Miroslav Kalousek by rád ušetřil na platbách za státní pojištěnce šest miliard
Kdyby to bylo tak, jak se spekuluje, ocitl by se ministr zdravotnictví Tomáš Julínek v nezáviděníhodné situaci. On to byl, kdo loni inicioval zvýšení základu pro výpočet zdravotního pojistného za takzvané státní pojištěnce na 25 procent průměrné mzdy, ačkoli tehdejší ministr zdravotnictví David Rath by se býval spokojil se čtyřiadvaceti. Spekulace zní, že ministr financí Miroslav Kalousek by nyní byl ochoten „pustit“ ministerstvu zdravotnictví dlouho požadovanou kompetenci stanovovat maximální ceny léčiv výměnou za to, že Tomáš Julínek přistoupí na opětovné snížení plateb za státní pojištěnce. Tedy za nezaopatřené děti, důchodce, ženy na mateřské, lidi pobírající peněžitou pomoc v mateřství, vězně, sociálně potřebné, kteří mimochodem tvoří 57 procent všech pojištěnců a spotřebovávají největší díl zdravotní péče.
Nic takového.
Náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr ale tvrdí, že taková výměna se nikdy nepřipravovala. O převodu kompetencí stanovovat maximální ceny léčiv bylo podle něj rozhodnuto už v září 2006. A Miroslav Kalousek říká: „Je to absolutní nesmysl. Stejně jako číslo dvanáct miliard, které by se tím údajně měly ušetřit, což se objevilo v nějakých novinách.“ To nicméně neznamená, že by varianta snížení plateb státu za „jeho“ pojištěnce nebyla při úvahách o reformních krocích ve fiskální oblasti ve hře. Jen je tato otázka dle ministra financí poněkud složitější a má řadu souvislostí.
„Samozřejmě že platba za státní pojištěnce je mimořádně velký mandatorní výdaj. Například letos to bude asi 48 miliard korun,“ říká Miroslav Kalousek, „a mají-li se snížit mandatorní výdaje, které tvoří téměř 55 procent státního rozpočtu, je logická snaha ušetřit něco i tady. Bude-li ovšem splněna další logická podmínka, že efektivní reforma zdravotnictví přinese úspory, které by umožnily vyrovnat výpadek příjmů způsobený snížením plateb za státní pojištěnce. Jinak to možné nebude.“
Loňská změna.
Odvody za státní pojištěnce jsou nyní konstruovány tak, že představují 13,5 z 25 procent průměrné mzdy. Ještě před dvěma lety byla platba stanovena fixní částkou. David Rath potom prosadil, aby se odvozovala od průměrné mzdy a automaticky valorizovala. Kvůli tomu, že statistická data se opožďují za sledovaným kalendářním obdobím, je za výchozí stav brána úroveň průměrné mzdy dva roky dozadu. To znamená, že dnes je bází rok 2005. Loni platby za státní pojištěnce stouply ve třech etapách, nejdříve na 513, potom na 560 a dále na 636 korun na osobu měsíčně. Od letošního ledna je to 680 korun. Protože se však průměrná mzda každoročně valorizuje, roste pochopitelně i výše pojistného. Příští rok by zvýšení částky, která se celkově odvede za všechny státní pojištěnce, mělo podle výpočtů ministerstva financí činit asi tři miliardy korun.
Tři body dolů.
„Jako ministr financí bych byl šťastný, kdyby se výchozí hranice vrátila na 22 procent průměrné mzdy, jak to bylo před dvěma lety. Nebo kdyby se alespoň platby automaticky nezvyšovaly s růstem průměrné mzdy,“ říká Miroslav Kalousek a znovu zdůrazňuje, že to vyžaduje odpovídající úspory ve zdravotnickém systému. Snížení základu pro výpočet pojistného o jeden procentní bod by na základě stavu v letošním roce znamenalo snížení rozpočtové zátěže o dvě miliardy korun. Pokles o tři body - z 25 na 22 procent průměrné mzdy - by tedy přinesl úsporu šesti miliard korun. Lépe řečeno o něco více, protože kdyby se snižovalo, pak pravděpodobně až od příštího roku.
Obecná rovina.
Ministerstvo financí pracuje se dvěma variantami úspor na platbách za státní pojištěnce. Buď zmíněné snížení základu o několik procentních bodů, nebo alespoň stanovení pojistného za státní pojištěnce fixní částkou, která by se nevalorizovala automaticky dle vývoje průměrné mzdy, ale „ad hoc“ rozhodnutím vlády. Marek Šnajdr říká, že ministři financí a zdravotnictví o této problematice diskutovali zatím jen obecně, v rámci jednání, která ministr financí vede s resorty, jež mají ve své agendě mandatorní výdaje.
