o možnosti nákupu začali zajímat až nyní. Prodejci se konečně vrátili zpět na zem a jsou mnohem střízlivější v odhadech, kolik by za své společnosti mohli dostat. V uplynulých osmnácti měsících se například Francisco Partners, která je v USA největší společností se zaměřením na nákupy podílů v technologických firmách, s nákupy vůbec neobtěžovala. Teď už to však neplatí. Díky přiměřenějším cenám minulý měsíc uzavřela tři obchody včetně nákupu elektronické a datové divize společnosti General Electric za 800 milionů dolarů.
Protože se ceny vracejí zpátky na zem, některé společnosti sázejí na to, že když teď získají nějaká významná aktiva, budou příští rok, kdy se ekonomika odrazí ode dna, ve výhodné pozici. Takovou firmou je například IBM. Kupovat PwC Consulting za cenu osmnácti miliard dolarů odvozenou od kurzu akcií, o čemž koncem roku 2000 uvažoval Hewlett-Packard, by byl holý nesmysl. Za stávající cenu v akciích a hotovosti je to však pro IBM úžasná příležitost. Podobné „doplňkové“ obchody mají zaplnit mezery aktivit v hlavních oborech, kterým se společnosti věnují. Tím se výrazně odlišují od převzetí firem za každou cenu, která byla typická pro korporace jako Tyco International nebo WorldCom na konci devadesátých let.
Solventní společnosti se dokonce už začínají rozhlížet i v těžce zkoušené oblasti telekomunikací. Odvětví je z jejich pohledu už dostatečně nízko, a proto se vrhají se po firmách, jež se ocitly v problémech. Na lov u dna se dala například společnost Level 3 Communications, podpořená pětisetmilionovou investicí od Buffetta a dalších. Generální ředitel James Q. Crowe zaplatil počátkem tohoto roku 200 milionů dolarů za dvě softwarové firmy, které mají přilákat nové zákazníky zajímající se o digitální distribuci softwaru. Teď Level 3 uvažuje o levné koupi síťové divize zkrachovalých konkurenčních firem jako WorldCom nebo Teleglobe. Analytik Kaufman Brothers se specializací na telekomunikace Vik Grover se domnívá, že má políčeno i na některé části problémových gigantů z této oblasti například na Qwest Communications International nebo na Genuity.
U firem, které nejsou na veřejném trhu, jsou kalkulace jiné než u velkých korporací. Firmy, jako Kohlbert Kravis Roberts nebo Bain Capital, sice nashromáždily obrovské finanční prostředky, dál však našlapují jen opatrně. Nehledají totiž strategické investice, kterými by si vyléčily rány, ale spíše levné společnosti, které by mohly restrukturalizovat a se ziskem prodat. Z toho vyplývá, že cena musí být skutečně nízká.
Některé firmy zabývající se skupováním akcií, dokonce i ty přidružené k veřejně obchodovaným bankám, se začínají vrhat po firmách, které se dostaly do problémů. Na řadu se dostala i firma One Equity Partners, která pro Bank One spravuje kapitál ve výši 3,5 miliardy dolarů. Na konci července zaplatila 255 milionů dolarů, aby pomohla firmu Polaroid vykoupit z bankrotu. Tato cena byla tak nízká, že Derek Jarett, bývalý viceprezident Polaroidu pro mezinárodní operace, řekl, že ho prodej „zděsil“. Společnost One Equity Partners si brousí zuby na další podobně výhodné nákupy, takže se zdržela komentáře.
Potenciální kupci se přesto většinou domnívají, že dno je ještě daleko. Mnozí analytici proto předpokládají, že se velké soukromé firmy do nákupů pustí až příští rok. „Kvůli naprostému nedostatku důvěry je to na tomto trhu velice obtížné,“ prohlašuje John R. Willis, hlavní partner firmy Willis Stein & Partners z Chicaga. Jeho společnost se specializuje na leveraged buyout a disponuje kapitálem ve výši tří miliard dolarů.
Hlavní otázkou teď je, jestli přesuny majetku začnou nabírat rychlost. Dokonce i kdyby ceny dál klesaly, dokončení některých obchodů mohou zkomplikovat další faktory. V době, kdy se telekomunikační i energetický sektor potýká se spoustou problémů, účetnictví vzbuzuje jen starosti, regulátoři hledají cestu, jak se s tím vypořádat, a právní závazky mohou po prodeji přejít na nové vlastníky, asi nebude prodej aktiv právě vzkvétat. Zeptejte se třeba telekomunikační firmy Qwest. Aby nějak snížila svůj dluh ve výši 26,5 miliard dolarů, zoufale se snaží prodat své Yellow Pages, tedy americkou obdobu Zlatých stránek, které jí vynášejí 1,6 miliardy ročně. Nadšení zájemců ochladlo ve chvíli, kdy oznámila, že k tomuto prodeji bude nutný souhlas regulátorů ve čtyřech státech USA.
Mnoho manažerů navíc znejistělo po neúspěchu významných firem devadesátých let jako Tyco nebo WorldCom, které svůj rozvoj založily právě na strategii skupování. „Když v současné době na Wall Street oznámíte velkou akvizici, všichni se vám vysmějí,“ tvrdí Mark A. Ernst, generální ředitel H&R Block. Jeho firma nyní přijímá „opatření na snížení rizika“ a skupuje vlastní akcie. Gregg Polle, ředitel odboru fúzí a akvizic u společnosti Salomon Smith Barney, se domnívá, že firmy se těmto velkým nákupům budou vyhýbat, dokud se nezvýší cena jejich akcií a dokud cílové společnosti neprojdou dalším kolem auditu, tedy až do příštího jara.
Pro ty, kdo mají dostatek hotovosti, se však nákupní horečka zřejmě blíží. „V současné době je úžasné mít dost finančních prostředků,“ prohlašuje Rodney L. Goldstein, hlavní partner chicagské firmy Frontenac, jež disponuje majetkem v hodnotě 600 milionů dolarů. „Ve třetím a čtvrtém čtvrtletí jistě zaznamenáme významný nárůst akvizic.“ Společnost Nestlé je podle všeho přesvědčena, že ten správný čas už nastal. Na začátku srpna totiž oznámila, že za 2,7 miliardy dolarů koupí Chef America, výrobce mražených sendvičů Hot Pockets. Podobně jako IBM i Nestlé bylo přesvědčeno, že tuhle příležitost si nemůže nechat utéct.