Není zrovna vyhledávanou destinací soukromých výprav za kulinářskými zážitky. Když už ale do ruské metropole zavítáte, byla by škoda se skvěle nenajíst
Ruku na srdce, do Moskvy se nikomu na gurmánský víkend nechce. Odrazuje nejen vízová povinnost, ale i to, že dostat se na šeremeťevském letišti skrz pasovou kontrolu, počkat na kufry a projít celnicí někdy trvá skoro tak dlouho jako let z Prahy. O dlouhé cestě do centra města ani nemluvě. Pokud ale už do Moskvy musíte kvůli pracovní cestě, vyzkoušené gastronomické tipy mohou přijít vhod.
Kreml na dlani Je málo míst na světě, která mají takový výhled jako snídaňová restaurace hotelu National.
Tato stará hotelová legenda bude letos slavit 110 let od svého postavení a je plná onoho zvláštního ruského stylu přelomu devatenáctého a dvacátého století, který zvláštně kombinoval dekorativní a modernistické prvky. Kde to je možné, vsadili do této směsice architekti ještě trochu neorenesance a výsledkem je jakási směsice zámku ve Fontainebleau (empírové postele se lvími tlapami) a ruské secese. Je věcí vkusu, zda se vám výsledná kombinace zamlouvá, ale je to v každém případě místo, kde na cestovatele dýchne tradice a kde se ráno probudí a na rozdíl od jiných hotelů nemusí pár sekund přemýšlet, kde vlastně je. Nesmíte se ale nechat rozladit tím, že v této budově pobýval nejen Lenin, ale i Trockij a Dzeržinskij.
Snídaně nemá chybu a kromě bufetu, který najdete všude ve světě, je k dispozici i zvláštní část s ruskými specialitami. Nikdy nenechám dopustit na bliny se zakysanou smetanou a lososem, k tomu si nechám nalít čaj ze samovaru a kochám se výhledem na Kreml včetně rudé hvězdy na Spasské (tedy Spasitelově) věži. Ta prý dříve byla završena ruskou orlicí, od třicátých let ji ale vystřídala zmíněná hvězda. Celý Kreml je vidět jako na dlani, nejlépe se skleničkou polosuchého krymského sektu v ruce. Ba dokonce tak na dlani, že u většiny pokojů směrem na Kreml se z bezpečnostních důvodů nesmějí otevírat okna. Proto doporučuji raději ubytování v pokojích, jejichž okna vedou do zadního traktu a které jsou mnohem klidnější. Výhled si schovejte na snídani.
Takové moskevské Kogo Pokud jste příznivci pražských restaurací Kogo, kde je zaručená pozorná a diskrétní obsluha, solidní vinný lístek a vždy dobré jídlo, pak na Rudém náměstí najdete restauraci, která se Kogu konceptem velice podobá, včetně bílých ubrusů. Tedy až na tu obsluhu, ale to je obecný problém moskevských podniků. Nějakých pětadvacet let po pádu reálného socialismu tento nadále panuje ve většině restaurací a hotelů a host je vcelku rád, když si ho všimnou.
Restaurace Café Bosco je kvalitním italským podnikem, ovšem dobře si uvědomují, že ne každý má při výhledu na Rudé náměstí chuť na italskou bisteccu nebo prosciutto. Proto jídelní lístek obsahuje i několik favoritů místní kuchyně, z nichž lze bez zaváhání doporučit místní hovězí Stroganoff. Nepodává se kupodivu s rýží, jak jsme na to zvyklí, nýbrž s bramborovou kaší a v omáčce proti české verzi chybí nakládaná okurka. Výborný je též losos s houbami a samozřejmě ani tady nemůžou chybět bliny s kaviárem. V tomto případě ovšem doporučuji pozorný pohled na menu, protože černý kaviár je osmkrát dražší než červený. Vína jsou jako všude v Moskvě předražená, za což ovšem jen malým dílem mohou restauratéři sami. Lví podíl na tom má cenová politika ruských celních úřadů, která stanoví minimální prodejní ceny vín na ruském trhu. Počítejte tedy s tím, že lahev běžného italského Pinotu Grigio, která by v Praze vyšla na osm stovek, vás v Moskvě bude stát dvojnásobek.
Ryby, kde byste je nečekali Pohled na mapu připomene, že nejbližší moře je od Moskvy vzdáleno minimálně hodinu a půl letu. Rychle na to však zapomenete při pohledu na výběr mořských plodů, který se objevuje nejen na jídelních lístcích restaurací, ale i v prodejnách. Každému milovníkovi jídla doporučuji návštěvu lahůdkářství Jelisejevskij Magazin na Tverské ulici. Je to legendární prodejna založená v roce 1901, která přežila i sovětské doby.
Jelisejev byl bohatý petrohradský kupec, který se rozhodl otevřít v Moskvě obchod s delikatesami, kterému by jiný nebyl rovný. A daří se to prakticky dodnes. Dřevěné bohatě vyřezávané regály připomínají barokní kulisy, vše je bohatě zdobeno zlatem a štuky, prostor s vysokým stropem korunují obří lustry a opticky zvětšují zrcadla. Koupíte tady prakticky všechno, ale sekce s rybami je opravdu na světové úrovni. Výběr je prakticky stejný jako v Harrods v Londýně nebo u Fauchona v Paříži: krabi, krevety, garnáti, ryby sladkovodní i mořské, to vše v dokonalé kvalitě, chlazené a zabalené na dokonale uspokojivé hygienické úrovni.
