Spor obchodníka se sklářem může skončit žalobou na Českou republiku
Velmi se mi líbí kreslený vtip Honzy Vyčítala, na němž se kulový svršek z mariášových karet prudce zvedá od hospodského stolu a tasí meč. Jeho spolustolovník mu říká: Člověče, nechte toho, vy víte o životě leda tak kulový.
Obvodní státní zástupce pro Prahu 4 Josef Žaba napsal společnosti Bohemia House UK loni v říjnu dopis, který ukazuje, že ví o podnikání právě tolik, kolik kulový svršek o životě. Zástupce Žaba například tvrdí, že když obchodník dostával do svého odběratele zaplaceno předem, měl i on svému dodavateli také platit předem! Nebo argumentuje možností výrobce započíst si položku, kterou on dluží firmě A, oproti položce, kterou jemu dluží firma B!
Umělecké talíře.
Ředitel společnosti Bohemia House UK Jiří Picka v reakci na Žabovu korespondenci odnesl tři dny před Štědrým dnem ministru spravedlnosti dopis, kde hrozí podáním žaloby na Českou republiku. V prosincovém psaní Pavlu Němcovi se sice domáhá pouze omluvy a uvedení pravdivých informací od státního zástupce, ale reálně je v sázce mnohem více. Jiří Picka byl totiž odsouzen pro údajný podvod k podmínečnému trestu odnětí svobody, ale rozsudky nesou podobné znaky odborné kompetence pro posouzení podnikatelských vztahů jako výše zmíněný přípis Žabův. „Policejní rada Jaroš, který případ vyšetřoval, mi při výslechu řekl, že takové on už zavíral za rozvracení republiky,“ řekl týdeníku EURO Jiří Picka.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Eva Burianová například v odůvodnění rozsudku napsala, že „bylo prokázáno, že obžalovaný do dnešního dne za dekorativní talíře nezaplatil“, přestože zaplaceno bylo již před více než třemi lety započtením. Skutečnost, že lze fakturu uhradit započtením jiné pohledávky, soudkyně vůbec nebrala na zřetel.
Jiří Picka, jako zástupce britské společnosti Bohemia House UK Ltd. a české firmy Bohemia House. s. r. o., obchodoval v letech 1999 a 2000 se sklářskou firmou Sklo Petr, která pro něj vyráběla umělecké talíře dle návrhu norského výtvarníka Ferdinanda Finneho. Vztah Jiřího Picky a Zdeňka Petra, majitele firmy Sklo Petr, byl zřejmě problematický delší dobu, a na konci srpna 2000 vyústil v otevřenou roztržku. Jiří Picka nezaplatil za dodané talíře a začal naopak vznášet nároky na zaplacení ušlého zisku. Zdeněk Petr však situaci neřešil podáním občanskoprávní žaloby, jak by odpovídalo obchodní povaze rozepře, ale pokusil se ji přesunout do trestněprávní roviny.
Vcelku banální obchodní vztah – vývoz pár tisíc uměleckých skleněných talířů do Norska – mezi dvěma zajímavými podnikateli tak dostává dramatické kontury. Ukazuje, jak česká policie a justice poškozují podnikatelské prostředí, když nerozumí základním pojmům z obchodního světa a chtějí obchodní problémy řešit mečem trestního zákoníku s přehledem a razancí kulového svrška.
Chronologie vztahu.
Rozmotat tento spor přitom není příliš obtížné. Jiří Picka získal v roce 1999 od norské společnosti Kunst til Glede AS zakázku na výrobu skleněných talířů s motivem ryby a smaragdu. Jeho firma Bohemia House, s. r. o., uzavřela v témž roce dohodu s českým výrobcem Sklo Petr, který se zavázal umělecké talíře vyrábět.
