S Brity na férovku

21. 1. 2019

Brexit hýbe naším světem i bez cirkusu, který se odehrál minulý týden v britském parlamentu, po němž se Spojené království motá jak dělník z doků po čtrnácti stoutech. A nikdo netuší, co bude dál, jak barvitě popisujeme v tomto vydání týdeníku Euro. Přitom se dějí pozoruhodné věci, kdy libra navzdory riziku naplnění katastrofických scénářů malovaných kolem divokého brexitu posílí k euru.

Údajně proto, že trhy věří, že se brexit nakonec nebude konat vůbec, nebo bude odložen. Opravdu? Finanční trhy bývají většinou o dost chytřejší než ty mluvící hlavy „expertů“ z televizních obrazovek.

V reálu je to možná jednodušší, než se nyní zdá. Konec března se jeví hodně blízko, ale pořád to jsou ještě více než dva měsíce a Brusel se ještě může vzdát své vyděračské irské pojistky s výhledem, že jinak to ti Britové vezmou takříkajíc „na férovku“, což je, přiznejme si, jejich tradiční disciplína. Pořádně to totiž bude bolet i na kontinentu, přestože ostrované jsou o váhu nižší kategorie.

Německé sdružení výrobců automobilů nikoli náhodou až panicky varovalo v reakci na britské hlasování před tvrdým brexitem nejen proto, že do Británie vyváží, ale především tam má pořádně nainvestováno a momentálně čekají automobilky dost špatné časy i bez brexitu.

I přes obecně méně veselé vyhlídky, které v ekonomice přinesl počátek letošního roku, našli jsme pro vás jeden pozoruhodný fenomén. Víte, že se ve světě najdou místa, kde vám ještě zaplatí za to, že se tam usadíte, postavíte dům a založíte rodinu? A kdyby vás ani současná vládní garnitura nepovzbudila k emigraci, můžete si zamigrovat v rámci Česka. Třeba takový Plzeňský kraj láká k přestěhování obyvatele chudších regionů, protože tam akutně chybí pracovní síla a je zjevné, že bude dále ubývat. Ostraváci se sice mohou čertit, ale když kraj na západní hranici přihodí k slušně placenému místu a bydlení ještě lístek na pendolino a basu plzeňského na cestu, může uspět. Jen aby toto krajské pošťuchování neskončilo vyhlášením samostatné Slezsko-valašské federace.

Také první generace českých kapitalistů je většinou optimistická, pokud jde o byznys. Horší je to při pohledu na vlastní potomky, jak ukazuje boom svěřenských fondů. Nejde totiž ani náhodou o nový masový zájem následníků Andreje Babiše o uspořádání majetkových vztahů, ale o jasnou nedůvěru v to, že vlastní děti jsou schopny převzít a řídit vybudované firmy, a obavy z toho, že rozfofrují nashromážděný majetek. 0