Zajímavá kniha o knihách: Dějiny čtení
Zbožňuji jeden kreslený vtip od Vladimíra Jiránka, který naruby převrací představy, oč jde dospělým v posteli. Pod dekou leží jistá žena v negližé a vedle ní se choulí zpola vysvlečený a vykulený intelektuál, jemuž dáma povídá: „Nebudeme ztrácet čas planým sexem a přejdeme rovnou k věci. Jakou knihu právě čtete?“
Na tenhle fórek jsem si vzpomněl, když se mi dostala do rukou (a do postele, pochopitelně) skvělá knížka Alberta Manguela s názvem Dějiny čtení. Před pár dny ji vydal Host. Je s podivem, jak často se na jejích stránkách objevuje motiv lásky, milování, a dokonce přirovnání k cizoložství, pakliže přejímáme, kombinujeme a domýšlíme nápady či příběhy z jiných knih. Mimochodem když originální publikaci recenzoval v roce 1996 list The New Yorker, zhodnotil ji slovy „milostný dopis adresovaný čtení“…
Historie je to zajímavá. Manguel, jenž patřil k těm, kteří předčítali nevidomému argentinskému spisovateli Jorgemu Luisi Borgesovi, se nerozpakuje a bere téma zeširoka, aniž by odbíhal. A tak se dozvíme o neurolingvistických základech čtení, o cenzuře, sdílení životů, krádežích knížek, vývoji interpunkce, irských skriptoriích, ale i o tichém čtení, jež považujeme za samozřejmé, ale ještě kolem roku 385 překvapilo samotného sv. Augustina. Knižní novinka není stavěna chronologicky. Rozvíjí témata, k nimž vždy tu a tam něco přidává – je kumulativní, vychází z již známého. Jako čtení samo, které je i čímsi intimním, partnerským. Dialogem. Souzněním. A také radostí.
Komparatista z Buenos Aires, jemuž se dostalo desítek ocenění (mimo jiné i za slovník imaginárních míst v literatuře od Atlantidy po Narnii), píše též o zmiňované četbě v posteli. A dokonce cituje náchodského Josefa Škvoreckého: „Zpod matrace jsem vylovil elektrickou svítilnu, a pak jsem se oddal rozkoši čtení, čtení, čtení. Nakonec jsem usnul příjemně vyčerpán…“ Nicméně ani literární vědátor typu Manguela nežije v oblacích, byť nezbytnost čtení přirovnává k dýchání a „zamilovává se“ do konkrétních knižních vydání. V úvodních vzpomínkách na mládí píše: „Až o mnoho let později, když jsem se poprvé dotýkal těla své milenky, jsem si uvědomil, že někdy může být literatura na skutečný život krátká.“
