Nová restaurace Emanuela Ridiho na Vltavě je samozřejmě zaměřená na italskou kuchyni, ještě lepší než těstoviny tu ale dělají pistáciový dort
Zpravidla dávám každé restauraci alespoň šest týdnů od otevření čas na to, aby ze záběhu přešla na „ostrý“ provoz, aby se kuchyně i obsluha stabilizovala a aby se ukázalo, jestli zkrátka umí, nebo ne. Hodnotit podnik, sotva otevře dveře hostům, mi nepřijde úplně fér. Jsou ale takové restaurace, které dobu hájení ani nepotřebují. Manú Risto & Lounge je jednou z nich, tenhle podnik je totiž dobrý od začátku.
Vlastně to však vyšlo až na druhý pokus.
Informace o otevření se objevila doslova pár dní před koncem loňského roku na facebookovém profilu restaurace s tím, že otevírací doba je poměrně velkorysá, každý den od poledne do půlnoci. Zrovna když jsem se do Manú vypravila já, byla branka na ostrůvek, na kterém se restaurace nachází, zamčena na zámek a restaurace rozhodně otevřená nebyla, přestože jsem se trefila do avizované otevírací doby. Na druhý pokus už byla branka odemčená a po ochutnání prvních jídel jsem počáteční zklamání ze zavřených dveří Manú odpustila.
Ve stopách tapas
Podnik najdete na ostrůvku hned vedle Dětského ostrova. Možná si vzpomenete na tapas restauraci La Terrassa, která tohle místo zabydlela, i když ne na dlouho. Zatím odhaduji, že Manú bude mít světlejší budoucnost. Restaurace je veliká, rozdělená do tří vnitřních částí, které se od sebe vizuálně liší. Venku, ve špičce ostrova, je ještě zahrádka. První část je velmi útulná, vyvedená ve světlém dřevě, s otevřenou kuchyní a krbem, ideální na romantickou večeři s výhledem na druhý břeh. Druhá část je naopak spíše do tmava s výraznými svítidly a dlouhým stolem plným nezbytností, které obsluze usnadní servis, digestivů a skla. V době mé poslední návštěvy v ní probíhalo setkání Akademie italské kuchyně, takže tu jednak byly k vidění známé tváře a jednak jsem se utvrdila v tom, že tu vaří opravdu dobře. Třetí část na mě působí jako zimní zahrada, pokud si dobře pamatuju právě z La Terrassy, byla v létě otevřená.
Když jsem se podivovala, jak by mohla tak malá kuchyně, jaká v Manú je, zvládnout plný podnik, prozradil mi člen obsluhy, že třetí část bude v provozu především v letní sezoně a bude na ní gril, který vypomůže kuchyni. Docela mě ta představa letního posezení na Vltavě s místním jídlem a skleničkou prosecca láká.
Než se léta dočkám, bude mým nejoblíbenějším místem stůl u krbu, který nabízí příjemné teplo, výhled na kuchyň a celou místnost a samozřejmě na řeku a druhý břeh.
Menu je stručné a jednoduché, vždy je ale k mání i něco navíc, co na lístku chybí. Zejména u předkrmů radím vyslechnout si obsluhu, protože právě ty nejzajímavější v nabídce napsané nejsou. Skvělé je trio z ryb a plodů moře podávané na černé břidlicové desce, na které svítí bílý tataráček z mušlí svatého Jakuba se sušeným rajčaty, dvě vyloupané fantasticky dobré krevety s prachem z pistácií a kostičkami želé z červeného pomeranče a sashimi z tuňáka, které sice není uříznuté jako od sushimastera, ale je výborně dochucené po asijsku sójovou omáčkou, sezamovým olejem a černým a bílým sezamem (alespoň tak jsem to identifikovala).
Připravte se však, že za tento mimořádný předkrm zaplatíte stejně jako za hlavní jídlo, tedy bezmála 500 korun. Obdobný předkrm byl v nabídce i z hovězího masa. Tvořil ho tatarák „di fassona“, tedy z hovězího dobytka chovaného výhradně v oblasti Piemontu, s křepelčím vejcem. Maso bylo ochucené jen pepřem, solí a trochou olivového oleje, takže dobře vynikla jeho chuť. Dlužno říct, že hovězí Fassona je v lepších pražských „italských“ restauracích docela populární a Manú není jediné místo, kde ho můžete ochutnat. K tataráku se podávalo carpaccio s hoblinkami parmazánu, které mě zaujalo o něco více než zmiňovaný tatarák, a do trojice všeho dobrého ještě hovězí salsiccia podélně rozkrojená a opečená pouze z vnější strany. Jakkoli ani tomuto triu nemám prakticky co vytknout, v rybím provedení mi přišlo ještě o stupínek lepší. Naopak mě nenadchl tataráček z tuňáka se salátem z mořských řas goma wakame. Přestože tatarák z tuňáka i goma wakame mám velmi ráda, mám za to, že se k sobě příliš nehodí, protože lehce nasládlý salát z řas a sezamu je natolik výrazný, že spolehlivě přehluší chuť ryby, která by měla v tataráku dominovat.
