Nezištná pomoc americké milionářky, která radila při zakládání pobočky. Občasné narážky klientů na český akcent. Zakázka na digitální předvolební kampaň. Nejen to patří do příběhu společnosti Global Business IT, která z Jihomoravského podnikatelského inkubátoru doputovala až na americký trh. Její zkušenosti názorně ukazují, co vše obnáší start pobočky v USA.
Foto: archív Global Business IT
Společnost Global Business IT vznikla v roce 2008 jako firma vysokoškolských studentů. Od letoška se stala součástí Jihomoravského podnikatelského inkubátoru a přetransformovala se v dospělou marketingovou společnost. Zaměřila se na tvorbu elektronických obchodů či firemních webových stránek.
Doma se jí od počátku dařilo. Její zakladatel Ondřej Coufalík ovšem prakticky hned po tuzemském startu firmy pošilhával i po americkém trhu. Oslovil proto svého někdejšího spolužáka ze střední školy Viléma Fruhbauera, který ve Spojených státech již od roku 2003 pracoval a znal tamější poměry. „Prošel jsem několika zaměstnáními v oblasti designu, internetového prodeje a konzultantské činnosti. Koncem roku 2008, kdy spousta místních firem propouštěla, slíbil můj tehdejší zaměstnavatel velmi lukrativní odstupné tomu, kdo sám odejde,“ vzpomíná Fruhbauer. Odstupné přijal a mohl díky němu založit pobočku moravské firmy, aniž by si půjčoval.
Registrace firmy stála 60 dolarů
Firmu USGBIT zakládal Vilém Fruhbauer naprosto od píky, takže jeho zkušenosti jsou v mnohém inspirativní i pro další české podnikatele, kteří by si chtěli na americkém trhu pobočku otevřít.
Fruhbauer ovšem upozorňuje, že jeho poznatky jsou platné pro stát Connecticut, v jiných amerických regionech se mohou podmínky lišit. V Connecticutu byly každopádně podmínky pro start společnosti relativně vstřícné. „Navštívil jsem obchodní komoru a během několika minut jim vysvětlil, že bych rád založil firmu, ale nevím, co to obnáší. Dostal jsem od nich kontakt na mentorku. Byla to paní ve středních letech - milionářka, která odešla do předčasného důchodu, aby se mohla věnovat dobrovolnické práci a pomoci začínajícím podnikatelům,“ vypráví Fruhbauer.
Mentorka českému podnikateli všestranně radila a navedla ho i na neziskové organizace Score.org či Ctsbdc.org, které také radí v právních či obchodních záležitostech.
„Legální založení firmy spočívalo v registraci na oddělení obchodních záznamů státního sekretariátu v Connecticutu zvaném C.O.N.C.O.R.D. Šlo o vyplnění čtyřech políček na jednostránkovém formuláři zaslaném poštou společně s jednorázovým poplatkem 60 dolarů.“
Fruhbauer pak ještě zažádal finanční úřad o identifikační číslo, za které platí každoročně poplatek 250 dolarů. „Daňový úřad zasílá čtvrtletně jednostránkový formulář na placeni daně z prodeje, která se dle druhu poskytovaných služeb pohybuje v rozmezí od nuly od šesti procent. Papírový formulář mohu buď vyplnit a spolu s šekem poslat zpět poštou, nebo vyplnit formulář online a daň zaplatit kreditní kartou,“ popisuje podnikatel jednoduchý systém.
Klienta jsem potkal i na parníku
První objednávky na tvorbu webových stránek dostal Fruhbauer od svých přátel a také od radnice města Kent. Magistrát chtěl podpořit místní začínající firmu.
Další zakázky ale musel podnikatel shánět všelijak. Důležité je prý účastnit se networkingových setkání – chodit na společenské události, kde můžete potkat nového klienta. Na to padnou další náklady. „Polovina networkingových akcí je zdarma, na mnohých se ale platí vstupné. To se většinou pohybuje v rozmezí 20 až 70 dolarů za osobu. Ty dražší jsou obvykle spojeny s událostmi jako charitativní golfové turnaje nebo několikahodinové plavby parníkem s živou hudbou a občerstvením. Zrovna jednoho z našich posledních klientů jsem potkal na takovém výletu místní regionální obchodní komory.“
Právě členství v komorách je prý další nezbytnou cestou k zakázkám. Menší městské komory požadují členský poplatek jen kolem 150 dolarů ročně, třeba newyorská komora ale vybírá 650 dolarů plus vstupné na jednotlivé akce nebo poplatky za nadstandardní služby.
