Ryor letos slaví již třicáté narozeniny a patří k největším výrobcům kosmetiky u nás. Má zhruba 5% podíl na trhu s kosmetikou v ČR a své produkty vyváží do mnoha zemí světa. K pravé „byznys story“ patří ovšem překonávání překážek – a o ty ani v příběhu Ryoru není nouze.
Eva Štěpánková byla s malou dcerou sama a hledala řešení, jak obě zabezpečit. Současně již nechtěla své znalosti a nápady dávat k dispozici někomu jinému. V roce 1991 založila Ryor. Název zní světově, ve skutečnosti jde o RYbíz-Oranž, zkratku surovin z úplně první použité parfémové kompozice. Zpočátku se zaměřila na sortiment pro profesionály a vývoj i výrobu rozjela u sebe doma. Dcera Jana (na titulním snímku), která dnes ve firmě zastává post obchodní ředitelky, tak mezi kosmetikou doslova vyrůstala:
„První výroba byla v našem dvougeneračním rodinném domku na Strahově, kdy nahoře jsme bydlely s maminkou a dole byla výroba. Krásně to tam vonělo. Místo obýváku byla laboratoř, místo ložnice byla varna a místo garáže byl sklad. Pamatuji si, jak dům hned brzy ráno ožil a taky na jednoho ze zaměstnanců, který měl hlas jako zvon, takový strýc Pepin, co od ráda nahlas vyprávěl. Postupně firma rostla a tak přibývaly stoly i v našem bytě – v obýváku, v ložnici. Jen na dětský pokoj se nesmělo sáhnout. Taky jsem se snažila zapojit, takže jsem chtěla pořád něco míchat nebo aspoň papírovat. Hodně se mi líbil ten šrumec kolem,“ vzpomíná dnes Jana Štěpánková.
Ryor je totiž doslova firma rodinná. Eva i Jana Štěpánkovy jsou tvářemi společnosti, vystupují společně a mají k sobě i k podniku velmi blízko. „Ryor beru jako sourozence,“ říká Jana. „Zkrátka jsme byly tři – máma, já a firma. S mamkou si i dnes několikrát denně voláme, konzultujeme jak firemní, tak osobní věci. Máme mezi sebou myslím opravdu pěkný vztah, zřejmě je to i tím, že jsme byly vždy jen my dvě a další rodinu nemáme.“
Rostl věhlas značky i kapacita výroby
Zkraje se Ryor zaměřoval pouze na profesionály, kosmetické salony a podobně. Výrobky však zaujaly jejich zákaznice natolik, že je chtěly mít i pro domácí použití. „Nabídli jsme tedy naše produkty i veřejnosti,“ vzpomíná Eva Štěpánková. To si vyžádalo určité změny: „Maloobchodní produkty jsme museli přizpůsobit běžnému užívání, tedy jak objem, tak i třeba formu obalu. Produkty pro profesionály jsou jednak ve větším balení, mají vyšší koncentraci aktivních látek a některé by neměly přijít do rukou zákazníka, aby si neublížil. Například výrobky s vysokým obsahem alkoholu, to by mohlo vést k popálení pleti,“ vysvětluje.
Firma vyrobí denně 8000 kusů kosmetických přípravků, za rok jsou to dva miliony. Foto: RyorKapacita rodinného domku už dávno nestačila, firma hledala nové prostory, až v roce 1997 vybudovala a zkolaudovala zcela nový výrobní areál v Kyšicích u Kladna. Zde až dosud probíhá nejen veškerá výroba, ale i vývoj a testování.
Ryor postupně rozšiřoval i sortiment. Dnes nabízí 220 produktů. Denně se jich v závodě v Kyšicích vyrobí 8000, za rok jsou to dva miliony. Zažil hity i neúspěchy, někdy až příliš předběhl dobu, což je samozřejmě z podnikatelského hlediska trochu problém. „Máme velkou odezvu od zákazníků a víme, co nám chybí,“ přibližuje majitelka, podle čeho se rozhodují o novinkách, „někdy se ale také netrefíme a zjistíme, že trh na novinku není připravený a tak produkt skončí. Třeba naše osvěžující mlhy se prodávají opravdu skvěle, ale my už je měli třeba před dvaceti lety,“ směje se dnes Eva Štěpánková. Jednak tehdy neměly tak atraktivní obal a zkrátka společnost tuto formu osvěžování ještě neznala.
Sem tam méně úspěšný výrobek firmu nepoloží, přišly ale i vážnější problémy.
Pády byly, ale jsem tvrdohlavá...
Díky čemu se Ryoru povedlo prorazit, uspět a vytrvat? Podle zakladatelky je to mix dovednosti, štěstí a poučení se z vlastních chyb. „Jsem hodně tvrdohlavá, nenechám se jen tak odradit od práce,“ říká o sobě a popisuje těžké fáze podnikání. Bylo jich hned několik. Například pád velkoobchodu v roce 1998, kde firma přišla o hodně peněz.
