Vláda se definitivně rozhodla pro Falkon Capital
Podstatná část jistiny ruského dluhu – dvě a půl miliardy dolarů – bude prodána firmě Falkon Capital, akciové společnosti se švýcarským kapitálem sídlící v České republice. Týdeník EURO získal informace, že česká vláda tak s konečnou platností rozhodla 20. června. Hlavním mužem Falkonu Capital je zřejmě ve Švýcarsku podnikající Gruzínec Paata Mamaladze, jeho výkonným šéfem Jozef Čimbora, na počátku devadesátých let generální ředitel Slovnaftu Bratislava (EURO 19/2001 a 25/2001). Nabídka Falkonu spočívá v odkoupení ruského dluhu za zhruba třiadvacet procent nominální hodnoty, což podle současného kursu znamená si 23 miliard korun. Tři čtvrtiny této částky by měly být zaplaceny v průběhu několika měsíců od podpisu dohody (hovoří se o stu dnech, ale tuto informaci se nepodařilo ověřit, protože záležitost podléhá režimu utajení), zbytek do čtyř let po podepsání kontraktu. Rychlost získání peněz do nahnutého státního rozpočtu byla patrně klíčovým faktorem při rozhodování kabinetu. Nikoliv však faktorem jediným. Pouze Falkon Capital ze všech uchazečů splnil podmínky české strany, zaplatil požadovanou kauci tři miliony dolarů a především disponoval souhlasem ruské strany k transakci. Falkon by získal své peníze inkasem plateb za elektřinu exportovanou ruskou energetickou společností Jednotný energetický systém (JES) do třetích zemí. JES by tyto dodávky započetl proti dluhu, který má na odvodech do ruského státního rozpoč–tu (EURO 14/2001). Hovoří se ještě o účasti Gazpromu, protože nedoplatky JES, vedeného bývalým ruským vicepremiérem Anatolijem Čubajsem, nejsou tak velké. Podstatné je, že v tomto aranžmá ruská vláda České republice nic neplatí, pouze zajišťuje export zboží. Jinak by se totiž vystavovala sankcím za nedodržení závazků vůči Pařížskému klubu věřitelských zemí. Česká republika se sice jeho členem zatím nestala – právě s ohledem na možnost jiných forem vyrovnání – ale stejně nesmí mít žádné výhody. Do konce roku. Uzavření této poměrně komplikované transakce by se mělo opírat o tři smlouvy: Falkonu s ministerstvem financí Ruské federace, Falkonu s Ministerstvem financí České republiky a o mezivládní dohodu mezi Českem a Ruskem. Smlouvu s ruským ministerstvem financí má už Falkon v kapse. Nyní by měly následovat další dvě. Jestliže Miloš Zeman po petrohradském jednání s ruským premiérem Michailem Kasjanovem (13. června) několikrát uvedl, že vypořádání ruského dluhu by mělo být hotovo zhruba do měsíce, měl patrně na mysli smlouvu mezi českým ministerstvem financí a Falkonem Capital. Měla by být, pokud si ruská strana na poslední chvíli něco nerozmyslí, podepsána v červenci. Poté by následovala mezivládní smlouva, která by celou operaci spustila. Pokud má být vše hotovo v plánovaných termínech, tedy do konce letošního roku, musí být mezivládní smlouva podepsána dříve než při připravované říjnové Kasjanovově návštěvě v Praze, protože kontrakt představuje celý balík na sebe vázaných smluv s pojistnými záklopkami pro případ, že něco selže. Teprve, až přitečou peníze a všichni zúčastnění si navzájem potvrdí, že vše bylo splněno, bude možné hovořit o vypořádání dluhu. Do té doby ještě není nic jistého. To také vysvětluje, proč vláda váhá s mediální prezentací tohoto kroku, který je pro ni nepochybným úspěchem. Letos, nebo nikdy. Čimbora tvrdí, že pokud se nepodaří podepsat dohodu s Ruskem letos, nepovede se to nikdy. Tím nepochybně hájí zájmy firmy, která má po pěti letech intenzivní práce na dosah kontrakt velmi lukrativní, i když současně i značně rizikový. Pravda ale je, že ruský státní rozpočet s tímto řešením počítá letos, napřesrok už bude všechno jinak. Existují však i další