Oblečen do džín a flísové bundy naprosto splývá s českým prostředím. Nic
nenaznačuje, že by Steven Clark byl cizinec a česky si uměl jen zanadávat a
objednat pivo. Přesto se už za pár dní chystá na americkou ambasádu s volebním
lístkem.
Tento lektor angličtiny na jedné z pražských jazykových škol, vystudovaný
historik a bývalý voják rozhodně nepatří mezi váhavé voliče. Na schůzku s
novinářem se očividně těší. „Ano, je to překvapivé, ale skutečně
existujeme" směje se rodák z Alabamy na uvítanou.
Proč bude v nadcházejících prezidentských volbách volit Donalda Trumpa,
dokáže zdůvodňovat skoro dvě hodiny. A možná ještě déle, kdyby už nebyla na
hlubokomyslné venkovní debaty o americké politice zima.
Idiot, ale náš
„Je Trump idiot? Jo. Je arogantní? Jo. Ale já vím, na čem s ním jsem,“ říká
v kostce, proč se mu vůdce republikánů líbí. Většinu věcí, které slíbil, podle
něj skutečně udělal.
„Vytáhl nás z těch nesmyslných válek, které nemají žádný výsledek a jen nás stojí miliardy dolarů ročně,“ tvrdí osmatřicetiletý Clark, který v Praze žije už sedm let. Nicméně v tom nemá úplně pravdu: počet amerických vojáků v Afghánistánu se po jeho nástupu do funkce v lednu 2017 téměř zdvojnásobil. Američané se skutečně začali stahovat až letos poté, co na konci února podepsali s Tálibánem dohodu.
„Také postavil zeď na hranici s Mexikem, i když nejsem zrovna její
příznivec. Přivedl mír na Blízký východ, vyjednal dohodu mezi Kosovem a Srbskem
(premiéři obou zemí podepsali v září ekonomickou dohodu -pozn. aut.) nebo mezi
Severní a Jižní Koreou (Trump zahájil dialog se severokorejským vůdcem Kimem a
několikrát se s ním setkal - pozn. aut.),“ vypočítává Trumpovy úspěchy Clark,
který je podle svých slov spíše středový volič inklinující k pravici ve věcech
rozpočtové politiky a k levici, pokud jde o sociální věci.
„Kdyby ještě existovala Whig Party, asi bych volil ji,“ dodává Steven.
Americká Whig Party, která byla aktivní kolem poloviny 19. století, by se z
dnešního evropského pohledu dala popsat asi jako sociálně konzervativní. Clark
kritizuje vysoké daně, univerzální zdravotní pojištění, které považuje za de
facto další daň, a fandí školnému i na státních či veřejných vysokých školách.
„Všechno, čeho jsem dosáhl, jsem si musel odpracovat. Vyrostl jsem v chudé rodině, kde jsme jedli jen dvě jídla denně, ne tři. Některé věci si prostě musíte zasloužit, nelze je jen tak rozdávat zadarmo. Co si člověk nezaslouží, pro něj nemá velkou hodnotu,“ míní. Navíc zpochybňuje lidský vliv na globální oteplování („Neviděl jsem jediný konečný důkaz o tom, že je to způsobené člověkem.“) a nevadí mu použití síly americkými policisty při pacifikování demonstrantů na ulicích („Trump chce, aby policisté dělali svou práci pořádně, a někdy to holt vyžaduje násilí“).
Podporovat Joea Bidena se podle něj stalo jakousi módou, zvláště mezi
hollywoodskými celebritami. „Přitom Joe Biden je všechny plánuje pořádně
zdanit. Tak ať rovnou tyto osobnosti, které deklarují volbu Bidena, pošlou ze
svého patnáctimilionového honoráře za nejnovější film aspoň milion chudým
dětem, aby mohly chodit do školy. George Clooney může třeba prodat jeden ze
svých italských domů,“ říká v nadsázce Clark.
V probidenovském postoji mnoha známých lidí tak vidí určitou dávku
pokrytectví. „Jejich jediný politický program se dá shrnout do hesla: Orange
Man Bad (takto parodický Trumpa přezdívají jeho kritici -pozn. aut.),“ doplňuje
Clark. Trump podle jeho odhadů vyhraje prezidentské klání znovu. Mnoho lidí se
totiž svou přízní v průzkumech nepochlubí, jde o takzvané tiché voliče, kteří
zřejmě stáli i za nesouladem mezi průzkumy a výsledkem před čtyřmi lety.
Hillary Clintonová byla tehdy podobným favoritem jako letos Joe Biden. „Ten
člověk se stal milionářem ve veřejném úřadu, Trump se stal miliardářem v
byznysu. Nevím, jestli dělal všechno legálně, ale aspoň nekradl peníze od
lidí,“ uzavírá Clark. To si zřejmě v „jeho“ Alabamě myslí většina lidí, Trump
tu totiž s přehledem kraluje.
