Rychlé zavedení společné měny se nevyplatí

PŘECHOD NA EURO Společnou měnu mohla Česká republika klidně přijmout již před několika lety. Pro ekonomiku by to však zřejmě mělo katastrofální následky. Na ideální termín přijetí eura se Profit zeptal zástupce centrální banky, státní správy a soukromého sektoru.

PŘECHOD NA EURO Společnou měnu mohla Česká republika klidně přijmout již před několika lety. Pro ekonomiku by to však zřejmě mělo katastrofální následky. Na ideální termín přijetí eura se Profit zeptal zástupce centrální banky, státní správy a soukromého sektoru. * Kdy bude podle vaše názoru česká ekonomika připravena na vstup do režimu ERM II a následné přijetí eura? Miroslav Singer: Pokud by nás nezajímaly náklady, mohli jsme vstoupit do ERM II a zavést euro třeba již před pěti lety. Euro není otázka schopnosti, ale bilance nákladů a přínosů. Euro má dvě dimenze, a to jednak měnu jako takovou, jednak přechodné období, kterým musí ekonomika projít, aby jeho přijetí nebylo spojeno se zbytečně vysokými náklady. Ekonomika musí být vybalancovaná, a to včetně veřejných rozpočtů. Musí být důvěryhodně s to dva roky procházet zkušebním obdobím a nevystavovat trh pokušení vyzkoušet schopnost centrální banky hájit stabilitu měny. Tomáš Prouza: Při současném vývoji české ekonomiky a nyní platném nastavení změn nebude problém vstoupit do ERM II v polovině roku 2007 a nejpozději v roce 2008 snížit deficit veřejného sektoru pod tři procenta HDP. Euro by poté platilo od 1. ledna 2010. Podmínkou tohoto harmonogramu ale je, aby jej příští vláda nezbrzdila. Viktor Kotlán: Čekám, že euro přijmeme v roce 2013 a do ERM II vstoupíme na přelomu let 2010 a 2011. Podle mne není kam spěchat. Míra spontánních vnitrostátních plateb v euru je nízká a zároveň stabilita sazeb, koruny i inflace je vysoká. Česko navíc čeká řada reforem (penzijní, trhu práce, zdravotnictví) a vlastní měnová politika se může v případném boji s nepříznivými dopady těchto reforem hodit. * Jaká jsou rizika předčasného přijetí eura v Česku?

Miroslav Singer: Ztráta flexibility tam, kde ji dnes máme, tedy na kurzu a s tím související neschopnost ekonomiky vyrovnat se s šoky, které mohou po jeho zavedení zasáhnout například turistiku nebo automobilový průmysl. Vlastní měna je pojistka, která umožňuje zemi lépe se dostat ze šoků, které přicházejí zvenku. To je pro českou ekonomiku, která má dvě poměrně koncentrovaná odvětví, a sice automobilový průmysl a turistiku, které vytvářejí přes deset procent hrubého produktu, velké nebezpečí. Kterékoliv z těchto dvou odvětví - pokud by bylo vnějším vlivem negativně zasaženo - tak má výrazný dopad na ekonomiku. Z takových problémů by se mohla snáze dostat, pokud by je mohla alespoň z části neutralizovat přes kurz. Ten zatím slouží vlastně jako určitý pružný člen, který umožňuje vyrovnávat výkyvy mezi tím, co se děje v zahraničí a v naší ekonomice.

Tomáš Prouza: Vzhledem k tomu, že česká ekonomika roste rychleji než činí evropský průměr, dochází k reálnému přibližování naší ekonomiky k evropským. Proto by nemělo po přijetí eura dojít k žádnému zásadnímu šoku. Větším rizikem je spíše kvalitní zvládnutí přípravy a jistota, že všichni budou proces příprav podporovat tak, aby nedošlo ke zbytečným zdržením.

