Bývalý šéf Harvardů soudí, že dorazí peníze z Ázerbájdžánu
Boris Vostrý (57) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze V letech 1971 až 1990 pracoval na Technické správě federálního ministerstva vnitra, která se zabývala vývojem a výrobou technických prostředků používaných československou rozvědkou a kontrarozvědkou a také Kriminální službou. Tyto složky byly součástí StB. Při zaměstnání si udělal kandidaturu v oboru organické chemie a v roce 1981 získal titul CSc. Od roku 1990 působil v Harvard Capital & Consulting, a. s., a ve společnosti Credit Management. V letech 1996 až 2001 byl předsedou představenstva Harvardského průmyslového holdingu. Od roku 1996 žije v zahraničí, postupně získal povolení k trvalému pobytu na Bahamských ostrovech a občanství ve státě Belize, kde trvale žije. Zabývá se rozvojem turistického ruchu v Belize a jako poradce působí při správě Trustů, které vyplácejí akcionáře HPH Boris Vostrý je v rozvodovém řízení, manželka se po šesti letech života v Karibiku vrátila v roce 2002 i s devítiletým synem do Prahy.
EURO: Nedávno rozhodl Ústavní soud, že vás policie i nadále může stíhat jako uprchlého. Změní to nějak váš přístup ke kauze Harvardských fondů a budete se obracet na soud ve Štrasburku? VOSTRÝ: Byl jsem výrokem Ústavního soudu překvapen, protože byl postaven na jiných záležitostech, než na jaké jsem si stěžoval. Já jsem totiž soud v Belize požádal o přezkoumání postupu při doručování zásilek v trestním řízení. Ten rozhodl, že to, z čeho mě viní česká policie, není dle zákonů Belize trestným činem. Takže mi nikdy nebylo doručeno žádné obvinění, žiji ve svém domě, můj pobyt je znám, a tak sotva mohu být stíhán jako uprchlý. Bohužel český Ústavní soud naši argumentaci nepřijal. Zda se obrátíme na Evropský soud, jsme se ještě s právníky nedohodli.
EURO: Jste viněn z toho, že jste vyvedl z Harvardského průmyslového holdingu (HPH) peníze do kyperské společnosti Daventree. VOSTRÝ: Harvardské společnosti vytvořily v polovině roku 1996 se Strattonem Michaela Dingmanna společnost Daventree. Tam byla převedena všechna aktiva harvardských fondů a Sklo Unionu Teplice. Majorita v Daventree zůstala Harvardům. To je podstata obvinění. Nedomnívám se, že převod majetku do dceřinné společnosti je trestným činem a proto se budu dál bránit.
EURO: Vy tedy tvrdíte, že samotným převodem majetku nebyli akcionáři poškozeni? VOSTRÝ: Samozřejmě. Navíc o škodě nelze vůbec hovořit, neboť není zatím jasné, jak kauza ekonomicky dopadne. V majetku Daventree byla ropná společnost Sidanko a kupony pro ázerbájdžánskou kuponovou privatizaci. Sidanko je vyřízeno a Daventree získalo peníze. Nyní je otázkou, jak dopadne Ázerbájdžán. My jsme zahájili jednání s americkými společnostmi, které v něm také utrpěly ztráty. Jde především o AIG, největší pojišťovnu na světě, a Omega Investment, což je velmi významný fond. Ázerbájdžán vydal kdysi opce pro cizince a tím připustil investování zahraničních osob v kuponové privatizaci. Na tom stojí i naše žaloba, kterou jsme podali před dvěma lety v New Yorku na ázerbájdžánskou vládu, která nakonec uskutečnila privatizaci zcela jiným způsobem, než který byl původně avizován. Do privatizace měl jít všechen státní majetek, ale v praxi to byly jen velice malé a nevýznamné podniky. Je to stejné, jako kdyby Václav Klaus vyzval občany na počátku devadesátých let, aby si koupili kuponové knížky a pak v privatizaci nabídl jen pár restaurací. Všechny potenciální výnosy z této žaloby jsou postoupeny do takzvaného Trustu, jehož podílníky jsou všichni akcionáři Harvardského průmyslového holdingu.
