Česko by mohlo stát evropskou základnou kanadského podnikatele
Na jeho vizitce stojí: Cyril Woods, rytíř svatého Jana, baron ze Slane. Titul britského lorda není ovšem zdaleka jedinou věcí, kterou se tento kanadský manažer pyšní. Pozornost si vysloužil především úspěchy na poli byznysu. Woods je zakladatelem U. S. E. Hickson Products, jedné z největších severoamerických firem, vyrábějících materiály pro dokončovací práce, vosky a tmely pro antikorozní úpravy. V nedávné době se rozhodl proniknout se svými výrobky na český trh.
Středověké motivy související s aristokratickým původem se promítají i do jeho podnikání: „Jsme jako starodávní rytíři. Chráníme budovy či auta před bouřemi, sněhem a povodněmi,“ říká o poslání své společnosti. Rytíře třímajícího meč a štít má ostatně firma ve znaku.
Dvaasedmdesátiletý Cyril Woods se narodil v severoirské části Spojeného království. Jeho rodina vlastnila malý podnik vyrábějící malířské barvy a nabízela malířské a natěračské práce. Šance, které mu poskytl britský trh, se ale Woodsovi zdály příliš omezené, a tak se v roce 1956 vydal do Kanady. Zde roku 1958 založil vlastní firmu, jež prováděla povrchové úpravy staveb různými izolačními materiály, nátěry a tmely.
Technologická dokonalost.
Během natírání a provádění povrchových úprav brzy zjistil, že dostupné materiály trpí řadou nedostatků, které omezují jejich životnost a užitnou hodnotu. „V tomto handicapu jsme viděli velkou příležitost. Podnikli jsme náročný výzkum a výrazně jsme kvalitu a jednotlivé vlastnosti těchto materiálů vylepšili,“ říká Woods. Jeho společnost, tehdy ještě pod názvem U. S. E., se tak stala technologickou špičkou v oboru. „Jako jediní na světě děláme antikorozní samohojící tmely pro automobily s patnáctiletou zárukou. Jsme výhradní dodavatelé společností General Motors a Ford.“ Velikost zakázek nechtěl sdělit s poukazem na konkurenci, nicméně přiznal, že ročně se jedná o stovky milionů dolarů jen pro General Motors. „Mezi Mexikem, kde je výrobní závod General Motors, a Kanadou mám šest speciálních tankerů vyhřívaných nad tři sta stupňů Celsia dopravujících tmel,“ dodává Woods. Ze Severní Ameriky má jeho společnost ty nejlepší reference – jeho materiály se významně podílely na výstavbě největší jaderné elektrárny v Torontu. Za velmi zajímavé obchodní teritorium Woods považuje Asii. Dokazuje to řada milionových korejských a čínských zakázek. „V Číně jsme prodali spoustu špičkových materiálů pro stavbu dálnic a tunelů. Navíc jsme se tam podíleli na výstavbě jaderné elektrárny v Nankingu. Celkově exportujeme mimo Kanadu a Spojené státy asi třicet procent produkce,“ říká Woods. Kromě Dálného východu se jeho U. S. E. Hickson Products zajímá o evropský trh. „Ve Velké Británii, Nizozemsku, Německu, Rakousku a Belgii se prodávají naše výrobky již dvacet let. Zatím jsme vše vozili z Kanady, to by se však mělo brzy změnit,“ slibuje. Na továrnu za 27 milionů amerických dolarů se může těšit některá evropská destinace. Woods sice zatím nechtěl prozradit, o kterou zemi se přesně jedná, ale konstatoval: „Česká republika je centrem. Je odsud velmi dobré dopravní spojení do zbytku Evropy.“ Neskrývá ani své vysoké mínění o lidech v Česku: „Češi jsou v Kanadě aktivní a úspěšní, jsou mimořádně vzdělaní a nesmírně schopní. Řada z nich pro mě pracuje.“ Woods věří, že zde nalezne podobné zaměstnance a partnery, navíc vidí na tuzemském trhu obrovský potenciál pro své výrobky.„Po loňských povodních je jen tady v Praze obrovské množství budov, kde je možné využít řadu našich materiálů,“ říká. Nalezl také velké zalíbení v české metropoli: „Praha je nejkrásnější město, které jsem kdy navštívil. A neříkám to proto, že mluvím s vámi. Nějakou dobu jsem žil ve Vídni a nechápu, jak jsem Prahu mohl minout. Už jsem probíral telefonicky se ženou, že se sem chci vrátit,“ prozradil týdeníku EURO Woods.
