Patřím do první světové desítky, tvrdí šéf marketingové firmy
Peter Kovarčík (47) Nitranský rodák vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě (směr zahraniční obchod). V roce 1981 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Incheba, specializovaného na veletrhy a výstavy. Tam se po dvou letech začal věnovat marketingu, především sportovních a kulturních událostí. V roce 1988 obdržel licenci na vedení obchodního zastoupení marketingové společnosti Telemundi z Monte Carla pro východní Evropu. V roce 1992 se osamostatnil a založil Teleaxis Group, která v současnosti má své pobočky v České republice, Rakousku, Belgii, Španělsku, Portugalsku, Velké Británii, Slovensku, USA. Firma Teleaxis Praha se věnuje především sportovnímu marketingu, mimo jiné je partnerem české hokejové reprezentace a zastupuje trenéra Ivana Hlinku. Žije střídavě v Praze, Miami a na Mallorce. Slovenského občanství se po rozdělení Československa vzdal, nyní má české a rakouské. Je 23 let ženatý, má dvě děti. Dcera Karin studuje v Curychu práva a syn Igor v Miami letectví.
EURO: Mohl byste prozradit, co jste dal svému příteli Václavu Klausovi k jeho nedávným šedesátinám?
KOVARČÍK: Pozval jsem ho i s manželkou na týden ke mně na Mallorcu. Pan profesor poletí charterem, který tam vysílá Čedok, a pak bude mým hostem. Mělo by se to uskutečnit už příští týden
(rozhovor proběhl 18. července – pozn. red.).
EURO: A jaký dárek jste dostal od něj předloni vy ke svým pětačtyřicetinám? KOVARČÍK: Jako obvykle jeho knížku.
EURO: S panem Klausem na dovolené
nejste poprvé. O čem si spolu povídáte?
KOVARČÍK: Nikdo neví o jeho špatných vlastnostech tolik jako já. Nikdo ho nekritizuje tolik jako já, nebaví se s ním takovým způsobem jako já. On je ale také jedním z mála lidí, s nimiž dokážu týden v kuse vydržet, aniž by mi lezl na nervy. To je v mém případě téměř neuvěřitelné. Nezval bych ho, kdybych to neměl odzkoušené. Bavíme se o politice, o ekonomice, o sportu…
EURO: V čem konkrétně ho kritizujete?
KOVARČÍK: Třeba jej kritizuji za jeho personální politiku. Spousta lidí, kteří kolem něho jsou, nedělají dobrou práci.
EURO: Mohl byste někoho jmenovat?
KOVARČÍK: Konkrétně pan Langer je po–dle mě člověk, který ODS škodí. Mohu jmenovat dva případy: Česká televize a IPB. Co se televize týče, myslím si, že s médii se bojovat nemá, i když občas něco udělají špatně. Každý ve své práci děláme chyby. Langerův pohled na kauzu České televize byl pro mě absurdní. U IPB mi vadila první Langerova reakce na obsazení banky. V době, kdy Klaus byl někde v Americe nebo Austrálii, hovořil Langer o vlastnících IPB jako o těch, kteří byli připraveni o majetek. To je nesmyl. To byli normální gangsteři. Nelze se zastávat gangsterů. Úplně jinou věcí je, komu byla IPB prodána a za jakou cenu, zda ji náhodou někdo nedostal téměř zadarmo. Tyto dva problémy nelze směšovat.
EURO: Tvrdá slova vůči lidem z IPB od vás překvapují. I vaše firma Teleaxis s IPB přece několik let úzce spolupracovala. Banka byla hlavním sponzorem vámi organizovaného tenisového turnaje v Ostravě.
KOVARČÍK: Spolupracovali jsme s náměstkem IPB Otakarem Jurečkou a to je člověk, kterého si nesmírně vážím. O Tesařovi s Procházkou (někdejší hlavní představitelé managementu IPB – pozn. red.) si myslím, že to jsou špatní lidé, ale Jurečka podle mého přesvědčení v životě nevzal ani korunu, nedal nikomu úvěr za úplatek a v životě neudělal špatný úvěr úmyslně. U Procházky a Tesaře bych toto tvrdit nemohl. Jurečka si neřekl o nic, maximálně o V.I.P pozvánku. Abych ale nezapomněl, protože jeho syn hrál v Německu tenisovou ligu, požádal mě jednou pro něj o divokou kartu, kterou jsem mu jako ředitel turnaje dal. To je vše, co z toho za pět let měl.