Nad obchodní rozhovor z očí do očí totiž není ani v tak vyspělé zemi, jakou jsou Spojené státy. „I v době internetu a telekonferencí zde naprostá většina klientů, kteří jsou v dosahu tří hodin jízdy autem, požadují alespoň jednu osobní schůzku hlavně v začátcích obchodního vztahu. Proto jsou kromě běžných provozních nákladů jednou z hlavních položek jízdy autem.“
Časový posun se ukázal být plusem
Americká větev jihomoravské firmy každopádně rychle povyrostla a funguje jako důležité obchodní zastoupení mateřské společnosti. „Zajišťuje nyní už 40 až 50 procent našeho obratu, který se měsíčně pohybuje v řádu statisíců korun,“ říká zakladatel mateřské firmy Ondřej Coufalík. „Webové aplikace děláme tady v České republice, většinu grafiky také. Americká pobočka pak prodává hotové produkty tamějším klientů,“ vysvětluje Coufalík obchodní model.
Mimo jiné z toho vyplývá jedna nenápadná výhoda související s časovým posunem. „V Česku se začíná pracovat o šest hodin dříve. Takže jakékoliv požadavky amerických klientů doručených po pracovní době jsou vyřízeny ještě dříve, než přijdou druhý den do práce,“ pochvaluje si Fruhbauer.
Ceny za tvorbu webových aplikací v USA začínají v řádu tisíců dolarů. „Nasadit ceny příliš nízko vás může poškodit, protože na levné produkty nebo služby se zde lidé dívají podezřívavě,“ upozorňuje Fruhbauer. „Co je velmi dobrá vlastnost amerických obchodních partnerů je to, že doposud nebyly žádné problémy s platbami dle dohodnutých termínů,“ dodává.
Klienti jsou ale zároveň nároční na kvalitu služby. „Musíme tu brát dvojnásob v potaz, že spokojený zákazník se o své dojmy poděli se třemi kamarády, ale ten nespokojený to řekne třem milionů lidí prostřednictvím nějakého blogu, Facebooku nebo Twitteru. Takže špatná reputace a pokusy o rychlé zbohatnutí se tu většinou rychle roznesou,“ varuje podnikatel.
Předsudky i chvála slivovice a piva
A jak reagují Američané na obchodníka z Česka? V zemi, kde jsou vlastně přistěhovalci skoro všichni, nejsou prý předsudky tak časté. „Zhruba jen jeden z dvaceti zákazníků, když mi zavolá, si neodpustí kvůli mému cizímu přízvuku poznámku typu: To jsem se dovolal někam do Indie? Nebo automaticky říkají, že by chtěli mluvit s mým šéfem,“ popisuje Fruhbauer.
„Přiznám se, že jsem už několikrát přemýšlel, že bych si najal speciálního trenéra výslovnosti, který by mi pomohl úplně se zbavit českého přízvuku. Dělají to tu třeba i všichni filmoví herci či televizní a rozhlasové osobnosti. Rozhodl jsem se ale nakonec si akcent ponechat. Pokud je nějaký zákazník tak povrchní, že ho můj původ zajímá víc, než kvalita našich služeb, stejně by s ním asi byly jen problémy.“
Občany českého původu mají ale prý ve Spojených státech obecně celkem rádi. „Zejména v porovnání třeba s Rusy, Poláky, Francouzi, Mexičany nebo Araby, o kterých zde koluje mnoho anekdot. Každý Američan, se kterým jsem se bavil, má rád české pivo či slivovici a chválí Prahu, pokud ji navštívil.“
Začali jsme dělat digitální kampaň pro politiky
Jaké jsou budoucí obchodní plány firmy po dobrém startu? „Jsou velmi jednoduché, a to docílit minimálně padesátiprocentního růstu v každém z následujících tří roků,“ shrnuje lakonicky Fruhbauer.
V růstu by americké pobočce mohla průlom do nové oblasti. Nedávno získala prvního klienta na vedení digitální politické volební kampaně. Zajišťuje ji pro političku Diane Blick, která kandiduje v rámci místních connecticutských voleb. „To už je celkem hra na ostří noze, protože jsou možné pouze dva výsledky. Kandidátka buď zvolena bude, nebo ne. Pokud ale kampaň úspěšně zvládneme, chceme se této oblasti nadále věnovat. Nějaké volby jsou tu každý druhý rok, takže se jedná o velmi zajímavou příležitost,“ konstatuje Fruhbauer.