Lékařská komora o víkendu potvrdí ve svém čele Milana Kubka, podle kterého mají doktoři, a hlavně nemocnice pořád málo peněz
Samozřejmě je to nadsázka, ale při člověku to nedá: co mají společného šéf České lékařské komory Milan Kubek a letitý konžský prezident Denis Sassou-Nguesso? Neplatí pro ně pravidlo „dvakrát a dost“. Oba nechali změnit pravidla hry, aby mohli dál vládnout.
Milanu Kubkovi umetli cestu k třetímu období v čele České lékařské komory, patrně nejvlivnějšího profesního spolku v Česku, delegáti už před rokem. A nyní Kubkovi stačí po funkci nejhlasitějšího doktorského lobbisty jenom natáhnout ruku, protože soupeře nenajde.
„Ne, žádný protikandidát se zatím nepřihlásil,“ říká mluvčí komory Michal Sojka.
„Může se sice přihlásit i bezprostředně před volbou. Bylo by to ale dost divné,“ dodává.
Spolu s Kubkem pojede dál nejspíš i většina jeho týmu.
Muž ze stínu Davida Ratha
Z lékařské komory se za Kubka stal výrazný politický hráč. Komora svoji vyjednávací sílu čerpá z toho, že jsou v ní povinně všichni lékaři. Co na tom, že voleb vedení se účastní jen pár procent z nich. Nezanedbatelné je i to, že každý soukromý lékař platí bezmála tři tisíce korun ročně a zaměstnanci 2140 korun ročně na chod komory. Celkově tato organizace hospodaří s nějakými 50 miliony korun ročně, ovšem z toho většina zůstává na okresních sdruženích. Kubek sice ze zákona coby prezident komory musí provozovat lékařskou praxi a za činnost v komoře bere jen náhradu času, na druhé straně má pro výkon svojí funkce slušný prostor. V roce 2006 mu byla odsouhlasena paušální měsíční náhrada 72 tisíc korun měsíčně.
Když v roce 2006 nastupoval do vedení lékařské komory, byl Kubek ze všeho nejvíc třetím do party ke svému předchůdci Davidu Rathovi a Pavlu Horákovi, svého času řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny, se kterými před lety působil v Lékařském odborovém klubu. Tak tomu už dávno není. Orgány komory jasně stojí za Kubkem. Podle některých může Kubek zůstat šéfem komory tak dlouho, jak dlouho si bude přát a bude mu sloužit zdraví. Podle svých spolupracovníků si podporu lékařů Kubek vysloužil svými úspěchy při jednáních zejména s ministerstvem zdravotnictví a Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Je pravda, že v politice Kubek umí chodit. Naučil se také mluvit s novináři v jednoduchých „titulkovatelných“ heslech.
Současný ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček je už sedmý, se kterým Kubek z pozice šéfa komory jedná. Zatím si ministr Kubka hýčká a nechává jej vyniknout. Lidé z komory připomínkují jeho návrhy a pracují v různých komisích. „Spolupráce s ministerstvem zdravotnictví se za poslední rok významně zlepšila, nikdo nám nejde po krku a naopak s námi celkem férově vyjednává.
Jsme vnímáni jako partner reprezentující lékaře,“ pochvaluje si Kubek v odborném časopise Zdravotnictví a medicína. Mimochodem, v roce 2010 obhájil své místo suverénně, protikandidátku porazil poměrem 245 kandidátů proti 75.
Peníze na prvním místě
Lékařská komora je sice ze zákona samosprávnou stavovskou organizací, která má v první řadě dbát o etiku a odbornost u lékařů. Jak Kubek, tak jeho předchůdce ve funkci David Rath (oba bývalí odboráři) hlavní těžiště veřejných výstupů prezidenta přesunuli nejen k profesním, ale zejména k ekonomickým zájmům lékařů. Vedení komory se účastní prostřednictvím účelové organizace každoročních jednání o úhradách soukromých lékařů, ovšem nezřídka v rozporu se zájmy jiných, dobrovolných organizací lékařů. Mohutně podpořilo protesty lékařů odborářů za vyšší platy před několika lety, včetně podávání hromadných výpovědí. Nedostatek peněz je podle Kubka hlavním problémem českého zdravotnictví. Jak by se dalo zkvalitnit s prostředky, které do něj už nyní proudí, se od Kubka nedozvíte.
Slyšet bude o lékařské komoře i nadále.
Kubkova komora cílevědomě a vcelku úspěšně pracuje na zachování a posílení svojí role. Například když v posledních týdnech rozličné organizace připomínkovaly kontroverzní návrh zákona o neziskových nemocnicích, vyčítaly mu především to, že některé nemocnice zvýhodní, případně že není v souladu s platnými zákony. Lékařská komora ale nezapomněla mezi hlavní připomínky zapracovat požadavek, aby ve správní radě seděli zástupci „zaměstnanců a profesních organizací“. Musí být přece slyšet.
O autorovi| Adéla Čabanová * cabanova@mf.cz
