Domovní prohlídky kolidují s právem na nedotknutelnost obydlí
Před domem zastavují dvě auta. Osádky vystupují a míří ke vchodu. Z okna jsou ve tmě vidět jen siluety postav. Drnčí zvonek. Oblékáte se a s obavami jdete otevřít. Za dveřmi stojí skupinka mužů v tmavých oblecích doprovázená uniformovanými policisty. Napadají vás jen ty nejčernější myšlenky. Neohlášená návštěva však nepřišla kvůli spáchání trestného činu, ale ohledně podezření z porušení antimonopolních zákonů. Civilisté se legitimují jako pracovníci Evropské komise, stafáž jim dělají inspektoři českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Všichni jdou do bytu hledat dokumenty, které by vaši firmu usvědčily z uzavření kartelové dohody. List papíru, který před vchodem ukazují, svědčí o tom, že domovní prohlídku povolil soud. Vám nezbývá než se podvolit a sledovat, jak nezvaní hosté lezou pod postel, do spíže, prohrabávají se zásuvkami psacího stolu…
Tichá odezva.
Co dnes vypadá jako fikce, už zítra může být i pro české manažery realitou. Ale netýká se to jen vysoce postavených osob, ale kteréhokoliv ze zaměstnanců firmy, kdo bude podezřelý, že doma přechovává usvědčující důkazy. Ke dni našeho vstupu do Evropské unie totiž začnou platit některé důležité novinky v oblasti soutěžního práva, jak na úrovni Evropské unie (nabude účinnosti nové nařízení Rady č. 1/2003), tak i v českém právním řádu (měla by nabýt účinnosti novela zákona o ochraně hospodářské soutěže). Změna komunitární i české právní úpravy se výrazným způsobem odrazí ve vyšetřovacích oprávněních Evropské komise i brněnského Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Úředníci těchto institucí jsou nově mimo jiné oprávněni provádět šetření v soukromých prostorách členů statutárních orgánů a zaměstnanců vyšetřovaného podniku (třeba i v bytě vrátného), vyslýchat všechny osoby, které by mohly mít informace důležité pro prováděné šetření, jakož i přistoupit k zapečetění obchodních prostor, obchodních knih a jiných podkladů nacházejících se v obchodních prostorách. Jistou útěchou může být podmínka, že zapečetit prostory lze jen na dobu nezbytně nutnou k provedení šetření a vyslýchat zaměstnance lze pouze na bázi dobrovolnosti. Přestože změny soutěžních předpisů vyvolávají zásadní otázky ohledně ústavně garantovaných práv a svobod, především práva na nedotknutelnost obydlí, veřejná odezva je v porovnání třeba s „evropským zatykačem“ slabá. „Musím se přiznat, že jsem očekával poměrně bouřlivou diskusi, ale ta se vlastně vůbec nekonala,“ podivuje se Martin Nedelka z advokátní kanceláře Gleiss Lutz, zabývající se soutěžním právem.
Dvoje noty.
České firmy by teď ve vlastním zájmu měly znát text českého zákona i nařízení platícího v celé Evropské unii. Bude záležet na okolnostech té které kauzy, zda šetření bude podle „evropských not“ provádět Evropská komise, či podle národního práva náš ÚOHS (v některých případech může ovšem i ÚOHS postupovat podle komunitárního práva, bude-li šetřením kauzy komisí pověřen). Pro vztah mezi komisí a národními soutěžními orgány platí zásada, že věc má být šetřena tím soutěžním orgánem, který má k vyšetřování nejlepší předpoklady. Komise by se měla zaměřit především na závažnější případy s výrazně komunitární dimenzí. O přesnějším rozdělení kompetencí se ale stále ještě diskutuje. V oblasti kartelových dohod a zneužívání dominantního postavení má platit zásada, že případ převezme komise, pokud bude mít případ významný dopad na hospodářskou soutěž ve více jak třech členských zemích.
Domovní prohlídku povolí soud.