Zdeněk Petr tvrdí, že spolupráce byla zpočátku bezproblémová, naopak Jiří Picka ji charakterizuje jako velmi problematickou, neboť sklář nedodával dojednané množství talířů. Navíc v rozporu s dohodou část z vyrobeného zboží potají prodával sám v Praze turistům. Jejich hodnocení prvního kalendářního roku spolupráce ale není podstatné. V lednu 2000 se totiž jejich vztah změnil. Pánové Picka a Petr podepsali novou smlouvu, ve které byly stanoveny termíny a množství talířů, které má Sklo Petr vyrobit a dodat. Odběratelem se stala britská firma Bohemia House UK a česká Bohemia House, s. r. o., pouze prodávala firmě Sklo Petr kartonáž na balení talířů.
Smlouva je jednostránková a jednoduchá. Firma Sklo Petr se v ní zavázala dodat ve čtyřech termínech celkem 3043 talířů. Poslední várka měla být expedována 29. srpna 2000. Jenže sklářská firma toto množství nenaplnila ani z poloviny, na konci srpna chybělo ještě 1680 talířů. Jiří Picka, jako zástupce Bohemia House UK, proto oznámil firmě Sklo Petr, že nedojde-li k naplnění smlouvy, bude nucen vymáhat ušlý zisk. Petr na dopis nereagoval a Picka poslední fakturu svého obchodního partnera započetl vůči tomuto ušlému zisku.
Zdeněk Petr nezpochybnil tento zápočet a nedomáhal se zaplacení faktury za 645 v srpnu dodaných talířů u soudu, ale podal na Jiřího Picku trestní oznámení pro trestní čin podvodu. Tvrdí v něm, že Picka podvodem na Petrovi vylákal 645 talířů, ty vyvezl do zahraničí, prodal svému norskému odběrateli a skláři nezaplatil. Policejní vyšetřovatel, státní zástupce a posléze i soudci ignorovali skutečnost, že mezi firmami Sklo Petr a Bohemia House UK byla uzavřena normální smlouva a že tuto smlouvu prokazatelně porušil nikoli obžalovaný, ale ten, kdo trestní oznámení podal.
Jiří Picka byl obviněn, obžalován a nakonec odsouzen pro trestný čin podvodu na dobu dvou let s dvouletým podmíněným odkladem. Rozsudek vynesený Obvodním soudem pro Prahu 4 byl v únoru 2004 potvrzen Městským soudem, a Jiřímu Pickovi tak už zbyla pouze možnost dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně, které také podal.
Umělci smlouvy nečtou.
Zdeněk Petr v telefonickém rozhovoru s týdeníkem EURO uvedl, že všechny soudní rozsudky mu daly za pravdu. O Jiřím Pickovi podotkl, že není zřejmě psychicky zcela normální, a odkázal nás na své advokáty z kanceláře Horák & Chvosta.
Právnička Kateřina Kostková z této kanceláře demonstrovala deset centimetrů tlustý spis a prohlásila, že právo je na straně jejího klienta. Na otázku, jak vysvětlí, že právě její klient porušil smlouvu se společností Bohemia House UK, uvedla: „Pan Picka předložil panu Petrovi anglicky psanou smlouvu, tvrdil mu, že to je jen formální dodatek pro jeho skandinávského odběratele, a jestli by byl tak laskavý a podepsal. Pan Petr ji podepsal, ale celou dobu si myslel, že stále funguje ta starší smlouva, onu novou bral jenom formalitu.“
Na otázku, proč firma Sklo Petr nedodávala množství talířů v termínech, ke kterým se touto smlouvou zavázala, právnička Kostková řekla: „Pan Picka říkal panu Petrovi, kolik má vyrábět. A když mu řekl, zastavte výrobu, teď už dál nevyrábějte, tak proč by dál vyráběl?“ Proč si tedy nenechal sklář Zdeněk Petr podepsat dodatek smlouvy, že se mění množství a termíny objednaných talířů? „Protože pan Petr je umělec a v obchodních vztazích se tolik nevyzná,“ argumentovala Kateřina Kostková .
Umělec Zdeněk Petr však evidentně není nezkušeným podnikatelem, neboť jeho sklářská firma funguje již dvanáct let, provozuje dva obchůdky v centru Prahy, vybudoval si huť s vlastní malou vodní elektrárnou a nyní přesouvá výrobu českého skla do Číny.