nevyslovené důvody. Ruský premiér Kasjanov je s dluhovou problematikou výjimečně dobře obeznámen. Od roku 1990 se ve vládních úřadech zabýval mezinárodními hospodářskými vztahy a v letech 1993 až 1995 byl šéfem sekce zahraničních úvěrů a zahraničního dluhu na ruském ministerstvu financí. To bylo v době, kdy byla podepsána česko–ruská dohoda o vypořádání státních pohledávek (1994). Poté se Kasjanov stal náměstkem ministra a nakonec i ministrem financí. To bylo zase v čase, kdy Falkon začal připravovat svůj velký obchod. K loňskému Kasjanovovu vzestupu do premiérského křesla přispělo to, že se dokázal dohodnout s Londýnským věřitelským klubem na odpisu části ruského dluhu a prodloužení jeho splatnosti. Agentura ČTK v Kasjanově životopise s odvoláním na ruské zdroje uvádí, že se mu říká „Míša dvě procenta . Jeho bývalý spolupracovník na ministerstvu financí totiž údajně uvedl, že Kasjanov měl brát dvouprocentní provizi z každé operace, na níž pracoval. To jsou ovšem těžko dokazatelné věci. Evidentní však je, že Moskvan Kasjanov nepatří do Putinova petrohradského klanu. O jeho odchodu z premiérského postu se v Rusku spekulovalo už několikrát a nedávné dosazení Putinova někdejšího spolupracovníka Alexeje Millera do klíčové pozice šéfa Gazpromu znovu dalo na vědomí, že Putin chce mít kolem sebe lidi, které si sám vybral. S novým premiérem by ale vše začalo znovu. Pro českou vládu by to znamenalo oželet ve státním rozpočtu nezanedbatelnou sumu a místo cenných bodů za deblokaci zamrzlé pohledávky inkasovat blamáž. Maximum možného. Expert přední české banky, který se mezinárodními pohledávkami dlouhodobě zabývá a jenž si nepřál být jmenován, nepovažuje vzhledem k současným silným platebním schopnostem Ruska (například třicet miliard dolarů devizových rezerv) nabídky blízké dvaceti procentům nominální hodnoty dluhu za adekvátní, a tudíž pro český stát výhodné. „Teprve v okamžiku, kdyby Rusko přestalo splácet Pařížskému klubu, pod který česká pohledávka patří, lze takové nabídky považovat za reálnou alternativu. Zatím však Rusko prokazuje jak schopnost, tak vůli splácet své dluhy. Pravdou je, že ve hře stále zůstává restrukturalizace pohledávek Pařížského klubu za Ruskem. Nicméně osobně nevěřím, že by se v blízké budoucnosti Moskvě podařilo prosadit dobrovolný odpis dluhu ze strany západních vlád včetně České republiky. Všichni totiž dobře vědí, že Rusko devizy díky ropě a plynu má, tvrdí. Naproti tomu hlavní analytik Komerční banky Kamil Janáček soudí, že třiadvacet procent za dvě a půl miliardy a v tak krátkém termínu by byl „velmi dobrý výkon . „Ruské závazky jsou velmi rizikové a s počtem let riziko stoupá. Každý výnos nad dvacet procent je dobrý, takhle to berou na celém světě, dodal. Hlavní český vyjednávač o ruském dluhu, náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, hájí zvolenou variantu takto: „Při pětiprocentním úroku je čistá současná hodnota dvacetiletého dluhu někde kolem třiceti procent. Od toho je třeba odečíst prémii za riziko, a ta je v případě Ruska za dvacet let vysoká, a marži překupníka. Dostanete se tam, kde jsme. Proto jsem vždy uváděl, že pro mě se poctivá cena pohybuje kolem pětadvaceti procent. Řekl bych, že jsme se dolicitovali asi k maximu možného, protože marže překupníka obsahuje asi nějaké povinné odvody na ruské straně. Nevím kde, ale už to prostě nešlo víc tlačit. Rozhodně však nejde o cenu nemravnou. Nejsme mimo mísu. Jsme, řekl bych, na okraji té mísy. Já bych byl radši uprostřed, ale jednání pak už k ničemu nevedlo, to už byly jenom střety. „Naše původní představa byla níž, současné cena je pro nás mezní hranice, nad kterou nelze jít, říká Čimbora. Karanténa. Ministerstvo financí původně dávalo