EURO: Existuje nějaká souvislost mezi touto žalobou na ázerbájdžánskou vládu a žalobou amerických investorů na Viktora Koženého, která se také týká investic v Ázerbájdžánu? VOSTRÝ: Neexistuje žádná souvislost. Jeho spor je veden v Londýně a já o něm nemám mnoho informací. Tržní hodnota kuponů, které držíme, je deset milionů dolarů. Náš požadavek na odškodnění činí 300 milionů dolarů, z čehož by zhruba dvě třetiny měly doputovat k českým akcionářům. Zbytek představuje podíl amerických investorů ve společnosti, s níž jsme v Ázerbajdžánu podnikali. Čeští akcionáři by se k penězům dostali prostřednictvím Trustu 2, v němž jsou uloženy zmíněné kupony.
EURO: Ještě před rokem a půl jste uváděli, že akcionáři mohou prostřednictvím Trustů získat až 600 korun na akcií, ale nyní dostávají zhruba jen 180 korun. Kam ty peníze zmizely? VOSTRÝ: Stále pokračuje spor o polovinu majetku. Kožený si u kyperského soudu nárokuje 55 milionů dolarů z transakce s akciemi Sidanka. My to odmítáme, tvrdíme, že je dlužník společnosti, a tudíž jeho podíl patří ostatním akcionářům. Žádám soud, aby souhlasil s tím, že tyto peníze rozdělíme podílníkům Trustu, nebo se vrátí do HPH. To je zhruba 200 korun na každou akcii pro českého akcionáře. Dalším zdrojem je Ázerbájdžán, který by měl přinést také dvě tři stovky na akcii. Takže nakonec by to mohlo být šest set až osm set korun.
EURO: Když vyhrajete soud v New Yorku. VOSTRÝ: Nebo když dosáhneme mimosoudního vyrovnání s Ázerbájdžánem. Nyní tam probíhají velmi důležitá jednání. Prvním úspěchem je, že se podařilo českou investici spojit s americkými. Je velký tlak při jednáních s nejvyššími představiteli státu, aby vyřešili situaci zahraničních investorů, kteří nedostali při privatizaci šanci uplatnit nakoupené kupóny. Jde o významný zlom, vláda uznala svůj závazek vůči investorům. Zatím existuje předběžný slib, že ázerbajdžánské úřady nabídnou seznam aktiv, která by mohla investorům dát jako náhradu. Měly by to být pozemky, budovy i zajímavé podniky. Je tedy velká pravděpodobnost, že dojde k mimosoudnímu vyrovnání. Po nás se pak bude samozřejmě chtít, abychom stáhli žalobu u newyorského soudu.
EURO: Máte nějakou dohodu s americkými investory, nebo předpokládáte, že to bude precedens? VOSTRÝ: Uzavřeli jsme dohodu, tedy Trust 2, který má v držení privatizační kupony, takovou dohodu o společném postupu uzavřel.
EURO: Komu nyní patří původní společnost Daventree? VOSTRÝ: Viktoru Koženému, ale není v ní už žádný majetek. Všechna hodnotná aktiva přešla do Trustu 1 a Trustu 2, založených na přelomu let 2002 a 2003.
EURO: Harvardský průmyslový holding nemá k Trustům žádný vztah? VOSTRÝ: Ne. Důvodem byl spor s Viktorem Koženým, který vznášel nárok na polovinu z peněz, které přišly za podíl Daventree v Sidanku. Proto byly vytvořeny Trusty, a Kožený se tak k těmto penězům nedostal. Šlo o 150 milionů dolarů, z nichž 114 šlo do Trustu 1 a byl z nich vyplacen podíl všem akcionářům Harvardů, kteří o to požádali. V průběhu jednoho roku tak dostalo své peníze zhruba sto tisíc lidí. Vyplácení pokračuje dál.
EURO: Ale policie a část akcionářů se domnívá, že tento majetek patří do Harvardského průmyslového holdingu, domáhají se ho žalobami a daří se jim blokovat peníze na účtech. VOSTRÝ: V roce 2002 jsme požádali renomované britské právníky, aby našli cestu, jak vyplácet lidem peníze v době, kdy je Harvardský průmyslový holding zablokován spoustou žalob, Komise pro cenné papíry nedovoluje obchodovat s akciemi. Právníci přišli se strukturou, která se dělala po vzoru kajmanských zákonů. Proto byl majetek nejprve vložen do kajmanské společnosti HPH Cayman Islands a z ní byl darován všem podílníkům dvou Trustů. Kajmanské zákony umožňují, že dceřiná společnost nemusí převádět peníze do mateřské, ale může je přímo vyplatit jejím akcionářům. Nikdo z harvardských akcionářů tak nebyl poškozen a škodu pociťuje jen pan Častorád, soudem jmenovaný likvidátor, který přichází o svoji odměnu za likvidaci společnosti a rozdělení majetku. Z toho vycházejí i všechny dosavadní spory a žaloby.