Svižné tempo.
Miroslav Kalousek tvrdí, že je připraven jednat o každém řešení. A to nejen se svým partnerem na ministerstvu zdravotnictví, ale i se zástupci zdravotníků, pojišťoven a pacientů. A do třetice podotýká: „Odvody zdravotního pojistného za státní pojištěnce nejsou sociální dávka, u níž každé snížení znamená reálné úspory. Kdyby se prostředky ušetřené na odvodech nepodařilo uspořit jinde v systému zdravotnictví, snížilo by se sice napětí ve státním rozpočtu, ale zase by se prohloubil deficit ve veřejném zdravotním pojištění.“
Má-li vláda poslat v září do sněmovny návrh státního rozpočtu na rok 2008 se schodkem maximálně tři procenta hrubého domácího produktu, musí být podle Miroslava Kalouska nejpozději v červnu předložen zákonodárcům reformní balík obsahující daňové změny a s tím související omezení mandatorních výdajů včetně případného snížení odvodů za státní pojištěnce. Na otázku, je-li opravdu přesvědčen o tom, že v resortu zdravotnictví jsou možnosti ušetřit uvažovanou částku, přestože žádná kvantifikace dopadů reformních plánů ministerstva zdravotnictví dosud není k dispozici, ministr financí říká: „Musím doufat. Nic jiného mi nezbývá.“
Dále vpřed, žádá Milan Kubek
Za čtrnáct let od vzniku veřejného zdravotního pojištění (1993 až 2006) zaplatil stát podle údajů České lékařské komory (ČLK) za jednoho státního pojištěnce celkem 61 765 korun. „Nicotnost této částky,“ říká prezident ČLK Milan Kubek, „nejlépe vynikne v porovnání s náklady na některé zdravotní výkony a léčbu některých diagnóz.“ Například zápal plic prý přijde na 18 až 31 tisíc korun, operace slepého střeva na 18 až 37 tisíc, implantace kardiostimulátoru 152 až 177 tisíc, bypass na srdci na 224 až 295 tisíc korun.
Celkové výdaje na zdravotnictví v roce 2005 činily 213 miliard korun, tedy 7,2 procenta HDP, zatímco v Rakousku to je 9,1 a v Německu 10,9 procenta. Nižší podíl výdajů v Polsku (6,1 procenta HDP) nebo na Slovensku (5,7 procenta) Milan Kubek vysvětluje „mnohem nižší úrovní zdravotnictví než v ČR“. Čerpáme z otevřeného dopisu, který prezident ČLK zaslal Miroslavu Kalouskovi a v němž ho varuje „před nedozírnými důsledky“ neuváženého snížení plateb pojistného za státní pojištěnce. Je třeba říci, že dopis vznikl na základě dementované informace, že by se tímto způsobem mělo ušetřit dvanáct miliard korun. Milan Kubek ale obecně považuje snižování plateb za státní pojištěnce za „nesmysl“, protože české zdravotnictví je dle něj „chronicky podfinancované“.
Šéfové dalších zdravotnických komor reagovali méně ostře, ale ani oni nad případnou redukcí plateb nejásají. Prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba si myslí, že je třeba nejdříve - například po půl roce platnosti - vyhodnotit dopad změn, které chce ve zdravotnictví provést nové vedení ministerstva, a teprve potom rozhodovat o případném snížení veřejných prostředků vkládaných do systému. Anebo zvážit možnost zavedení jiných forem úhrady nákladů. Například tu, že pojistné na děti by platili sami rodiče. Náhlé snížení prostředků vkládaných do zdravotnictví Lubomír Chudoba považuje za nebezpečné.
Prezident České stomatologické komory Jiří Pekárek v písemné odpovědi na otázku týdeníku EURO, jaký je jeho názor na záměr snížit platby za státní pojištěnce, uvedl: „Realizací tohoto záměru se výrazně sníží prostředky v rámci veřejného zdravotního pojištění, což musí být následováno dalším krokem, například redukcí péče z něj hrazené. V případě zubní péče jsme připraveni navrhnout změny, jako jsou vyřazení výplní a další výkony, vedoucí k úspoře asi jedné miliardy korun.“
Tříletý výhled „Pasivní scénář“ růstu objemu pojistného za státní pojištěnce v letech 2007 až 2009 v miliardách korun při zachování současného způsobu konstrukce odvodů
- 2007 - 48,0
- 2008 - 50,7
- 2009 - 53,8
Pramen: Ministerstvo financí ČR