přednost převedení dluhu do mezinárodně obchodovatelných bondů. To nabízela firma Lazzard Fr`eres, s níž se jednalo od loňského dubna, kdy Zelinka nastoupil do úřadu. „Pořád to bylo dobré, až někdy v listopadu ale Lazzardi přišli s tím, že Rusové už nechtějí udělat to, co udělali pro Londýnský klub. Tam převedli dluh do bondů s disážijem 37,5 procenta, to znamená za 62,5 procenta nominálu. V našem případě měla činit srážka padesát procent. Ruské dvacetileté bondy dnes stojí kolem čtyřiceti procent a čtyřicet procent z padesáti dělá dvacet procent nominální hodnoty. Minus transakční náklady, minus uplynulý čas. V případě Lazzard Fr`eres to tedy bylo o trošičku míň a o trošičku později, takže Falkon komparativně vede. Samozřejmě že to nese s sebou určitá rizika. Proto jsme to udělali tak, aby to bylo v jednotlivých fázích zvratné. Nikdy nic nelze zaručit stoprocentně, ale už se to prověřovalo ze všech stran, takže kdyby tam byl nějaký obzvláště velký problém, už na něj někdo musel přijít. Nebyl jsem přítelem nějakého „blitz řešení, že bychom si jeden den plácli a druhý den by to šlo do vlády. To chce prostě karanténní lhůtu. Ta má ratio v tom, že plynutí času je velmi erozivní, takže kdyby tam byl nějaký švindl, něco přemáznutého, tak se to sloupe. A když ustáli rok mediální kampaně a prověrky ze všech možných míst, tak si říkám, že už jsme to riziko snížili, rekapituluje Zelinka. Nejdříve úroky. Ruský dluh vůči Československu vznikl ve dvou vlnách. První tvoří dva nesplacené úvěry k obchodním smlouvám se Sovětským svazem z osmdesátých let. Druhý úvěr byl poskytnut krátce před listopadem 1989 a tehdejší předseda vlády Ladislav Adamec se pozdějším výtkám, že nechal peníze v SSSR krátce před pádem režimu, bránil slovy: „Kdybych to byl býval věděl přímo, že bude v listopadu revoluce, tak bych to nedělal. Druhá etapa už připadá na začátek devadesátých let. Ruské podniky tehdy zaplatily za dodávky českého zboží ruské Vněšekonombank, ale ta už platby do Československa v konvertibilní měně neuskutečnila, protože mezitím padl rubl a cena dodávek se zněkolikanásobila. Tyto podnikové pohledávky později na sebe převzal náš stát, a tak se staly se součástí celkové státní pohledávky vůči Ruské federaci. K roku 1993 byly rozděleny mezi Českou a Slovenskou republiku v poměru dvě ku jedné, takže česká jistina dluhu činí 3,1 miliardy dolarů a zatím nebyla splácena. Na základě česko–ruské dohody z roku 1994 mají být až do roku 2002 spláceny úroky. Teprve poté by začala úhrada jistiny a trvala by do roku 2020. Úroky Rusko splácelo nejdříve v hotovosti, od roku 1998 zbožím. Ani v jednom roce však nebylo zaplaceno vše. Ke konci roku 2000 činily nesplacené úroky přes 470 milionů dolarů. Zázrak. Celkové státní pohledávky vůči Rusku (jistina plus úroky) představují dnes téměř 3,6 miliardy dolarů, podle současného kursu asi 140 miliard korun. Malý zázrak je, že se veškerou dlužnou částku, která byla kromě clearingových dolarů z počátku devadesátých let v tak–zvaných převoditelných rublech, podařilo v roce 1994 převést na americké dolary v poměru jedna ku jedné. „Rusové nám to do dneška nemohou zapomenout a při každém jednání o úhradě dluhu nám připomínají, že třeba vůči bývalé NDR jsme svůj dluh uhradili za polovic. „Já nevím, proč jsme byli tak úspěšní, ale jak je vidět, neplatí, že všichni čeští úředníci jsou neschopní, říká Zelinka. V polovině devadesátých let se povedl ještě další husarský kousek. Podařilo se dohodnout, že francouzské banky v ruských rukou nám předají směnky společnosti Tourinvest, které patří pražský hotel Hilton. Tím se smazal kus státního dluhu a dlužníkem vůči České republice se stal Tourinvest, který splácel až do letošního