Divná energie, toxické prostředí
Naopak ve vítězství bývalého viceprezidenta z časů Obamovy administrativy
doufá Colleen Zahradníček, taktéž učitelka angličtiny. Svého českého manžela
potkala před lety v Praze, po svatbě se odstěhovali do Ameriky, aby se letos
opět vrátili do Česka.
Když se před čtyřmi lety stal Trump prezidentem, Colleen se rozhodla, že
chce být aktivním demokratickým hlasem ve svém domovském Denveru ve státě
Colorado, což je stát tradičně nakloněný demokratům. Se Stevenem Clarkem mají
společný asi jen věk a profesi, jinak stojí na úplně opačných koncích
současného amerického politického zápasu.
„Když může být i Trump prezidentem, tak já můžu kandidovat na lokální
úrovni, řekla jsem si,“ objasňuje Zahradníček rozhodnutí ucházet se o místo v
denverské městské radě. Z důvodu nedostatku financí na kampaň a také možná
proto, že zastává levicovější postoje než většina Američanů, neuspěla.
„Pro spoustu z nich jsem radikální levičák, přitom chci jen normální věci. Nepřipadá mi třeba ujeté mít kvalitní veřejnou dopravu nebo zdravotní péči. V evropském kontextu mám mainstreamové názory,“ líčí své postoje. V září se s rodinou rozhodla přestěhovat do Česka, jak sama říká hlavně kvůli „divné energii, napětí a až fyzicky toxickému prostředí“, které v USA teď podle ní panuje.
Je toho názoru, že neschopnost diskuse mezi opačnými tábory mají Američané
do jisté míry v krvi odjakživa, avšak toto nepřátelství údajně přiživuje
současný prezident. Energická Američanka, které nebrání v dramatickém
rozhazování rukama při barvitém vysvětlování svých postojů ani horký čaj, který
v nich svírá, už využila možnost volit předem a dala hlas Bidenovi. Přestože
není „tak pokrokový“, jak by si přála, je podle ní aspoň nějakou šancí na
změnu.
Podobně jako Steven z tábora „trumpovců“ mluví Colleen o takzvaných tichých voličích. „Lidí, kteří otevřeně podporují Trumpa, znám málo, ale někteří z nich jsou velmi bohatí, tím pádem profitují z toho, že je Trump u moci,“ potvrzuje své levicové smýšlení a odkazuje k tomu, že Trump svým zákonem o daňových škrtech a pracovních místech z roku 2017 podle některých studií (například ekonomů Saeze a Zucmana) přispěl ke snížení daní pro nejbohatší americké domácnosti).
Ale pro Trumpovy fanoušky má Colleen pochopení. „Imponuje jim, že to není
klasický politik a řekne, co si myslí, to ale přece automaticky neznamená, že
je dobrý lídr. Začal mluvit ke skupině lidí, kterou dřívější politici
přehlíželi,“ vykládá pedagožka.
Dlouze se rozpovídá o té části populace, které politika nic neříká, její hlas přitom ubere na hlasitosti a ve výrazu přidá na starostlivosti. „Já jsem volička a vždycky budu věřit ve volby, ale znám i dost liberálních lidí, kteří nevolí Bidena, protože si myslí, že nic nezmění,“ říká a zároveň nastiňuje možné příčiny nezájmu o politiku.
„Mám pocit, že vy v Česku tomu musíte rozumět. V důsledku pozůstatku
komunismu, který se tu všeho zmocnil, se dostáváte do bodu, kdy nevěříte
nikomu. Spousta Američanů se cítí podobně, má to ale jiný důvod - velká část
lidí je prostě natolik zaměstnaná přežíváním, tím, aby uživili své děti, nebo
zůstali zdraví, že je jim jedno, kdo kam kandiduje. Myslím, že pokud by byly
šířeji pokryty základní potřeby, zájem o politiku by byl vyšší,“ míní
Zahradníček.
Podle ní na to má částečně vliv i americký volební systém. „Fakt, že v roce
2016 Trumpa volilo skoro o tři miliony voličů méně, a přesto se stal
prezidentem, pak v některých lidech vyvolává pocit, že je jedno, zda volit
půjdou, nebo ne.“
K popostrčení Bidena do Bílého domu by prý mohli dopomoci mladí lidé.
„Myslím, že listopadové volby mohou rozhodnout právě mladí voliči, pokud ovšem
přijdou,“ uvažuje. Zároveň s nadsázkou dodává, že chytří lidé by neměli dát na
průzkumy veřejného mínění.
Zda bude v úterý 3. listopadu slavit ona, nebo Clark, se navzdory poměrně
jednoznačným výsledkům průzkumů ukáže až po sečtení všech hlasů. Na rychlý
povolební návrat do zámoří však ani jeden z nich nemyslí, ať bude v Bílém domě
sedět Trump, nebo Biden.