Za současné ekonomické situace by se české firmy měly zaměřit na produktivitu práce
Slýchávali jsme chlácholení části politiků, že nám nic nehrozí, protože naše ekonomika je „úžasná“, banky stabilní a tak dále. A také zdrženlivé odhady finančních analytiků, že světové problémy ovlivní českou ekonomiku prostřednictvím poklesu poptávky. Bylo však možné zaslechnout i skeptické hlasy. Společné však téměř všichni mají to, že situaci přijímají jako fakt - aniž by hledali cestu ke změně. Trochu to připomíná cimrmanovské „můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak asi všechno“. Přitom máme na víc než jen trpně přihlížet.
Řešení
Růst HDP České republiky brzdí spíše pokles exportní schopnosti firem než otřesy finančního světa. Již před nástupem finanční krize byla na českých exportérech znát únava. Rychlé posilování měny a tlaky na růst mezd posunují jejich produkci do oblasti neschopnosti konkurence. Přitom právě export mohl z velké části za naše úspěchy. Přidáme-li k tomu snížení zahraniční poptávky kvůli finančním otřesům, čeká nás výrazný pokles vývozu, což se přenese do celé ekonomiky. Co s tím?
Exportéři volají po zásazích vlády, centrální banky a tak dále. Chtějí, aby „něco udělaly s kurzem“. Vždy lze něco udělat – zvládnout krátkodobá kolísání, odradit spekulativní kapitál a také dobrá intervence politiků může na chvíli změnit vývoj. Z dlouhodobého hlediska však jsou všechny tyto nástroje bezzubé. Dokáží jen na chvíli poskytnout čas, během kterého musí každá firma problém vyřešit. Dlouhodobé posilování české koruny je paradoxně výsledkem ekonomické aktivity země – v minulosti dlouhodobě se zlepšující schopnosti vyrábět a exportovat, jejího skutečného přibližování se Západu. Je to přirozený regulační mechanismus.
Může se zdát nespravedlivé, je-li za tvrdou práci odměnou pokles růstu. Pokud však necháme věci beze změny, stane se. Řešení však existuje. Tentokrát je však neudělá nikdo za nás – ani vláda, ani centrální banka, ani Evropská unie. Záleží jen na vlastní iniciativě, jež se nazývá vyšší produktivita práce.
Ekonomická kvalita
Nastal čas zaměřit pozornost víc než dříve na produktivitu práce. Tu kvůli zjednodušení definujme jako roční přidanou hodnotu na jednoho zaměstnance. Spočítá se jako podíl roční přidané hodnoty celé firmy a počtu skutečných úvazků. Roční přidanou hodnotu celé firmy tvoří roční výnosy z podnikatelské činnosti minus nutné subdodávky a výrobní spotřeba. Pokud prodáváte zboží, roční přidaná hodnota se zhruba rovná hrubé marži. Pokud vyrábíte, pak to jsou výnosy za výrobky minus nutné externí náklady – materiál, subdodávky, energie. A lze pokračovat. Přidaná hodnota je, stručně řečeno, ekonomický prostor (rozdíl) mezi výnosy a nezbytnými náklady, o kterém svými činy denně rozhodujete, kam bude směřovat. Je na vás, jestli z něj zaplatíte vyšší mzdy zaměstnancům, budete umořovat lepší výrobní technologie, nakoupíte reklamu, ponecháte jej v zisku anebo rozdělíte na dividendách.
Pokud se na růst produktivity práce podíváte z jiného hlediska, je také možné říct, že jde o to vytvořit za stejný počet hodin práce (úvazky) více hodnot (roční přidaná hodnota), neboli vynaložit méně času na stejné množství hodnot. Produktivita práce vyjadřuje ekonomickou kvalitu firmy – jaký výkon dokáže získat z jednoho zaměstnance. Čím více, tím lépe. A tím větší šance vyrovnat se se změnami kurzů nebo cen energií a surovin, růstem mezd či konkurenční cenovou válkou.
Osvědčuje se vypočítat tento ukazatel nejprve za celou firmu kvůli srovnání s konkurencí. Údaje konkurentů lze snadno získat z dostupných uzávěrek v obchodním rejstříku. Pro každý obor platí jiné průměrné hodnoty. Obecně lze říct, že hodnoty pod polovinou průměrných osobních nákladů na jednoho zaměstnance vedou k zamyšlení nad zlepšením.
Neotálet se změnami
Naprosto klíčovou otázkou je rychlost změn, protože platí heslo Rychlý, nebo mrtvý. Nejdůležitější bude, jak rychle se firmy přizpůsobí situaci, jak jí dokážou předcházet a inovovat. Uvádí se, že posilování kurzu okolo pěti procent ročně nezpůsobuje žádné problémy. Rychlejší tempo už může přivodit potíže. Kurz koruny však posiloval až o dvacet procent ročně – naštěstí se však situace postupně zlepšuje. Proto není dobré otálet se změnami, které byly ještě včera považované za riskantní nebo nepohodlné. V příštím období by k nim už nemusela být příležitost. Kdo to pochopí a dokáže, přežije a bude silnější. Jde nejen o exportéry potýkající se dnes v první linii s neúprosnými ekonomickými pravidly, ale i o jejich dodavatele, kteří musejí upravit ceny natolik, aby je v současnosti podpořili. Zvýšení produktivity práce tedy otvírá cestu z dnešních neradostných úvah. Ač se možná někteří těšili na „zlaté časy“, vše se vrací do normálu. Jen tvrdá práce, každodenní přemýšlení o efektivitě procesů ve firmě – nejen ve výrobě, ale i v administrativě, reklamě a při prodeji – hledání nových cest, aplikace technologií, neustálý boj o čas a náklady, snižování jednotkových cen a určitá dávka skromnosti skutečně mohou přenést přes dnešní problémy. Podstatné je zaměřit pozornost na klíčový ukazatel – produktivitu práce. Jakmile jej začneme sledovat a přemýšlet o něm, bude se postupně zlepšovat.
Situace
Růst HDP České republiky brzdí spíše pokles exportní schopnosti firem než otřesy finančního světa.
Rychlé posilování měny a tlaky na růst mezd posunují produkci firem do oblasti nekonkurenceschopnosti.
Právě export však mohl z velké části za naše úspěchy.
Přidá-li se k tomu snížení zahraniční poptávky kvůli finančním otřesům, čeká nás výrazný pokles vývozu.
To se přenese do celé ekonomiky.
Trendy
Není dobré otálet se změnami, které byly ještě včera považovány za riskantní nebo nepohodlné.
V příštím období by k nim už nemusela být příležitost.
Kdo to pochopí a dokáže, přežije a bude silnější.
