Úspěch zaručit nemůžeme, kvalitu služeb však ano, říká Willem Zandbergen
Čeští žadatelé o granty mají podobné problémy jako uchazeči jinde v Evropě. Grantový systém Evropské unie je tak složitý, že se v něm prakticky nikdo sám nevyzná. „Grantů je asi třicet tisíc. Když máte celý den čas, můžete si je všechny najít na internetu. Abyste sami vyhledali ty, které přesně odpovídají vašemu projektu, to je skoro nemožné,“ říká Willem Zandbergen. Vystudovaný ekonom a právník stojí v čele nizozemské společnosti PNO Consultants, která se zabývá grantovým poradenstvím pro firmy, univerzity a územní celky. S evropskými granty má více než dvacetileté zkušenost. Do Prahy tento milovník golfu a lyžování zavítal v rámci pravidelných „kontrolních“ návštěv všech zemí, kde jeho společnost působí.
Nejdřív silnice, pak výzkum
Zandbergen tvrdí, že se EU za posledních deset až patnáct let výrazně proměnila. Jednak se významně zvýšil počet jejích členů, s čímž souvisí nárůst byrokracie spojené se žádostmi o granty. Druhým aspektem je zostřená konkurence mezi Evropou jako celkem a USA, popřípadě Evropou a asijskými velmocemi. Důsledkem je podle Zandbergena více peněz, které Brusel v zájmu udržení konkurenceschopnosti poskytuje na nejrůznější projekty. Stále také existuje rozdíl mezi „starými“ a „novými“ členy unie. Zatímco prvně jmenované země se více orientují na čerpání peněz v rámci výzkumu a vývoje, u druhé skupiny států ve střední a východní Evropě jde více o takzvané strukturální fondy. „Chápu to, před dvaceti nebo třiceti lety na tom byla západní Evropa úplně stejně. Nové země nezaostávají, musejí se ale nejprve dostat na určitou úroveň,“ říká Zandbergen, který se domnívá, že z globálního pohledu je existence EU nutná. Vysvětluje také, že firmy byly ve sjednocování Evropy rychlejší než politici. „Měli jsme klienty, kteří se do střední Evropy stěhovali dávno před tím, než země v tomto regionu do EU vstoupily. Unie reagovala později než firmy,“ říká.
Překážky v grantovém dostihu
Zandbergen spíše nesouhlasí s názorem, že čerpání peněz v rámci evropských grantů je pomalá a složitá záležitost. „Nemyslím si, že vše trvá tak dlouho. Podívejte, jde o veřejné peníze. Proto se musí velmi pečlivě kontrolovat, kam půjdou,“ říká. Přesvědčení o šnečím tempu čerpání je podle něj založeno na domněnce, že rychlost je v celém procesu nejdůležitější. „Tak to ale není. Pečlivost je ještě důležitější,“ myslí si. Pro Českou republiku a další země je paradoxně k dispozici víc peněz, než kolik jsou státy schopny vyčerpat (EURO 48/2009). Překážek, které českým žadatelům brání plně peníze získat, je Willem Zandbergen schopen vyjmenovat celou řadu. Jde jednak o často nedostatečnou znalost toho, které granty jsou k dispozici a pro které projekty by je firmy, vysoké školy nebo obce mohly použít. Další věcí je kvalitně zpracovaná přihláška. „Lidé si myslí, že přihláškou to končí. Naopak – začíná. Musíte dotyčný projekt zahájit, věnovat se administrativě a udělat řadu kroků, abyste peníze skutečně dostali na účet,“ konstatuje. Za případné vracení finančních prostředků kvůli nesplnění grantových podmínek nemohou podle Zandbergena vlády, ale právě nesprávný postup žadatelů. „Do Česka míří spousta peněz. Bylo by ale mrhání, kdyby se musely vracet nebo se vůbec nespotřebovaly. Obecně se ale podle mě používají dobře,“ myslí si.
Expanze počká
Neprůhledná spleť unijních grantů nahrává právě společnostem, jako je PNO. Ta je největší firmou svého druhu v Evropě a v současné době zaměstnává zhruba pět stovek lidí, z toho polovinu v Nizozemsku. Loni a předloni k sobě PNO přibrala významné akvizice, mezi nimi třeba grantové oddělení nizozemské pobočky Ernst&Young nebo španělskou společnost Econet. Největší část příjmů generuje PNO její nizozemská domovská kancelář. „Hodně jsme činní v Polsku a ve Španělsku. Ziskový byznys je i v Česku, Itálii, Maďarsku nebo Německu,“ vypočítává. Jeho společnost působí ve třinácti státech EU a podle Zandbergena se tento počet v příštích dvou až třech letech nezvýší. „Chceme posílit týmy v zemích, kde už jsme, a zintenzivnit spolupráci na projektech v jiných státech, kde přímo zastoupení nemáme,“ dodává. Mezi tyto země patří i Turecko a USA. V letošním roce čeká PNO příjmy ve výši 40 milionů eur. Zisk by se měl pohybovat mezi pěti a šesti miliony eur. Česká pobočka by podle jejího ředitele Roberta Šedivce mohla dosáhnout obratu 30 milionů korun a zisku kolem sedmi milionů korun. Finanční krize měla na PNO protichůdné dopady, které se prý v součtu ukázaly jako nepříliš velké. „Za prvé byli krizí zasaženi naši klienti, takže některé projekty třeba o půl roku odložili. Někteří také zkrachovali, ale těch bylo velmi málo. Na druhé straně bylo pozitivní, že vlády třeba v Německu nebo ve Francii v rámci posilování ekonomik zpřístupnily víc grantů než dříve. To na nás mělo obrovský vliv,“ vysvětluje Zandbergen. Do třetice začaly granty do určité míry suplovat půjčky, které byly v krizi banky méně ochotné poskytovat. „Klienti se proto na nás častěji obrací, popřípadě kombinují půjčku a grant,“ dodává Zandbergen. Nezastírá ale, že například ve Velké Británii nebo Španělsku měla firma kvůli zhoršenému ekonomickému klimatu potíže. „Tam jsme proto naši přítomnost trochu zeštíhlili. Ale pořád tam jsme přítomní, fungujeme a jsme ziskoví,“ dodává.
Box:
Willem Zandbergen vystudoval filozofii a ekonomii na Erasmus University v Rotterdamu a právo na nizozemské Open University. Od roku 2002 je výkonným ředitelem společnosti PNO Group. Ta se zaměřuje na poradenství firmám, popřípadě obcím, které žádají o granty z evropských fondů. PNO Consultants zaměstnává 500 lidí a přímo působí ve třinácti zemích unie. Na partnerské bázi je ale přítomná i v USA či Turecku. Loni získala pro své klienty granty v objemu zhruba patnácti miliard korun. V České republice má firma čtyřicet pracovníků, dvacet kmenových a dvacet externích, a podílí se například na projektu Czech POINT.