Jiří Picka vypočítal, že nedodáním 1680 talířů byla firmě Bohemia House UK způsobena škoda na ušlém zisku přes dvacet tisíc britských liber. Když proti tomu započetl posledních 645 talířů, které mu firma Sklo Petr dodala, stále ještě vznáší nárok téměř na pět tisíc liber. Pickovu konstrukci výpočtu ztráty a jeho závěry sice potvrdil i soudní znalec Petr Tůma, ale to neznamená, že je nelze zpochybnit. K tomu však nejsou kompetentní trestní senáty, ale senáty specializované na obchodní spory v rámci běžných občansko právních žalob. Zaplacení zmíněných necelých pěti tisíc liber, respektive ekvivalentu v českých korunách, se společnost Bohemia House UK nyní domáhá u soudu.
Umělec ve světě účetnictví.
Jiří Picka se soudí se Zdeňkem Petrem nejen o nezaplacení poslední dávky talířů a porušení uzavření smlouvy, ale ještě v další věci. Firma Sklo Petr odebírala od Bohemia House, s. r. o., kartonáž na balení talířů, kterou ovšem po vypuknutí sporu s Bohemia House UK odmítla zaplatit. Petr sdělil Pickovi, že fakturu za kartonáž započetl oproti pohledávce za neproplacených 645 talířů
Jak si ale mohla firma Sklo Petr započíst, co dlužila firmě A, oproti své pohledávce za firmou B? „To vám přesně z hlavy neřeknu. Ale vím, že to bylo myšleno tak, že pan Petr vyšel panu Pickovi vstříc s tím, že zabezpečoval balení talířů do té kartonáže. A protože nebyly panu Petrovi zaplaceny talíře, tak se pochopitelně neplatila ani kartonáž,“ odpověděla právnička Kateřina Kostková. A jak se takový zápočet účetně provede? „Už jsme si řekli, že obě společnosti rovná se pan Picka. Tam jsou jenom daňové machinace, jak se to zrovna panu Pickovi hodí,“ dodává Kostková.
Dodatečně ještě Kateřina Kostková zasílal e-mail: „K účetnímu započtení pohledávek samozřejmě vzhledem k různým subjektům na straně dlužníka a věřitele dojít nemohlo, nicméně pan Petr předpokládal, že podle dohody s panem Pickou, jejíž splnění bylo dle jeho názoru garantováno personálním propojením mezi společnostmi Bohemia House, s. r. o., a Bohemia House UK Ltd. v osobě pana Picky, bude platba za kartonáž provedena v návaznosti na zaplacení kupní ceny za předmětné talíře.“
O platbu za kartonáž probíhá běžný civilněprávní soud. Žalobu podával Jiří Picka a o věci zatím nebylo rozhodnuto.
Jiří Picka (48) začínal v roce 1990 jako programátor na volné noze, pak montoval počítače a také dovážel a instaloval trezory pro banky. Od roku 1995 se začal zabývat internetem – nabízel zahraničním firmám v Praze jeho instalaci. O dva roky později se vrhl na vývoz českého skla a dřevěných hraček, pro což si založil společnost Bohemia House, s. r. o. „Kvůli problémům s českou byrokracií jsem se v roce 1998 rozhodl v Čechách podnikat bez zaměstnanců a založil jsem si ještě společnost Bohemia House America LLC v USA a společnost Bohemia House UK ve Velké Británii,“ říká Jiří Picka.
Zdeněk Petr (47) vystudoval sklářské výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v roce 1993 založil firmu Sklo Petr, která vyrábí ručně tvarované a foukané sklo, jež prodává ve dvou firemních obchodech v centru Prahy. Sklo produkoval v huti Střední umělecko-průmyslové školy v Železném Brodě, později začal budovat vlastní sklárnu v Jesenným–Bohuňovsku s využitím malé vodní elektrárny. V loňském roce se rozhodl přemístit výrobu skla do Číny. „Byl jsem tam měsíc a výrobu dohodl a prototypově vyzkoušel. Je to výrazně lacinější než vyrábět sklo v Čechách,“ říká Zdeněk Petr.