EURO: Ovlivní nějak situaci akcionářů skutečnost, že Komise pro cenné papíry uvolnila obchodování s akciemi HPH? VOSTRÝ: Myslím, že nijak významně. V samotném HPH je nyní asi 150 milionů, což představuje zhruba deset korun na akcii. S převodem akcií se přitom nepřevádí podíl na Trustech. Tam je podílníkem ten, kdo byl akcionářem ke dni založení Trustu.
EURO: Zprávy v českém tisku uvádějí, že vám byl na Kajmanských ostrovech zablokován účet s 31 miliony dolarů. Co je to za peníze? VOSTRÝ: To jsou peníze Trustů sloužící k uspokojení akcionářů HPH. Policie to dobře ví a já k těmto penězům nemám žádnou vazbu.
EURO: Ale vy jste jedním z ředitelů. VOSTRÝ: Ano, to jsem byl, ale před nedávnem jsem z této funkce odstoupil, protože dokud není můj případ v Česku uzavřen, nechci kazit image firmy.
EURO: Kdo je nyní ředitelem Trustů? VOSTRÝ: Je to pan Ševčík, předseda představenstva HPH.
EURO: Ono není moc jasné, kdo v tom představenstvu vlastně je, protože snad všechny valné hromady byly žalovány. VOSTRÝ: My také nevíme, co platí a kdo je právoplatně předsedou představenstva. Nároky uplatňují dohromady snad čtyři představenstva. Proto jsou Trusty tak praktické. Nakonec komu z těch několika představenstev bychom mohli dát tyto peníze do správy? Soud dodnes nerozhodl, zda je, či není likvidace platná, zda likvidátor je, nebo není a tak dále.
EURO: Ztracené peníze akcionářů HPH šly na Kypr s vaším podpisem a vy jste všude uváděl, že byly dostatečně zajištěné. O tom ale mohou logicky vznikat pochybnosti. VOSTRÝ: Když šly peníze do Daventree, byly zajištěny celým podílem Daventree v ruské společnosti Sidanko, který měl tehdy hodnotu 350 milionů dolarů. Jenom tento podíl stačil na pokrytí směnek. Jenže pak nastaly problémy v Rusku. Sidanko šlo na konci roku 1999 do bankrotu. Tehdy tam byl spor o jednu dceru s Tjumeňskou naftovou společností. Ruská vláda se přiklonila na její stranu a Sidanko vyhlásilo bankrot. Tehdy to vypadalo, že se z těchto akcií nepodaří získat vůbec nic. Takže v roce 1998 byla hodnota investice Daventree 350 milionů, za rok nula, a za další tři roky úporných jednání s ruskou vládou pan Dingmann se svými právníky za podpory amerických a britských vlivných kruhů dosáhl dohody, že se podíl zahraničních investorů v Sidanku prodal za 600 milionů dolarů, z čehož nám připlulo 150 milionů. Takže když jsem Koženému prodával padesátiprocentní podíl v Daventree, bylo to zajištěno více než dostatečně.
EURO: A o tohle se zajímá policie? VOSTRÝ: Ano. To je předmětem vyšetřování a množství svědeckých výpovědí.
EURO: Dnes likvidátoři a někteří akcionáři HPH upozorňují na nepořádky v účetnictví, je neúplné, nedávno byly údajně v sídle Daventree v Praze zabaveny jeho další ztracené části. Vy jste neměl účetnictví v pořádku? VOSTRÝ: Je to úplně absurdní. Účetnictví - pokud jsem tam byl já - bylo vedeno zcela přesně, auditoři k němu nikdy neměli výhrady. I pan Ševčík, který to po mně převzal, postupoval dle mých informací velmi rigorózně, takže si myslím, že jsou to jen útoky bez věcného opodstatnění. Policie má vše k dispozici a může posoudit, zda je účetnictví v dobrém, nebo špatném stavu.