Kontroverzní rozšíření inspekcí do privátní sféry vyvolává v prvé řadě otázku, jak je zaručeno, že „šťáry“ v bytech nebudou zneužívány. Obhájci novinek argumentují tím, že před takovou akcí musí existovat důvodné podezření z přechovávání důležitých listin a paměťových médií v soukromí, přičemž se hledané dokumenty musí vztahovat k předmětu šetření a mít význam jako důkazní prostředek závažného porušení pravidel hospodářské soutěže. Hlavní pojistkou má být národní soud, který Evropské komisi musí domovní prohlídku povolit. „Národní soud bude zkoumat pravost rozhodnutí komise, zda zamýšlená opatření nejsou svévolná a nepřiměřená s ohledem na závažnost protiprávního jednání, z něhož je podnik obviněn a také důležitost hledaných důkazních materiálů. Po Komisi může soudce žádat i podrobnější vysvětlení. Národní soud ale není oprávněn zpochybnit nezbytnost šetření, ani požadovat předání informací obsažených ve spisech Komise. Prověření zákonnosti je vyhrazeno výlučně evropským soudům,“ upozorňuje advokátka Kateřina Jandová z kanceláře Gleiss Lutz.
Ještě něco navíc.
Vyšetřovací pravomoci ÚOHS, obsažené v návrhu novely českého zákona (který minulou středu vrátil Senát s pozměňovacími návrhy zpět Poslanecké sněmovně), oprávnění Evropské komise v zásadě jen kopírují. Návrh říká, bude-li důvodné podezření, že se obchodní knihy nebo jiné záznamy nacházejí v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů fyzických osob (které jsou statutárními orgány nebo jejich členy nebo zaměstnanci), má úřad právo provést šetření i v nich (s předchozím souhlasem soudu). Českému soutěžnímu orgánu ovšem je na rozdíl od Evropské komise přiznána možnost vstupovat do privátních prostor při jakémkoliv šetření narušení hospodářské soutěže, tedy i v případech šetření o dopadech fúze (nejen u kartelů a zneužití dominantního postavení). Až praxe může ukázat, zda zisky převýší očekávané ztráty, zda nová opatření skutečně pomohou zkvalitnit hospodářskou soutěž či spíše přispějí k další relativizaci ústavně zaručených práv a svobod. „Už v době, kdy evropské nařízení spatřilo světa, jsem upozornil tehdejšího místopředsedu vlády pana Rychetského na existenci možného problému a požádal jsem jej, aby k tomu byla ustanovena speciální meziresortní komise. On mi vyhověl a výsledkem práce té komise byl návrh, který je opřen o znění článku 12 Listiny práv a svobod, třetího odstavce, který umožňuje i jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí. Komise dospěla k závěru, že v takovémto případě se jedná o ochranu práv a svobod druhých, míněno druhých soutěžitelů,“ uvedl před senátory předseda úřadu Josef Bednář (citace z Listiny viz box). Každopádně je tato interpretace „na hraně“ a určitě nelze vyloučit, že o novele bude muset někdy v budoucnu jednat i Ústavní soud (a o evropském nařízení Evropský soudní dvůr). „Nemyslím si, že prohlídky budou znamenat nějaký zásadní přínos pro činnost ÚOHS. Manažeři firem obvykle neschovávají důležité dokumenty doma mezi ponožky a většina dohod porušujících hospodářskou soutěž bývá uzavírána jen v ústní formě. Tyto prohlídky by měly být nařizovány jen v odůvodněných zásadních případech a vždy po předchozím šetření v příslušných společnostech. Považuji to za zcela mimořádný postup, který by se měl aplikovat jen ve zcela mimořádných případech, vzhledem k tomu, že domovní prohlídka byla dosud možná jen v trestním řízení,“ nabádá advokát Richard Myslil z kanceláře Čermák, Hořejš, Myslil a spol.
Z Listiny práv a svobod
Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