Jen si naporoučejte
Mimo těstoviny a hlavní jídla uvedené v jídelním lístku je v nabídce vždycky nějaká ryba navíc a obsluha rovnou navrhne, jakým způsobem ji upravit. Já doporučuji ještě nahlédnout do prosklené lednice na konci místnosti, ve které je vystaveno stařené maso, a můžete si vybrat, na co byste zrovna měli chuť. Dvakrát jsem vyzkoušela květovou špičku neboli picanhu s výrazným tukovým krytím, které masu dodávalo křehkost i fantastickou chuť. Je ovšem třeba říct, že až na zmiňované hovězí Fassona se v lednici většinou ukrývá maso australské. Sto gramů květové špičky je tu k mání za 140 korun, což je o pět korun víc než cena ryby, kterou jsme si vybrali z nabídky (štítníka) a nechali si ji připravit s těstovinami v omáčce guazzetto.
Vybrané maso vám tu připraví dle přání a i příloha je věcí domluvy. Grilovaná zelenina nebo třeba trocha brokolice, fenyklu či špenátu, to vše si můžete naporoučet.
Hranolky jsem nezkoušela, i když jsem na ně měla chuť. Otázka je, jak by si s takovým přáním poradili. Omáčku guazzetto z rybího vývaru, rajčat a mořských plodů mají zřejmě v kuchyni rádi. Najdete ji ve stálé nabídce s filátkem pražmy doplněným o opečený bílý chléb i v nabídce denní se zmiňovaným štítníkem a těstovinami. Vyzkoušela jsem obojí, v prvním případě se jednalo o celé filátko ukryté pod vrstvou řidší, leč výrazné omáčky s rajčaty, kapary a srdcovkami v lastuře.
Výborné a lehké jídlo plné chuti, které se rozhodně nemusíte bát vyzkoušet. Štítník s guazzettem a těstovinami mě nadchl maličko méně, protože porce těstovin byla obrovská a výrazná chuť guazzetta se v nich trochu ztrácela. Bavilo mě ale servírování dvojité porce na tácu rozděleném vyfiletovanou rybou, jejíž maso bylo součástí pokrmu. Budu se i nadále raději držet prvně zmiňované verze, aby mi zbylo místo na dezert, ten tady totiž nevynechám nikdy.
Alespoň dokud budou mít v nabídce krémový dort z pistácií z Bronte. Pistácie z Bronte, nazývané v Itálii také zeleným zlatem, jsou jedinečné. Pěstují se na západním úpatí Etny a ve své domovině se považují za nejlepší pistácie světa. To bohužel nedokážu posoudit, ale může zcela vážně říct, že lepší pistáciový dort, než servírují v Manú, jsem nikdy nejedla a že je to nyní můj nejoblíbenější dezert. Ostatně pokud bude v nabídce i za teplejšího počasí, sklenička na zahrádce a kousek pistáciového dortu budou jistě důstojnou součástí procházky podél Vltavy.
Dort obsahuje minimum těsta, jen tenoučkou vrstvu vespod a zboku, jinak jej tvoří zelenkavý lahodný pistáciový krém s bílou čokoládou, který neumím věrohodně popsat slovy. Nepředstavujte si jasně zelenou chemicky chutnající hmotu, která má cokoli společného s u nás běžně prodávanou pistáciovou zmrzlinou. Barva je spíše mdlá, leč v tomto případě v pozitivním smyslu, a chuť výrazně pistáciová, a nikoli zbytečně sladká. Zkrátka už jen kvůli tomuhle dortu vám doporučuji Manú Risto & Lounge navštívit.
Manú Risto & Lounge
Dětský ostrov 25, Praha 5 tel.: 725 16 16 16 e-mail: kontakt@manuristorante.cz
Otvírací doba:
Po–Pá 12.00–24.00 Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku
• Trio rybích předkrmů
(crudité a pesce) • 495 Kč • Kalamára plněná bůvolí mozzarellou,
mortadelou a divokou brokolicí • 280 Kč • Tatarák z tuňáka „Punta di coltello“
a řasy wakame • 320 Kč • Filátko z pražmy v omáčce
„Guazzetto“ • 495 Kč • Roláda z králíka „Porchettato“,
mrkvové pyré s divokou kapustou • 360 Kč • Výběr z lednice na staření masa
cca • 140 Kč/ 100 g masa • Dort ze sicilských pistácií „Bronte DOP“
s bílou čokoládou • 165 Kč • Čokoládová pěna Valhrona s marinovanými
višněmi • 165 Kč
Výběr z nápojového lístku
• Gavi del Comune Di Gavi,
Ascheri (Piemonte) 2014 • 1,5 dc 145 Kč • Chianti Classico, Castello di Cacchiano
(Toscana) 2011 • 1,5 dc 175 Kč • Franciacorta cuveé prestige,
Ca’Del Bosco • 1390 Kč (0,7 l) • Pinot Grigio, Köfererhof 2014 • 910 Kč (0,7 l) • Soave classico „Montecarbonare“
2013 • 890 Kč (0,7 l) • Valpolicella Superiore Ripasso Morandina,
Prá 2013 • 950 Kč (0,7 l) • Barolo Dagromis, Gaja 2011 • 2795 Kč (0,7 l) • Brunello di Montalcino DOCG,
Abbadia Ardegna 2009 • 1495 Kč Recenze všech restaurací najdete na
http://euro.e15.cz/toprestaurace
hodnocení
O autorovi| Klára Donathová, spolupracovnice redakce