Viktor Kotlán: Hlavní riziko předčasného přijetí spočívá v tom, že předčasně ztratíme jediné fungující kormidlo české ekonomiky. To druhé kormidlo, jimž je fiskální politika, je při boji s ekonomickými výkyvy zcela impotentní, protože jeho výdaje souvisí s cyklem jen minimálně. Zároveň jiné adaptační mechanismy (mobilní trh práce, pružné ceny) fungují omezeně.

* Pokud bychom euro jako měnu přijali například až v roce 2015, třeba proto, že bychom nesplňovali Maastrichtská kritéria, dopadlo by to nějak negativně na českou ekonomiku? Tedy jinými slovy: existují rizika pro opožděné přijetí eura?

Miroslav Singer: Nesplnění Maastrichtských kritérií a nezavedení eura jsou dvě různé věci. Dlouhodobé neplnění těchto kriterií představuje de facto deviaci od dlouhodobě rozumné makroekonomické politiky především v oblasti státního rozpočtu a jako takové se projeví obavami investorů a vyšší prémií za riziko například v podobě vyšších úroků, potenciálně i destabilizací makroekonomické situace v zemi. Pozdější zavedení eura se projeví na tom, že podniky i jednotlivci déle, než je nutné, ponesou transakční náklady plynoucí ze samostatné měny a rizika vývoje kurzu. Celkový objem těchto nákladů odhaduji, kromě jiného na základě údajů o příjmech bankovní sféry a o turistice z měnových operací, na úrovni hluboko pod jedním procentem hrubého domácího produktu.

Tomáš Prouza: Opožděné přijetí eura by především ohrozilo pověst České republiky, stejně jako neustálé odkládání přijetí eura kazí pověst některým jiným zemím. Pokud by bylo důvodem odkladu nesplnění Maastrichtských kritérií, respektive neschopnost snížit schodek veřejných financí pod tři procenta HDP, mělo by nesplnění konvergenčního programu závažné důsledky od potenciálního rozkolísání kurzu koruny až po přísné sankce ze strany Evropské komise. Bylo by také velmi nešťastné, kdyby Česko přijímalo euro jako poslední ve střední Evropě, několik let po svých sousedech. Vyslali bychom tím investorům a podnikatelům signál, že v tuzemsku není něco v pořádku a že mají své investice směřovat do jiných zemí regionu.

Viktor Kotlán: Jedině v případě, že by další velké země regionu přijaly euro výrazně dříve. To ale nelze čekat (Polsko tipuji 2012 a Maďarsko 2013). I tak by záleželo na důvodech našeho odložení. Pokud by to bylo díky realizaci prospěšných reforem, tak bude dopad spíše pozitivní. Pokud by to bylo díky tomu, že neděláme nic a tudíž nemůžeme vstoupit, tak to by byl jiný problém.

EUROMĚNA V EVROPĚ

Jednotnou měnu zavedlo dvanáct členských států Evropské unie: Belgie, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko.

Česká republika, Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království a Švédsko jsou sice členy Unie, ale jednotnou měnu dosud nezavedly.

Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta a Slovinsko jsou členy Mechanismu směnných kurzů ERM-II. To znamená, že dánská koruna, estonská koruna, kyperská libra, litevský litas, lotyšský lat, maltská lira a slovinský tolar jsou navázány na euro.

Velká Británie, Švédsko, Dánsko patří mezi země s nízkou podporou jednotné měny.

Mezi země, které hodlají zavést euro co nejrychleji, to je zhruba v letech 2007 až 2008, patří Litva, Estonsko, Slovinsko, Lotyško, Kypr. Těmi, které hodlají zavést euro rovněž co nejrychleji, ale mají zatím problémy s plněním limitu schodku veřejných financí, jsou Slovenská republika a Malta.

Mezi země, které svůj vstup do eurozóny budou časovat v závislosti na stavu fiskální konsolidace a jejich dosavadní strategie v této oblasti není příliš ambiciózní, patří Česká republika, Maďarsko a Polsko.