EURO: Dokázal byste i s Milošem Zemanem strávit týden na Mallorce?
KOVARČÍK: Na to se těžko odpovídá, ale nevylučuji to. Moje manželka kouří, takže když někdo vedle mě sedí s cigaretou, nevadí mi to. Taky nemám nic proti tomu, když si někdo dá alkohol, ačkoliv já momentálně nepiji vůbec, ani pivo. O Miloši Zemanovi si myslím, že je nesmírně inteligentní. Nemám s ním sice společný vztah ke sportu – on není jako Klaus, který by pořád chtěl něco dělat – ale určitě by mě řečmi nenudil. Zeman není blbec. Pokud bych tedy já šel hrát tenis, nebo si vyjel na moře a jemu bylo jedno, že zůstane sám u pivka na zahradě, tak by mi tam nevadil. Jestliže ale mluvíme o sociální demokracii, já dost inklinuji k Rychetskému, líbí se mi, jaký je sportovec. Často s ním chodím na oběd nebo ho zvu na naše akce. Nevím, jaký má vztah ke mně, ale já ho mám rád. Zeman to je teoretická otázka, Rychetský nikoliv.
EURO: V jednom rozhovoru jste prohlásil, že jste se vždy snažil mít kolem sebe lidi, kteří ve společnosti znamenají více než vy, aby vás vytáhli nahoru. Není za vaším přátelstvím ke Klausovi a dalším vypočítavost?
KOVARČÍK: Nemyslím si to. I já o sobě říkám, že když někdo se mnou stráví nějaký čas, dá mu to možná více než dva roky univerzity. Mně vztah ke Klausovi dal hodně, protože sám od sebe bych se asi nezabýval třeba Robertem Mandelem. Od Klause o Mandelovi něco vím, a to dost seriózní věci. Stejně tak si ovšem neskromně myslím, že jsem já Klausovi také řekl spoustu věcí, které by jinak nevěděl – z hlediska mikroekonomiky, marketingu, ale také v osobních záležitostech.
EURO: Byl by ale pro vás stejně zajímavý, kdyby nebyl ve vysoké státní funkci?
KOVARČÍK: Neopustil jsem ho, když jej v roce 1997 většina lidí zatratila. A šance, že se vrátí, nebyly tehdy nijak úžasné. Na druhou stranu, když já se setkám s nějakou zajímavou ženou a vyvíjí se nějaký vztah, tak jí zdůrazňuji, že se nemusí stydět za to, že je se mnou i proto, jelikož jsem úspěšný. Jako Alain Delon přece nevypadám, kvůli mému vzhledu to určitě není. Neznamená to ovšem, že s někým udržuji kontakty, jenom když má vysokou funkci. I kdyby byl Miloš Zeman v roce 2002 opravdu na penzi, a řekl mi, pane Kovarčíku, já jsem nikdy nebyl na Mallorce, v žádném případě nemám tendenci to přeslechnout. Spíš vám říkám, že mám tendenci mu říci, tak přijeďte, budete mi vykládat o svých zážitcích, když jste byl premiérem. Možná to bude zajímavé.
EURO: Někteří lidé ale tvrdí, že se při obchodních jednáních Václavem Klausem zaštiťujete. Prohlašujete, že jednáte v jeho zájmu. Říkáte jim, že pokud oni dají peníze do sportu, vy máte zase šanci ovlivnit rozhodnutí úřadů ve prospěch jejich firem.
KOVARČÍK: V žádném případě. S Klausem to nemá vůbec nic společného, s Klausem určitě ne. Já si neskromně myslím, že jsem velkou osobností světového marketingu, že patřím mezi deset nejlepších na světě. Peníze, kterými disponuji, by byly o jednu nulu větší v dolarech, kdybych byl Američanem nebo kdybych v Americe zůstal a nevracel se. Amerika má 250 milionů obyvatel a tam, když se vám něco povede, tak je to o něčem jiném. Lidé, kteří se mnou udržují kontakt, mají ze mě minimálně takový prospěch jako já z nich. Vy si musíte uvědomit, že když jsem byl na Tchaj–wanu, tak mě přijal prezident republiky, přijal mě i marocký král, můj soused v Rakousku se jmenuje Franz Vranitzky a jeho dcera byla mou asistentkou, dokud neporodila druhé dítě. Já si nemyslím, že mám v Čechách nějaká úžasná privilegia. Ten vztah je fifty fifty. Když kufry Pilipa a Bubeníka zůstaly v Americe, tak jsem je dovezl já, protože když někdo potřebuje pomoc, nezajímá mě, z jaké je strany. Pokud mluvíme o nějakém lobbováním v Parlamentu, chcete–li prosadit nějaký zákon – protože vyhovuje nějaké ekonomické činnosti – tak potřebujete v Parlamentu minimálně nadpoloviční většinu. Nemůžete jít za Klausem nebo za Zemanem, vy musíte ty lidi přesvědčit.