Šéf roku.
Sympatie mezi Čechy a Woodsem jsou vzájemné. S vysokým respektem o něm hovoří jak manažerka společnosti Vilco Ivona Slováková, tak Ondřej Lupták z Amcoru. Tyto dvě firmy rozbíhají distribuci produktů U. S. E. Hickson Products v Česku. „Je to obdivuhodný muž. I přes svůj věk dokázal obnovit továrnu zničenou požárem v roce 2000 a s pomocí spřátelených výrobců si udržel své zákazníky,“ uvedla Slováková a připomněla Woodsovu osobní tragedii. Vstup do nového milenia pro něj nebyl vůbec radostný. Manželka mu zemřela na rakovinu a syn zahynul při havárii motorového člunu. Jeho podnik lehl popelem při největším požáru v dějinách Toronta. Woods ovšem odmítl rezignovat, závod znovu vystavěl a v roce 2002 plně obnovil výrobu. Za svoji mimořádnou vytrvalost a odhodlanost si vysloužil čestné kanadské ocenění Generální ředitel roku 2001 a kanadské listy Toronto Business Times, Guardian a Mirror jej označily za „vskutku následováníhodného vítěze“. Dobrými slovy o Woodsovi nešetří ani Čechoameričan Milan Kroupa, který vlastní v Kanadě společnost, zaměstnávající tři sta lidí: „Pan Woods je tvrdý, ale férový podnikatel a muž vysoké morálky. Je velmi štědrý, podporuje mnoho nadací a nemocnic. Rytíři svatého Jana, kde je členem, jsou organizací starající se o staré, nemocné a potřebné.“ Charita je vůbec velkým Woodsovým koníčkem, kromě členství ve zmíněných Rytířích svatého Jana (v Česku spíše známých jako maltézští rytíři – pozn. red.) je členem i řádu Německých rytířů a podporuje organizaci United Way, soustřeďující se na národy třetího světa.
Zůstává Irem.
Woodsovy obchodní úspěchy jsou pozoruhodné. Z původně malé malířské firmy se během let stala společnost schopná koupit britský Hickson, který disponuje unikátní technologií konzervace dřeva pod vysokým tlakem. K převzetí došlo v roce 1991 a Hickson již tenkrát dosahoval ročního obratu dvě miliardy amerických dolarů. Woodsova U. S. E. Hickson Products se zpočátku zaměřila na větší společnosti a průmyslové zákazníky. Později snížila hmotnost balení svých výrobků a produkuje i pro konečné spotřebitele. To jí vyneslo umístění sortimentu v padesáti kilometrech regálů severoamerických maloobchodních řetězců, jako je Home Depot a Canadian Tyre, podobných v Česku aktivnímu OBI nebo Hornbachu. Bývalý reprezentant Velké Británie v zápase ve volném stylu si za svoji ekonomickou aktivitu i charitativní činnost vysloužil uznání anglické královny a získal šlechtický titul. Znovu se oženil. Radost má ze své dcery z prvního manželství a z vnuka. V zimě přebývá na Pompano Beach na Floridě a v létě se stěhuje do oblíbeného Toronta. I když žije v Severní Americe již dlouho, jak sám říká, zůstal Irem. A to přestože z rodné irštiny už toho moc neumí. Nadávky prý ale dosud ovládá všechny.
