ODS se obává srážky dvou bloků v čele s Mirkem Topolánkem a Pavlem Bémem
ODS po fiasku ve volbách do krajských zastupitelstev dopadla stejně i ve volbách do třetiny Senátu. A poněvadž se už měsíce předtím ve straně hromadila výbušná atmosféra a jen tak tak neexplodovala počátkem září po odhalení špiclovských praktik exposlance ODS Jana Moravy a spol., nemohla nevybuchnout po dvojnásobném volebním výprasku. Toliko jako rozbuška zafungoval při explozi čestný předseda ODS a prezident republiky Václav Klaus, když v televizním entrée 26. října prohlásil, že volby byly „jistým referendem o Mirku Topolánkovi“ a že „ODS si musí říci, jestli nula ku třinácti a tři vůči 23 je ok“. Dle Klause byla strana bezprecedentně téměř vymazána z politické mapy republiky. Proč? Voliči prý chtějí „změnit styl politiky…, ubrat jisté arogance politiky“ (to je z jeho úst roztomilá výtka, že ano?) a mít pocit, že „se to týká prostě jich více než něčeho jiného“. Kdyby však „všichni usoudili, že je to všechno bezvadné i po nula ku třinácti a tři vůči 23…, pak na takový kongres bych nešel v žádném případě“, vzkázal ODS její „otec-zakladatel“.
Všichni to nesoudí již dnes, a proto čestný předseda bude delegáty aplaudujícími vestoje na kongresu jako vždy přivítán. Jako vždy odměněn vřelým potleskem za svůj proslov a ovace vestoje mu jako vždy budou doprovodem při odchodu ze sálu. „Zdravé síly“ v ODS se už totiž začaly poznávat, formují se a přecházejí do útoku. Po Topolánkovi vystartoval první místopředseda ODS a pražský primátor Pavel Bém, místopředseda a středočeský hejtman Petr Bendl a další jeho kolegové-hejtmani, jež povolební zmar dovedl k rozhodnutí v ODS „přepřáhnout“. V čele „zdravých sil“ hodil Topolánkovi rukavici Pavel Bém, jenž poštíván předhůzkami médií, že nepatří k dvakrát odvážným politikům, ohlásil minulé pondělí svou kandidaturu na předsedu strany. Není bez šancí! Významná část členstva strany a potažmo delegátů prosincového kongresu je domovem v Bémově pražském a Bendlově spojeneckém středočeském regionálním sdružení ODS. Jindy tajnosnubný Bém už také stačil zvěstovat, že vedení strany by mělo být zcela zrekonstruováno tak, aby v něm zasedli Petr Bendl, Evžen Tošenovský a někdo další z dosluhujících hejtmanů. Pro Béma by pak mohli na kongresu hlasovat nejen především Pražané a Středočeši, ale i zástupci dalších regionů, jež se do vedení strany tlačí už léta. Navíc je veřejným tajemstvím, že Bém se těší sympatiím Václava Klause. I jen tušená Klausova podpora by kdysi byla natolik směrodatná, aby se předsedou ODS stal.
Leč časy se mění a nevděk i k „otci-zakladateli“ světem vládne! Když Klaus odcházel před šesti lety z čela ODS, za svého nástupce si přál konzervativního, korektního a loajálního Petra Nečase, a nikoli „falešného a prázdného Topola“. Tentýž Petr Nečas dnes veřejně prohlašuje, že „Václav Klaus by neměl podporovat některého z kandidátů v souboji o předsedu ODS ani tlačit stranu do velké koalice“, a že „ODS má silný cit pro fair play a velmi nelibě nese, pokud se kope do někoho, kdo je na kolenou. To naopak pro takového člověka, v tomto případě pro Mirka Topolánka, sbírá spíše sympatie a politické body.“ Nečasova slova nutno brát s rezervou, neboť jako vicepremiér Topolánkovy vlády je s ním „na jedné lodi“. Ostatně Klaus zatím jen „odmávnul“ Topolánka, ale jako korunního prince ODS nikoho nedoporučil a asi to ani veřejně neučiní. A Bém veřejně připustil jen to, že „s panem prezidentem měl možnost asi dvacet minut mluvit a pokoušet se analyzovat volební výsledek“ a že mu na jeho úmysl kandidovat řekl: „Je to vaše rozhodnutí!“
Ať už je dnes reálný Klausův vliv na dění v ODS jakýkoli, Mirek Topolánek má stále šanci nejvyšší stranickou funkci obhájit. „Pavel Bém po celou dobu kritizuje zelené i lidovce, jeho koaliční potenciál, který přináší, je nula a jeho potenciální vládní formace je odsouzena, ať v té či oné podobě, ke smrtelnému objetí se sociální demokracií,“ prohlásil Topolánek. Bém se samozřejmě dušuje, že pro něho „je jednoznačná preference pokračovat v trojkoaličním projektu“. Škoda, že zatím nevysvětlil, jak míní zachovat trojkoalici a zároveň dosáhnout nápravy stavu, který se svými spojenci kritizuje. Totiž, že ODS lidovcům a zeleným od počátku příliš ustupuje, rozuměj, že se s nimi nemá natolik párat. Jestliže Jiří Paroubek jako bývalý Bémův náměstek v dobrém vzpomíná na jejich spolupráci na pražském magistrátu, kdo ví, pokouší-li se ho kompromitovat, anebo naznačuje-li, že spoluvládnutí mezi ČSSD a ODS by s ním, pakliže by „vlast zavolala“, domluvit se dokázali? Jak dlouho by pak však vydržel Topolánek v čele vlády, kdyby kongres ODS obě funkce rozdělil a do čela strany postavil Béma, jenž jako prezident Klaus trojkoaličnímu projektu nefandil hned od voleb 2006? Asi dlouho ne! Srážky dvou bloků v čele s Topolánkem a Bémem se ODS každopádně bojí. Však se už také ozvali poslanec Oldřich Vojíř a europoslanec Jan Zahradil a nabídli se jako kandidáti na předsedu pro případ, že by se Bém s Topolánkem nějak nedohodli. Pouhý jeden rok, po který by chtěli stát v čele ODS, by snad stačil na její resuscitaci, ale na obrodu ODS, kterou potřebuje jako čuník drbání, jen těžko.
