K o m e n t ář
Dnes se nehraje jen o možná opatření zamezující například dovozům dotovaných zemědělských produktů ze zahraničí, ale především o filozofii agrární koncepce tohoto státu.
Je samozřejmě pravda, že domácí producenti jsou již delší dobu vystaveni, narozdíl od svých kolegů v CEFTA nebo v Evropské unii, liberálnějšímu podnikatelskému prostředí a pravda je i to, že polistopadová transformace zemědělského sektoru měla dramatičtější průběh než transformace jiných resortů. Bohužel ani tato skutečnost nedokázala zajistit reálnou konkurenceschopnost českého zemědělství nejen ve vztahu k celosvětovým trendům, ale ani vzhledem k protekcionistické unii.
Právě výrazně nižší mírou státní podpory a výrazně nižší mírou ochrany ve srovnání s EU obvykle naši zemědělci argumentují - a zcela logicky se dožadují stejných podmínek. To je však pouze jedna strana mince. Strana druhá, o které se téměř nehovoří, je o porovnatelných údajích, jako je například výše hektarových výnosů, užitkovost skotu nebo počet dojnic na jednoho ošetřovatele či počet hektarů na jednoho pracovníka - v tomto ohledu je situace domácích prvovýrobců tristní a naši zemědělci o ní také velmi neradi hovoří. Výnosy jsou nižší, užitkovost jakbysmet a celý zemědělský sektor, ačkoli z něj od listopadu 1989 odešla asi polovina pracovníků, trpí přezaměstnaností. Výsledkem jsou pak vyšší náklady na výrobu a díky tomu, bez ohledu na míru státních dotací, neschopnost uplatnit své zboží nejen na zahraničních trzích, ale často i na trhu domácím. To vše za situace, kdy světové ceny rozhodujících zemědělských komodit pomalu, ale stále klesají.
Tak či tak působí veškerá přijatá i plánovaná ochranářská opatření ve svých důsledcích proti zemědělcům samotným. Zaprvé je vždy třeba počítat s tím, že každá akce vyvolá reakci protistrany, která nám to nějakým způsobem vrátí, daleko důležitější je ale fakt, že taková filozofie fakticky konzervuje současný, již zmíněný stav zemědělství v ČR, ve kterém působí řada zcela neživotaschopných subjektů, a to bez rozdílu formy hospodaření, tedy bez rozdílu mezi umělým členěním na soukromníky a nástupce zemědělských družstev.
Základem řešení současné situace českých zemědělců by měla být jednoznačná identifikace vlastnických vztahů, čili tolik proklamovaný slogan dokončení transformace. Vstup ČR do EU se blíží a základním úkolem českých vyjednavačů je vytvořit zemědělcům v tomto období co nejlepší podmínky pro jejich rozvoj, a to za maximálního využití zdrojů z unie.
Ta je na investice připravena. Česká strana však musí být schopna takové projekty předložit a obhájit - a pokud již zemědělci uvažují o protestních akcích, měly by na nich zaznít zejména požadavky na předložení těchto koncepcí, které stále ještě neexistují. Apelem na uplatnění ochranářských mechanismů si zemědělci proti sobě postaví nejen českou veřejnost, ale i své budoucí obchodní partnery a ve svých důsledcích jimi prosadí jenom další redukci svého resortu, který bude nadále ztrácet konkurenceschopnost.
