Celý svět nyní sleduje, jak se do arabského světa ze severu Afriky šíří jasmínová revoluce. Kritice ze strany vlivných beduínů se nevyhnul ani relativně oblíbený jordánský král Abdalláh II. Kmenoví vůdci, inspirováni tuniským hnutím, nedbají zákonem zakázané kritiky královské rodiny a požadují, aby se z politiky stáhla aktivní královna Rania a aby byl odebrán majetek darovaný jejím příbuzným. Za pár let se ale může karta obrátit a k severním břehům černého kontinentu se trendy budou šířit z Jordánska. Alespoň co se týče zalesnění pouště, jejíž pilotní projekt nedávno podpořila dohoda jordánské a norské vlády.
Je třeba zaujmout krále
V to alespoň doufají lidé stojící za Projektem zalesnění Sahary (Sahara Forest Project – SFP). Tým architekta Michaela Pawlyna, designéra Charlieho Patona a inženýra Billa Watese prezentoval svou vizi na kodaňském klimatickém summitu v roce 2009. Rok na to předváděli svůj koncept v Norsku, které tehdy navštívil jordánský král Abdalláh II. Metoda propojující slanovodní skleníky a elektrárnu jej zaujala natolik, že tým pozval k vybudování demonstračního centra na pobřeží Rudého moře. Vyrůst má v oblasti Aqaby zhruba 360 kilometrů na jih od hlavního města Ammánu.
Už příští rok by se tam mohly začít budovat skleníky na slanou vodu, umožňující pěstování rostlin i v oblastech, kde není dostupná sladká voda. Cyklus, který ve skleníku probíhá, připomíná podmínky, v nichž vzniká déšť – pouštní vzduch se nasává skrz filtr se slanou vodou, tím se zchladí a ve skleníku vytvoří vlhké prostředí. Chladný vzduch se pak dostává k systému trubic s ohřátou mořskou vodou a rozdíl teplot způsobí kondenzaci a odsolení vody ze vzduchu. Tento proces produkuje zhruba pětkrát tolik sladké vody, než je potřeba pro rostliny uvnitř skleníku a přebytek se má používat pro parní turbíny i zavlažování v okolí systému. Vzniklá voda poslouží také druhému pilíři projektu – bude omývat soustavu zrcadel elektrárny na koncentrovanou solární energii. Zrcadla téměř ve stylu perpetua mobile zase směrují sluneční paprsky k parním turbínám, které poskytují celému systému energii potřebnou pro jeho fungování.
Nádrže s mořskou vodou navíc poskytnou prostor nejen pro chov ryb a krevet, ale i pěstování mořských řas, které mohou snižovat obsah CO2 ve vzduchu. Odpad z této produkce se zase využije jako přírodní hnojivo jak pro skleník, tak pro zalesňovanou poušť.
Cesta budoucnosti?
V podepsané dohodě se Jordánsko zavázalo k tomu, že pilotnímu projektu poskytne dvacetihektarový prostor včetně koridoru pro přívod slané vody a pomůže s výběrem dalších 200 hektarů pro případné rozšíření zalesnění pouště. Norsko zase pomůže s financemi, a jak uvedl server Ourfutureplanet.org, dá 600 tisíc dolarů na vývojové studie.
Podporu obou vlád navíc podle novin Irish Times doplňují finance získané díky partnerství SFP s norskou nadací Bellona ve výši 85 milionů eur.
„Je povzbudivé, že sdílíme stejnou vizi integrovanějšího přístupu k řešení problémů v oblasti potravin, vody i energetiky,“ uvádí k dohodě na stránkách nadace její prezident Frederic Hauge. Připomíná také slova evropského komisaře Andrise Piebalgse, který měl v době konání kodaňského summitu na starost energetiku a SFP tehdy označil za velmi zajímavý příklad holistického uvažování, jehož bude v budoucnu hodně třeba pro udržitelný průmysl i energetiku.
Jestli se na tento technicky velmi náročný projekt bude možné v budoucnu spolehnout, se brzy ukáže. Během letošního roku je v plánu řada detailních vývojových studií a v roce 2012 by mělo následovat vystavění demonstračního centra v Jordánsku. V roce 2015 by měl být projekt připraven ke komerčnímu využití.