Největší zkouškou bylo však zranění páteře Evy Štěpánkové, které si vyžádalo roční rekonvalescenci, a i personální změny ve firmě, které proběhly ve stejnou chvíli jako úraz. „Byla to velká krize, protože to byla krize nejen ve firemní rovině, ale i v té zdravotní. Rozpadla se mi páteř a po operaci už jsem se nepostavila na nohy. Učila jsem se v dvaasedmdesáti letech znovu chodit. Janička tehdy viděla, že v nemocnici to jde se mnou do desíti k pěti a vzala mě domů, kde jsem měla pečovatelku, fyzioterapeuta a kontrolovala mě čas od času lékařka. Do toho bylo potřeba řešit problémy ve firmě. Snažila jsem se dát dohromady kvůli Janě i proto, že mě firma potřebovala,“ popisuje Eva Štěpánková dobu, kdy se vedení Ryoru musela narychlo ujmout její dcera, které tehdy bylo osmadvacet. A přestože Jana – jak sama říká – byla ve firmě od tří let a nikdy neměla jiné plány než „být jako maminka“, byl to obrovský zápřah.
„Jsem obchodník, ale nejsem chemik, od mámy jsem potřebovala jasné pokyny co dělat. Musím říct, že je to období, na které velmi nerada vzpomínám, ještě teď se mi z toho svírá žaludek. Nevedla jsem ovšem firmu sama, máme v Ryoru skvělého pana ředitele, který mi moc pomohl. Musí také říct, že od té doby obě pohlížíme na své zdraví jinak a jsme vůči němu zodpovědnější. Ono se sice říká, že zdraví je nejdůležitější, ale člověk si opravdu tu vážnost uvědomí, až teprve když je nejhůř,“ vzpomíná na nelehké časy Jana Štěpánková.
Nezadlužený podnikatel není srab
Vše se podařilo stabilizovat, v Ryoru dali dohromady nový výkonný tým a chvíli to vypadalo na klidné roky. Než přišel koronavirus.
V této době se ukázalo jako výhoda, že firma není zadlužená. První a zároveň poslední úvěr měl Ryor na vybudování svého areálu, od té doby již vše financuje pouze vlastními prostředky. Jak vysvětluje Eva Štěpánková, je pro ni důležité stát na vlastních nohou. Raději firmu budovat po malých krůčcích, než si půjčovat. „Firma je pro nás takové rodinné stříbro. Radim Jančura z RegioJetu se někde vyjádřil, že nezadlužený podnikatel je srab. Ano, my jsme v tomhle konzervativní a máme raději své jistoty a zásoby. O tom, že je to správný krok, jsme se přesvědčily hlavně během koronakrize,“ říká majitelka Ryoru, která je také držitelkou řady ocenění pro podnikatele. Tržby firmy činí 133 miliónů korun a zisk 10 miliónů Kč ročně.
Eva a Jana Štěpánkovy. Foto: Petr KozlíkKoronavirus podobně jako řadu jiných podnikatelů zasáhl citelně i kosmetickou firmu, která zaměstnává osm desítek lidí. Protiepidemická opatření uzavřela kosmetické salóny i prodejny, fungovat mohl prakticky jen e-shop Ryoru, který ovšem díky minulému roku zažil neuvěřitelný úspěch. „Rozhodli jsme se nést veškeré škody se ctí a zaplatit zaměstnancům na prodejnách a obchodním zástupkyním plné platy. Udrželi jsme se díky antimikrobiálnímu gelu na ruce, které se velmi prodával,“ přibližuje Eva Štěpánková.
V první vlně koronaviru totiž Ryor dokázal velmi rychle zareagovat, rozjel okamžitě vývoj i schvalovací procesy, a podařilo se mu nabídnout lidem tehdy naprosto nedostatkovou dezinfekci. Majitelka však myslela nejen na svoji firmu: „Antimikrobiálních gelů a dezinfekčních prostředků bylo hrozně málo a vypadalo to jako cesta, která nás zachrání. Nejen nás jako Ryor, ale i situaci v ČR.“
Světlem na konci tunelu je nyní pro Evu a Janu Štěpánkovy a celý Ryor návrat k běžnému provozu, plánují rozšiřování sortimentu i prodejních míst, protože „vždy je co vylepšovat“. Aktuálně mají radost z nové prodejny, která během května otevírá v Brně. Půjde již o šestou značkovou pobočku, partnerských prodejen je pak více než šest set po celé ČR a na Slovensku.
A těší se na své zákazníky: „Cítíme k nim vděčnost, jsou skvělí,“ říkají o podpoře ze strany zákazníků nejen během koronakrize.
Autorka je šéfredaktorkou serveru Vitalia.cz