A nevynechte ani sladkosti. Tradiční ruské čokolády prodělaly za posledních deset let neuvěřitelný skok kupředu. Mám sice pořád slabost zejména pro Aljonku, což je klasická čokoláda, která se v nezměněném obalu s holčičkou v šátku prodává už od roku 1966 (a stále se vyrábí v továrně, která nese jméno Rudého října), dnes se ale objevila řada dalších výrobců a chuť ruské čokolády je stále velmi specifická, a tím neopakovatelná.
Koktejly pro ty, kteří na rubl nehledí V Moskvě má všechno svoji cenu. To lze prohlásit i o neuvěřitelné terase na střeše hotelu Ritz-Carlton v centru města, která je provozována pod názvem O2 Lounge. Terasa je rozdělena na několik částí, jedna funguje jako bar, další jako restaurace. Pohled na centrální Moskvu bere dech a totéž platí o místních cenách. Místní sushi bylo nicméně na naprosto vrcholové úrovni, srovnatelné s jakýmkoli jiným světovým velkoměstem.
Od čtvrtka do soboty na terase přes léto vyhrává dobrá směsice lounge hudby, a pokud dáte přednost spíše místní ruské kuchyni, určitě nezapomeňte ochutnat bezvadný kuřecí šašlik. Na terasu chodí ti, kteří chtějí být v moskevské společnosti viděni, a tak tu občas narazíte i na některého z místních oligarchů. Proto musejí všichni projít všudypřítomnými bezpečnostními rámy, na které narazíte prakticky při všech vstupech do restauračních zařízení vyšší kategorie. Pokud tedy kolem vás postávají chlapíci v černých oblecích s podivuhodně tlustými krky, dívejte se raději jinam. A jestliže se k vám nonšalantně natočí číšník a nabídne dnešní specialitu, překonejte v sobě stud a zeptejte se na cenu. Mohli byste pak hořce zaplakat.
V továrně na carské sny Jestliže vám nevadí trochu disneyovská atmosféra a dokážete se povznést nad to, že zařízení není původní, pak starožitnosti a chlapci v rubáškách v Café Puškin jsou přesně tou vysněnou ideou carského Ruska, jakou si mnozí rádi představují. Scéna je jako vystřižená z Lazebníka sibiřského, všichni jsou podobně krásní, podobně dobře oblečení a iluze měšťanského domu včetně knih vázaných v kůži je prostě dokonalá. Spodní patro je zařízeno ve stylu staré lékárny, na nejvyšším patře je v létě otevřena terasa. Nejde přitom o kavárnu, jak by název mohl napovídat, ale o jednu z nejlepších restaurací v Moskvě.
Nutno uznat, že v téhle továrně na carské sny vážně dobře vaří. Menu je kombinací ruské a francouzské kuchyně, nezapomínejme totiž, jak tres chic všechno francouzské tady dříve bylo. Ruská kuchyně sama o sobě jistě není příliš sofistikovaná, nicméně místní kuchař jí dokáže obrousit hrany a servírovat ji v podání, které snese srovnání i s francouzskými vzory.
Pokud si myslíte (jako jsem si myslela já), že rusky umíte vcelku obstojně a že vás na jídelním lístku nic nepřekvapí, pak dostanete lekci potřebné pokory. Jídelní lístek je sice psaný rusky, avšak starým pravopisem, který se u nás nikdy nevyučoval, s tvrdými znaky za každým možným a nemožným slovem, zejména u názvů ryb si nejste vůbec jisti, co vás čeká. Trochu jako kdyby cizinec, který zná moderní češtinu, začal luštit recepty Magdaleny Dobromily Rettigové. Restaurace má dokonce takový úspěch, že se v současné době připravuje otevření její newyorské pobočky. Management má totiž v rukou skupina Maison Dellos, která provozuje několik dalších předních moskevských restaurací.
Ve chvíli, kdy už budete mít dost všeho toho pózování nového Ruska a budete se chtít najíst mezi místními, zkuste síť JolkiPalki. Její podniky najdete po celém Rusku a jsou jakousi verzí rodinných restaurací. U nás bych je snad nejvíc přirovnala k levnější verzi Kolkovny. Poctivé ruské jídlo, atmosféra venkovského stavení (našinci bezděky připomínající chaloupku Baby Jagy z Mrazíka) a slušné ceny. K jídlu vyhrává ruská lidová hudba nebo kýčovité šlágry a na jídelním lístku najdete jehněčí, hovězí karbanátky, výborné pečené maso s cibulí, šašliky, kebaby, z ryb pak lososa na grilu i přírodního pstruha.
Já sem ovšem chodím ráda hlavně na polévky, ať už je to klasický boršč nebo soljanka, případně moje oblíbená polévka z bílých hub. Znamenitá je také nudlová lapša z kuřecího masa. Ceny jsou na ruské poměry velice rozumné a hlavně vás potěší, že kolem dokola máte konečně opravdové Rusy z masa a kostí, a nikoli jen turisty, modelky a byznysmeny. l
Do černého notýsku
• Hotel National Mochovaja ul. 15/1 Moskva 125009 tel.: (+7) (495) 258-70-00 • Café Bosco Krasnaja ploščaď d. 3 Moskva tel.: (+7) (495) 627-37-03 • Elisejevskij Magazin Tverskaja ul. 14 Moskva tel.: (+7) (495) 650-46-43 • O2 Lounge Ritz-Carlton, Tverskaja ul. 3 Moskva Tel. (+7) (495) 225-88-88 • Cafe Puškin Tverskoj bul. 26a Moskva tel.: (+7) (495) 629-55-90 • Jolki-Palki na různých místech Moskvy www.elki-palki.ru
O autorovi| Irena Blunt-Mastná • spolupracovnice redakce