EURO: Z vámi zmíněné žaloby, i z vašich dřívějších výroků vyplývá, že vaše vztahy s Viktorem Koženým nejsou nejlepší. Můžete k tomu něco říci? VOSTRÝ: S panem Koženým jsme se rozešli ve zlém v polovině roku 2002, když dal jasně najevo, že není ochoten splatit z případného dělení peněz vůbec nic do HPH. Tehdy došlo k rozkolu a my jsme pracovali proti jeho záměrům a zájmům. Není etické, aby dlužník místo placení dluhů inkasoval. Od té doby jsem s ním nemluvil, ani jsem ho neviděl. On se soudí s námi, my se soudíme s ním. To nejsou vztahy, při nichž bychom si mohli byť jen zatelefonovat. Komunikace se odehrává prostřednictvím právníků u soudu.
EURO: Před časem jste hovořil o tom, že jste se s právníky ještě neshodl na tom, zda můžete jet do České republiky, nebo nikoli. VOSTRÝ: Já prostě nevím. Nedostal jsme jasné doporučení. Vyhrál jsem zde spor, na Belize je to ukončené. Někdy si říkám, že by to bylo možné v Praze lépe a jasněji vyřešit, kdybych byl u toho a mohl vysvětlit, proč jsme to vše já a moji kolegové dělali. Na druhé straně pořád dostávám doporučení od jiných lidí, kteří mi říkají: nedělej to, budeš politickým obětním beránkem, vedoucí politická strana chce hlavu Koženého, a protože na něj nemůže, tak chce tvoji. Nejsem v Česku už dost dlouho a nevyznám se v tom, nevím čemu věřit a čemu nevěřit. Nevím jak funguje česká spravedlnost. Když jsem viděl rozhodnutí Ústavního soudu, tak se mi zježily vlasy nad tím, že se v něm píše, že jsem odmítl převzít zásilku. Vždyť vůbec nenastala ani situace, že by mi nějakou zásilku někdo předával.
EURO: Říkáte, že tu záležitost řešil soud v Belize. Můžete říci, co vlastně řešil a co jste po něm chtěl? VOSTRÝ: Někdy na začátku roku 2002 jsem se z českých novin dověděl, že vyšetřovatel Láska mi bude doručovat obvinění a objevila se informace, že belizský prokurátor je tomu pozitivně nakloněný. Tehdy jsem si najal právníky - do té doby jsem žádné nepotřeboval - a žádal jsem soud, aby přezkoumal postup prokurátora v Belize. Výsledkem bylo rozhodnutí nedoručovat. Soud shledal, že obvinění, tak jak je formulováno českou stranou, je dle belizských zákonů bezpředmětné a přesuny majetku do dceřiných firem nelze považovat za trestný čin.
EURO: Objevily se ale informace, že s českými úřady nekomunikuje ani váš právní zástupce, který nebere telefony.
VOSTRÝ: Telefonovali panu Chudobovi, který pro mne už dva roky nepracuje. Mým advokátem je pan Monsport. A ten chodí ke všem výslechům svědků. Už jich bylo snad třicet. I já spolupracuji a už čtyřikrát jsem dával vysvětlení toho, o čem se zde bavíme a poskytl jsem i potřebné dokumenty. Čtyřikrát jsem sdělil, že jsem ochoten podrobit se výslechu ve státě, v němž žiji a jehož jsem občanem. Vždy následovala negativní reakce, že nikdo nikam nebude jezdit, že já mám jet do Prahy a nechat se vyslechnout na místě. Nikdo nemůže říci, že nespolupracuji. Důkazem intenzivní komunikace je i změna obvinění. V roce 2002 jsme byl obviněn z podvodu. Když jsem dodal dokumenty, bylo to překvalifikováno na porušování povinností při správě majetku. Při tom použili mnou dodané dokumenty a přesně je tam citují.
Popravdě ale nevím, na základě čeho jsme vlastně stíhán, protože obvinění z podvodu nebylo nikdy doručeno a druhé se ani nepokusili doručit a prohlásili mě za uprchlého. Když nyní na Kajmanech blokují peníze, opět uvádějí, že jsem obviněn z podvodu.
EURO: Na Kajmanských ostrovech bude ale také soud rozhodovat, zda vydat peníze Trustu, a bude při tom posuzovat, došlo-li někde k trestnému činu. Nebo ne? VOSTRÝ: Správci Trustu požádali o uvolnění peněz. Zadržování je zdůvodnění ne zcela jasné. Jde tam o to, že Trust, kterému peníze patří, jsem zakládal. Nyní jsem trestně stíhán a tyto peníze tak údajně pocházejí z trestné činnosti. I tam zřejmě bude soud o tom, zda peníze ze Sidanka jsou z trestné činnosti, nebo ne.