roku, kdy jeho směnky odkoupili Nizozemci. Jinak se ovšem výraznějšího posunu v řešení ruské zadluženosti dosáhlo až v poslední době – dílem díky aktivitě českého ministerstva financí, dílem díky zlepšené finanční pozici Ruska v důsledku růstu cen ropy a zemního plynu. Bez lodí. V případě úspěchu transakce s Falkonem by z ruského dluhu zbyla ještě asi miliarda dolarů, která by byla ostrouhávána stejně jako dosud prostřednictvím dodávek zboží. Ty se v minulosti týkaly řady komodit, přičemž hlavními zbožovými deblokátory jsou Inekon Praha (minerální hnojiva – podle Zelinky premiant mezi českými deblokátory, který odvádí nejvíce do státního rozpočtu), Alta Brno (jaderné palivo do Dukovan) a opět Falkon, který řadu let „cvičně deblokuje prostřednictvím elektřiny. Tyto dodávky by měly být hlavní formou zbožového splácení dluhu i tento rok. Z administrativních důvodů mezi nimi nebude vojenská technika, jejímž prostřednictvím se hojně splácelo v minulosti. Počítá se s ní však pro příští rok a v dalších letech. Naopak není na obzoru dodávka ruských lodí pro českou námořní flotilu za dvě stě milionů dolarů, o níž se v českém tisku nedávno psalo jako o hotové věci. „To je tak, když novináři opisují jeden od druhého, říká Zelinka. Dodává, že tento návrh se v česko–ruských jednáních objevuje řadu let, ale Rusové s ním nikdy nesouhlasili. Jeho princip přitom nespočívá v platbě prostřednictvím lodí, ale ve vytvoření flotily například pod panamskou vlajkou (plout pod českou vlajkou by byla podnikatelská sebevražda) a česká strana by inkasovala peníze z pronájmu lodí. Ohrožený fond. Jak vyplývá z tabulky, zbožové deblokace představují ročně relativně malé částky. Podstatněji – navíc s významným proexportním efektem – by mělo ke snížení dluhu přispět vytvoření garančního fondu na podporu českého vývozu ve výši tří set milionů dolarů. Podpis dohody o garančním fondu se plánoval na podzimní pražské setkání obou premiérů a Zeman to také po petrohradském jednání oznámil. Ovšem týdeník EURO získal informace, které Zelinka potvrdil, že dohoda o garančním fondu ještě hotova není. Zeman měl v Petrohradě naléhat na Kasjanova, aby ruská strana přehodnotila své dosavadní stanovisko. Kasjanovova reakce údajně byla: „Určitě se dohodneme. Češi mají představu, že by v aktivech nějaké banky vznikl vnitroorganizačně oddělený fond, do nějž by ruská vláda vložila buď hotové peníze, nebo spíše státní garanci. Fond by umožnil české Exportní garanční a pojišťovací společnosti zvýšit limity na vývoz českého zboží do Ruska. Zelinka říká, že typickým modelem, který by bylo možné prohánět přes garanční fond, by byly repase strojů, náhradní díly, údržba. To jsou jednak krátkodobé dodávky, které umožňují, aby se objem fondu za rok několikrát otočil, a tak by se projevil jeho multiplikační efekt, jednak neohrožují ruské výrobce. Takovým způsobem by například mohly být modernizovány české obráběcí stroje, kterých je v Rusku přibližně milion, a jejich majitelé mají dvě možnosti. První znamená tyto stroje vyhodit a draze koupit nové, předělat logistiku v továrnách, přeškolit lidi a vyrobit nové přípravky. Druhou možností je objednat si v Česku lacinější modernizaci, stroj by zůstal kde je, „oplácal by se elektronikou, repasovaly by se některé součástky a odpadly by další doplňkové náklady. Poslední ruský návrh však hovoří o tom, že by ruská vláda poskytla nikoli globální garanci, nebo hotovost, ale jednotlivé dílčí garance, a to nikoliv na zboží, nýbrž na jednotlivé české investice na ruském území. To se s českým návrhem vůbec nepotkává. O garančním fondu by se mělo znovu jednat až po dotažení falkonovského projektu. Není tedy jisté, že jeho zřízení bude dohodnuto ještě letos.