EURO: A to vy děláte?
KOVARČÍK: Když mám podepsaný kontrakt, tak to dělám. Kdyby byl nějaký kontrakt – řekněme na dovoz něčeho, co zabrání nemoci šílených krav – a bylo by potřeba, aby se ministerstvo zdravotnictví opřelo o nějaký zákon, uzavřu smlouvu mezi naší firmou ve Vídni nebo Bruselu a firmou XY například v Německu. Dominantou firmy Teleaxis Praha je totiž sport a kultura, zatímco dominantou naší firmy v Bruselu je čistý lobbing. Společnost ve Vídni zase dělá consulting, firma v Miami investování do pozemkových operací nebo realit a firma na Baleárských ostrovech dováží dětské oblečení.
EURO: Na kolik si ceníte svůj majetek?
KOVARČÍK: To je těžké říci takto z voleje. Myslíte–li po celém světě, tak bych to odhadl na dvacet milionů dolarů.
EURO: A svoje osobní know–how byste ohodnotil jak?
KOVARČÍK: Kdybych nebyl samostatným a pracoval pro někoho, osobního know–how bych si cenil na sto tisíc dolarů měsíčně.
EURO: Uvažoval jste o něčem takovém, o zaměstnaneckém poměru?
KOVARČÍK: Pokud mluvíme o USA, stále se vrací otázka naší možné angažovanosti v NHL, konkrétně v klubu Florida Panthers. V takovém případě bych byl v zaměstnanecké pozici jako chairman of the board. Jestliže bych tam ale předsedu představenstva dělal, tak jen za předpokladu, že generálním manažerem bude Ivan Hlinka.
EURO: Ale klub Florida Panthers byl přece začátkem června prodán, vy jste neuspěli.
KOVARČÍK: Florida Panthers není ukončený projekt. Je stále velká šance celou věc zvrátit. Myslím si, že skupina Alana Cohena, která nás porazila nabídkou 101 milionů USD, by byla ochotna prodat. Ti lidé to koupili pouze kvůli kšeftu, oni nechtějí dělat deset let hokej. Měli volné peníze a neměli jinou příležitost, jak je zhodnotit. Tohle pro ně byla tutová investice. V době prodeje byla naše skupina v časovém presu, ale my věříme, že se ten „deal vrátí. Mí investoři za mnou byli minulý týden a prohlásili, že jejich eminentní zájem o Florida Panthers trvá. Když nynějším vlastníkům nabídneme o deset milionů více – 111 milionů – jsem přesvědčen, že to pustí. Vydělat deset milionů během roku není přece vůbec špatné.
EURO: Kdo jsou vaši floridští partneři, Američané?
KOVARČÍK: Firma je z formálního hlediska americká, sídlí na jižní Floridě. Já o ní vím, že vlastní asi patnáct bank, a vím, že jedním z akcionářů je jeden z velkých řeckých rejdařů. Také nějaké setkání kolem celé věci by se mělo uskutečnit v Aténách.
EURO: Vy se jako marketingový partner nyní velmi angažujete v hokeji a usiloval jste o angažmá ve fotbale. Dříve jste ovšem organizoval i mužský tenisový turnaj v Ostravě, ženskou exhibici v Brně, také jste se pokoušel postavit na nohy štvanický turnaj. Nakonec jste tenis před dvěma roky opustil a řada lidé tvrdí, že jste jej vlastně zlikvidoval. KOVARČÍK: Nejsem Český svaz tělesné výchovy. Budu dělat jen to, co dělat chci. Jestliže o něčem řeknu, že už to pro nás není výhodné a už to dělat nebudeme, tak to přece neznamená, že ten sport likviduji. S tenisem jsme se rozešli, jelikož lidé, kteří v něm odpovídají za kvalitativní stránku, nedokázali ani naznačit, jakým způsobem vychováme nové osobnosti. I z českého hokeje odchází každý rok obrovské množství hráčů pryč, ale ten sport funguje dál. Hráči, kteří v zahraničí nemají dobré podmínky, či neuspějí, se opět vracejí, a pořád tu vyrůstají noví a noví. My jsme v roce 1998 řekli, podívejte se, Nováček už není, Korda není, Novotná a Suková také ne. Nevidíme nikoho, kdo by po nich mohl nastoupit. Tak to nemůže fungovat. Je třeba stáhnout nejlepší lidi ze světa a ti budou vychovávat mládež, my na to dáme prostředky. Jinak to bude tak, že u nás uspořádáme turnaj, na němž nikdo z českých tenistů, kromě jednoho, který dostane divokou kartu, nebude moci startovat. Tenisté nám řekli, abychom se nepletli do výchovy a starali se o finance. Proto jsme skončili. Poslední dva roky potvrzují naše obavy. Žádní kandidáti na světovou špičku tu nejsou.
EURO: Jak si vysvětlujete, že mnoho lidí, nejen z oblasti sportu, o vás mluví dosti nelichotivě?
KOVARČÍK: Co se týče řízení firmy, jsem totiž velice důsledný. Firma Teleaxis nemá dluhy, nemá nevyřešené pohledávky. Když se nějaké pohledávky objeví, tak vůči dotyčnému subjektu postupujeme dosti tvrdě, nebo s ním zrušíme spolupráci. Teleaxis je pořád v černých číslech, platí včas výplaty, nepůjčuje si od nikoho peníze, nikdy nejde do minusu. Když někdo zjistí, že takto pracujete, nemá vás rád, protože pro spoustu lidí to není výhodné. Jsem důsledný a přátele mi to nepřináší.
EURO: Zlí jazykové tvrdí, že určité dluhy z minula máte. Má se jednat o dluhy vůči ZŤS Martin a vůči Motokovu. V obou případech jde prý o více než dvacet milionů korun.
KOVARČÍK: To je naprostý nesmysl, neexistuje nic takového. O firmě ZŤS jsem neslyšel devět let, o Motokovu šest let. Ani nemám žádný dopis, že by někdo něco vymáhal. Nemá to hlavu ani patu. Všechny firmy vždy platily Teleaxisu, ne obráceně. Pokud byste mi řekli, že dlužím peníze Hlinkovi nebo Agassimu, tak by to alespoň teoreticky mohla být pravda. My platíme za inzerci novinám nebo za výrobu reklamních panelů, jinak všechny firmy platí nám. Když se někdo, kdo mě nemá rád, zmůže jen na takové nesmyslné informace, svědčí to asi o tom, že jsem ve svém oboru úžasný.
EURO: Řekl jste o sobě, že jste jedním z největších bojovníků proti korupci v Česku. Jak konkrétně bojujete?
KOVARČÍK: Například tím, že odmítám uzavírat smlouvy způsobem, jakým se u nás často uzavírají. Že vám zástupce firmy řekne, uzavřu s vámi smlouvu, ale musím dostat tolik a tolik procent z celkové částky v hotovosti. Já zásadně s „cash penězi nepracuji. Ani v osobním životě. Momentálně mám u sebe asi sedm set korun. Zásadně používám kreditní karty a balík bankovek, který někteří lidé vyndávají z kapsy u večeře, u mě nenajdete. To se týká i firmy. Pomůže–li nám někdo s kontraktem za deset nebo patnáct milionů korun, neexistuje, že dostane 1,5 milionu v hotovosti.
EURO: A to se u nás děje? KOVARČÍK: Myslím si, že ano. Jestliže je nějaká jednodenní akce, která se vysílá hodinu v televizi, a vidím na ní reklamy, nechci tomu věřit, že ta firma dala organizátorům peníze jenom pro–to, aby byla chvilku na obrazovce. To se mi zdá neadekvátní, když vím dobře z praxe, jak těžce se takové věci zařizují. Když za námi přijde někdo, že má kontakt na tu či onu firmu, tak s ním uzavřeme řádný kontrakt, na nějž je vystavena faktura. Je už jeho problém, jak si to zařídí.